V listopadu loňského roku byl zaveden v Evropské unii zákaz používání masokostní moučky pro krmné účely. Ve Francii byl navíc rozšířen také o rybí moučku. Evropští producenti kombinovaných krmiv proto začali hledat náhradu. Výrazně se aktivizoval obchod se sójovým, řepkovým a slunečnicovým šrotem, experti očekávají nárůst poptávky po syntetických aminokyselinách a fosforečnanech.
Za nejlepší náhradu masokostní moučky, kde obsah proteinu dosahuje 52 až 55 procent, je považován sójový šrot. (obsah proteinu 50 %) a rybí moučka (64 až 65 %). Ta se však často považuje za krmnou přísadu živočišného původu, dovoz velkého množství geneticky modifikovaných sójových bobů zase vyvolal širokou vlnu protestů u evropských spotřebitelů. Přitom třeba Rakousko, které zakázalo dovoz geneticky modifikovaného obilí do země, naopak vystoupilo proti zákazu používání masokostní moučky v krmivech.
Protože transgenní sójové boby tvoří přibližně 90 procent argentinské úrody a kolem poloviny americké, v budoucnosti pravděpodobně stoupne napětí ve zdrojích brazilských „normálních“ sójových bobů. Již nyní lze také zaznamenat zvýšený zájem o netransgenní produkci z Indie. Jestliže ještě v prosinci 2000 se indické sójové boby prodávaly za 207 dolarů za tunu, o několik týdnů později však již za 250 USD.
Kanada zvyšuje dodávky krmného hrachu a očekává, že v sezóně 2000/2001 jej vyveze 1,8 mil.tun, tedy o 400 tisíc tun více než v předcházející sezóně. Obsah proteinu v krmném hrachu je však nízký – pouze 23 %, proto je také méně ceněný nežli sójový šrot. Brazilští farmáři věří, že díky této krizi se jim podaří v probíhající sezóně zvýšit export sójových bobů. Jejich ceny totiž začaly stoupat a také nabídka na světovém trhu, která obvykle činí kolem 6 milionů tun, je asi o deset procent nižší.
