Mlecoop svou vizi centrálního obchodování uvádí v život, zatím ale jen velmi okleštěně. Ze společných obchodních pravidel se vyvlékli Jihočeši a celostátní odbytové družstvo tak přišlo o třetinu mléka. Kde se stala chyba, zamýšlí se v rozhovoru dnes již bývalý předseda představenstva Mlecoopu Zdeněk Houška, který stál v jeho čele od samotných počátků v roce 1997. Současně je ve vedení jihočeského mlékařského družstva. S jeho rozhodnutím uzavřít smlouvu přímo s Jihočeskými mlékárnami, se ale neztotožnil. „Jiná cesta než přes centrální organizaci není,“ stále prohlašuje.
Na mlékařském fóru, které loni začátkem prosince organizovaly Agrární komora ČR, Svaz zemědělských družstev a společností a Mlecoop, obhajovali všichni představitelé zvýšení nákupní ceny mléka na 8,50 koruny za litr a zastávali se centralizovaného odbytu. Nyní Mlecoopu mnohé vyčítají a spíš se od něj distancují. Čím si to vysvětlujete?
Nechali jsme se vmanipulovat do této ceny, přestože řada z nás nebyla přesvědčena o tom, že skokové zvýšení o korunu může být reálné. Větrným Jeníkovem jsme si ukázali, že nejde tlačit cenu prostřednictvím komory a SZDS a když je vidět, že vyhlášená cena je neprůchodná, tak se stáhnout a říkat: Máme tady Mlecoop a my do těchto vztahů nebudeme vstupovat. Známe také proklamovaná hesla, aby si zemědělec řekl o cenu. V minulých dnech zopakoval ministr zemědělství, „že nastala doba říci si o cenu“. Je to pravda, ale do určité míry. Před zemědělcem pořád stojí zpracovatel a obchodní řetězec.
A k výhradám vůči Mlecoopu? Od požadavku na 8,50 koruny jsme se oprostili 5. ledna. Poznali jsme, že tato cena není akceptovatelná mlékárnami a obchodními řetězci. Začali jsme jednat o náběhové ceně s tím, že k cílovým 8,50 korunám bychom se dostali asi v polovině roku. Jasně jsme ale říkali, že cena 8,50 je v letos průchodná a musíme na ní trvat.
Co měl prezident Hlaváček na mysli slovy, že Mlecoop nesplnil očekávání a musí se zjednat náprava?
On byl jedním z těch, kdo vyřknul cenu 8,50 koruny, ale pak se zbavil odpovědnosti z toho, aby ji společně s námi prosadil. Víme, kudy vedla cesta k této ceně. Měly ji nastavit mlékárny v držení zemědělců a k nim by se pak přidaly ostatní. Jenže nastal pravý opak. U družstevních mlékáren na Moravě jsme nebyli schopni ono zvýšení prosadit. Olma platila v lednu 7,66 Kč/l, v únoru 7,59.
Družstvo Milkagro, které ovládá Olmu, je ale členem Mlecoopu. Jak jste si to vyříkali?
Představitelé Milkagra se pohybují v určitých mantinelech, nemohou přehlížet, jak se vyvíjí celý trh. Kdyby se Olma dala dohromady s Jihočeskými mlékárnami (JčM), mohla se vyšší cena prosadit. Ale ochota tam nebyla. „Jihočech“ jako největší zpracovatel držel cenu dole, v lednu na 7,53 a únoru na 7,56 Kč/l. Olma za ním pokulhávala s o malinko lepší cenou a ostatní mlékárny v držení zemědělců nebyly schopny prorazit s vyšší cenou. Cenu pak určila hlavně mlékárna Hlinsko, která měla zájem o vyšší dodávky. V lednu platila 7,72 Kč/l, v únoru 7,93 a v březnu už přes osm korun. Do Hlinska šlo také v březnu o 900 tisíc litrů mléka více v porovnání s únorem.
Lepšího zpeněžení chtěl dosáhnout Mlecoop přeléváním mléka od zpracovatelů s horší cenou k těm, co dávají víc. Proč jste k tomu nepřikročili?
V rámci mlékařského družstva Střední Čechy se přesunula část dodávek z JčM do Pragolaktosu. Z mlékařského družstva Jih ale neodteklo sebemenší množství. Nepodařilo se přesvědčit dodavatele, aby mléko od nich šlo jinam. Bylo to složité z prostého důvodu – tito výrobci se nikdy nedostali do problému, že by nedostali peníze za mléko. Obávali se, že když někam přejdou se svým mlékem a nový odběratel by se náhodou dostal do problémů, už by se nikdy nemohli vrátit do JčM, jak to prezentoval generální ředitel Milan Teplý. Strach měli zvláště lidé z výše položených jihočeských okresů, kde je problém svozných míst složitý. Asi měli oprávněnou obavu, protože pro všechny mlékárny poptávající mléko byla zajímavá velká cisterna na komunikaci první třídy, která se naplní co možná nejrychleji.
Na členské schůzi jsme také řešili, čí to mléko vlastně je. Jestli členů, nebo přímo družstva Jih, a v usnesení se uvádí, že družstva, které má plné právo s mlékem disponovat. Jihočeské mlékařské družstvo se ale bálo za své členy rozhodnout, nechtělo se pouštět do jejich přesvědčování a ani na sebe vzít odpovědnost za přesměrování dodávek a plateb za ne. Po třech měsících, kdy nebyla ochota k přesunům mléka, začali dodavatelé z družstva Jih říkat, že když Mlecoop nebyl schopen nic vyjednat, tak budou jednat sami. Generální ředitel jim nasliboval, co je schopen zabezpečit, a oni neviděli důvod, proč podpis smlouvy nadále tlačit přes Mlecoop. Vyvrcholilo to tím, že představenstvo mlékařského družstva Jih odhlasovalo uzavření smlouvy přímo s JčM.
Vy to považujete za chybu. Byl jste se svým názorem ve vedení jihočeského družstva osamocený?
Nebyl jsem sám, ale byli jsme v menšině proti těm, kteří byli přesvědčeni, že je třeba udržet jednoho odběratele, Jihočeské mlékárny, a mléko nepřesunovat. Je to velká chyba, protože Mlecoop vytvořil takový tlak, jaký nebylo jihočeské družstvo schopné vytvořit za celou dobu svého působení od roku 1996. Mléko mohlo přejít za lepších podmínek jinam a byť třeba Hlinsko garantovalo smlouvu na tři roky, ještě to nestačilo.
Bránili se zemědělci i tak, že radši z mlékařského družstva vystoupí, než aby jejich mléko odešlo jinam?
V poslední fázi dospěl vývoj událostí až tak daleko.
Jaká je podle vás smlouva, kterou družstvo Jih uzavřelo s Jihočeskými mlékárnami?
Bylo zajímavé, že s JčM tentokrát jednali úplně jiní lidé než dříve. Měli domluvit stejné podmínky, jaké má Mlecoop pro druhé čtvrtletí. To se jim ale nepodařilo, svolili k určitým ústupkům proti tomu, čím byli vázáni představenstvem. Řekli jsme si ale, že šlo o kompromis pro letošní rok. Jiná cesta než přes centrální organizaci stejně dál nepovede. Ukázalo se, že kupní smlouvu Mlecoopu pro rok 2001 mnohé mlékárny akceptovaly. Ale je také pravda, že někde jsme narazili na problémy, a ty se řešily. Jihočeské mlékárny však smlouvu odmítly šmahem s tím, že je špatná a cena 8,50 koruny je nesmysl. Mlecoop kritizovaly jako zbytečný mezičlánek a vyčítaly mu, že je nečitelný. Přitom ale loni v listopadu a prosinci šlo přes Mlecoop do JčM mléko z odbytového družstva Morava.
Centrální obchodování mělo přispět také k pročišťování mléčného trhu tím, že Mlecoop zastaví dodávky zpracovatelům, kteří neplatí včas alespoň minimální cenu a nejsou schopny reagovat na požadovaný nárůst ceny.
Letošek je mimo. Myslím, že za mléko se platí, a nevím, že by někdo zadržoval platby. Mlecoopu se naopak dnes vytýká, že oživil mlékárny, které tu už dávno neměly být. To ale nezpůsobil Mlecoop, ale nedohoda s velkými zpracovateli. Loni v prosinci bylo řečeno, že rozhodující mlékárny jsou schopny nakoupit řádově o 500 tisíc litrů mléka denně navíc a Mlecoop jim ho zajistí, pokud se domluvíme na ceně. O surovinu se měly rozdělit Olma, JčM, Jihlava, Nový Bydžov a další. Co je ale dnes špatné, že v rámci republiky se ve značné míře obchoduje s pasterovaným mlékem. A to by mělo trápit zemědělce, protože se pochopitelně obchoduje za jiných cen a profituje na tom prostředník.
Kupní smlouvy, které Mlecoop uzavřel s jednotlivými mlékárnami, jsou různé. Zpočátku se ale říkalo, že mají být pro všechny stejné, je to tak?
Ano, měla to být jedna z pozic Mlecoopu. Jenže život ukázal, že v rozběhu centrálního obchodování je potřeba dát v tomto směru určitou vůli. Poté, co jsme se nedohodli s velkými mlékárnami, jsme od jednotné kupní smlouvy pro letošek ustoupili. Snažme se však dál. Snadněji se totiž vyrovnávají podmínky před uzavřením roku než v jeho průběhu, kdy je mléko „rozteklé“.
Poptávka po prasatech táhne jejich ceny nahoru. Kdyby byl velký zájem o mléko, stoupaly by také jeho ceny?
Poptávka po mléku tady je. Mlecoop začátkem května registroval zájem o 200 tisíc litrů denně navíc. A jestliže mlékárny poptávají surovinu, určitě vědí, co s ní a na jejím zpracování neprodělávají. Zvýšení záloh a doplatků na subvencované vývozy mléčných přebytků je poměrně zajímavé a nikdo na tom neprodělává.
Nyní se Mlecoop bude muset rozhodnout, jak se zachová vůči jihočeskému mlékařskému družstvu. Měl by ho vyloučit, nebo přijmout jeho vysvětlení?
Jak se zachovat vůči družstvům, které poruší stanovy Mlecoopu, se řešilo už na členské schůzi v únoru. Tři členy, kteří uzavřeli smlouvy s Mlecoopem a zároveň i s jednotlivými mlékárnami (Opočno, Podorlicko a Žďár nad Sázavou), nevyloučil, ale pozastavil jim členství, i když tento institut stanovy neznají. Mlecoop byl proti vylučování, protože otázka soustředění produkce je prvořadá. Na červencové schůzi by se mělo vyjasnit, jak to bude letos i nadále a musí se přijmout nové stanovy.
Jak vidíte další snahy celostátního družstva?
Na podzim je nutné připravit řádně kupní smlouvy na příští rok a dát dohromady členskou základnu. Když měl Mlecoop letos na začátku roku 40 procent z tuzemské produkce mléka, tak nový rok by měl rozjíždět s 40 až 50procentním podílem. Zatím není vůbec pokrytá jihlavská oblast a západní Čechy. Určitý vývoj bude mít také vstup zahraničního kapitálu do dalších zpracovatelských kapacit, které patří, či už patřily zemědělcům.
