Zdeněk Ševčík z Pitína na Uherskohradišťsku převezme v sobotu tradiční ocenění pro ekologické zemědělce "Bartákův hrnec plný zlaťáků". Odměnou pro biofarmáře, který dokázal skloubit ekologii a ekonomii, bude 1500 desetikorun v keramické nádobě. Podle Milana Drgáče z regionální pobočky Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio předají cenu nejlepšímu biofarmáři zástupci ministerstva zemědělství. Pan Ševčík byl ale původní profesí energetik, jak zjistil při návštěvě pitínského ekozemědělce Břetislav Koč.
Zlaťáky za sušené ovoce
Cesty lidské jsou nevyzpytatelné, pravil klasik. A to, jak se dostal inženýr Zdeněk Ševčík k biozemědělství, je toho dokladem. Pochází z Pitína. Obec ležící na moravsko - slovenském pomezí pod svahy Bílých Karpat, mezi Uherským Brodem a Slavičínem, byla (a zčásti ještě pořád je) obklopena selskými sady. Rostly v nich jabloně, hrušně, třešně a pochopitelně i švestky. Něco hospodáři prodali, něco uložili ve sklepech na zimu, švestky přeměnili v povidla či (častěji) ve slivovici a část ovoce zpracovali na mošt a také usušili.
Z energetika ekozemědělec
Pan Ševčík je inženýr - a každý by předpokládal, že zemědělský. Omyl. Vystudoval elektrotechniku, jeho specializací jsou elektroenergetika a přenos elektrické energie. „Tím, že se nyní věnuji ekologickému hospodaření, snad trochu přírodě splácím za hříchy, které jsem ve své původní profesi možná spáchal...“, tvrdí s náznakem úsměvu energetik v.v., nyní ekologický zemědělec, pěstitel a také zpracovatel ovoce a člen občanského sdružení Tradice Bílých Karpat.
Že je i ve své nové profesi, s níž začal v roce 1994 úspěšný, o tom svědčí i letošní ocenění „Hrncem plným zlaťáků“, tradiční cenou pro ekozemědělce roku, kterou
inženýr Ševčík převezme v Pitíně 26. května.
Konzervace ovoce sušením má pod svahy Bílých Karpat dlouholetou tradici. Tradiční sušárny měly podobu roubených stavení, zpravidla přímo v sadu nebo někde na okraji zahrady. V peci se topilo dřevem a ohřátý vzduch z prostoru nad pecí byl veden do prostoru dřevěných nebo i proutěných lísek, na nichž bylo rozprostřeno nakrájené ovoce k sušení. Renovací takové tradiční sušárny se může pochlubit sousední obec, od Pitína vzdálená jen několik kilometrů - Hostětín. V tomto případě jde spíš o uchování tradičního postupu a tradiční technologie na původním místě, než o komerční sušení.
Sušením v takové sušárně by se totiž dnes už asi nikdo neuživil. Pan Ševčík suší ovoce v elektrických sušárnách - alespoň něčím zůstal své původní profesi věrný. Během poslední sezóny prošly jeho sušárnami tři tuny nakrájeného (a někdy i vyloupaného či odpeckovaného) čerstvého ovoce, z něhož „zbylo“ 600 kg sušených produktů. Ty pak v úhledných balíčcích, s nálepkami, deklarujícími druh produktu, jeho původ a výrobce a také ochrannou známku bioproduktu putují k zákazníkům.
Záchrana a využití tradičních odrůd
Pitín leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Již několik let tu běží program záchrany krajových odrůd ovoce - a kde jinde by tyto odrůdy měly najít uplatnění než v extenzivních sadech, nalézajících se většinou za humny domků obcí této oblasti? Jsou to odrůdy, dlouholetým pěstováním přivyklé zdejším podmínkám, a proto se více než jiné hodí i pro pěstování v ekologickém systému hospodaření.
Sady však nezapřou své stáří, a tak je třeba je obnovovat a místa po přestárlých či uhynulých stromech zaplnit novou výsadbou. Spolupráce se Správou CHKO umožnila letos vysadit stovky exemplářů stromků třešní - chrupek černic, srdcovek, chrupek bělic a bělic, jabloní odrůd Croncelské, Watervlietské mramorované, Kasselská reneta, Jadernička moravská, Kožená reneta a Panenské nebo hrušní, z jejichž odrůdových jmen snad nejvíce čiší tradice: Medůvka, Šedá letní, Ječmenka čili Majdalenka...
Jen kolem Pitína tak prázdná místa v tradičních sadech zaplnilo kolem dvou stovek nových stromků, kolem sousedního Hostětína rovněž tolik. Desítkami stromků omladil svůj i pronajaté sady pan Ševčík. Však byl také v době, kdy vznikaly fotografie k této reportáži, problém jej vůbec v katastru obce najít. Prováděl výsadbu posledních stromků, vázal je ke kůlům a kontroloval, zda ty dříve vysazené již projevují známky života.
Břetislav Koč
