Zelenina patří k těm nemálo komoditám, jejichž spotřeba roste. Zhruba dvojnásobně větší poptávka, než kolik jsou domácí pěstitelé schopni nabídnout, je pro ně velkou výzvou. V cestě na výsluní však zelinářství brzdí řada překážek, od rostoucích dovozů bortících ceny na trhu, po totální přehlížení tohoto perspektivního odvětví státem. Některé podniky už na zeleninu zanevřely, jiné živoří, další se v rámci možností rozvíjejí a přibývají také noví, s nimiž přichází zahraniční kapitál. Obrázek o dnešní situaci v zelinářství mohou dokreslit výpovědi různě velkých pěstitelů z Polabí.
Firmu Bramko buduje Pavel Pokorný ze Semic na Nymbursku deset let. Dnes je to s 800 hektary, z toho s 300 hektary brambor, největší zelinařící společnost u nás. Všechnu vlastní produkci i zboží téměř od třiceti dalších pěstitelů prodává Bramko přímo do pěti řetězců - do Delvity, Intersparu, Hypernovy, Carrefouru a Globusu. Ve firmě tvoří šedesát procent vlastní výroba a čtyřicet procent obchod. Obrat stále roste - v minulém roce zhruba o 15 procent na čtvrt miliardy korun. O stejných 15 procent se letos zvýšil už za první čtyři měsíce.
Ze Semic je také firma J + N rodin Jandlových a Novákových, která se na zeleninu dala v roce 1993. Hospodaří na 300 hektarech, z toho na stovce pěstuje rané brambory. Většinu produkce dodává velkoobchodům po celé republice a jen necelých pět procent zboží si prodá ve třech, od června už ve čtyřech vlastních obchodech. O řetězcích nechtějí majitelé firmy J + N kvůli známým praktikám ani slyšet, i když obchodovat s velkými distributorskými firmami také není vždy selanka.
Manželé Jandlovi jsou příbuzní zmíněné rodiny, také bydlí v Semicích a také zelinaří. Na jedenácti hektarech z celkových patnácti pěstují mnoho druhů zeleniny, aby ve svém stánku u silnice mohli během sezóny nabídnout co nejpestřejší sortiment. Na jaře jej obohatí sadba zeleniny a kytiček. Přímý prodej s sebou nese výhody (rychlé peníze) i nevýhody (velký počet různých druhů zeleniny je nezbytností).
Zahraniční kapitál vstupuje do zeleniny
Do Polabí, přesněji do Sojovic, letos přišli také Angličané. O jejich záměrech zdejší lidé mnoho nevědí, a tak se šíří různé zvěsti. Pravdou je, že firma Eurofarms, která se u nás zapsala hlavně u produkce brambor, rozšiřuje své aktivity také na poli zelinářském. Vlastimil Rasocha, který je spolu s Williamem Henry Englandem jednatelem společnosti Eurofarms, což je skupina britských farmářů podnikajících ve střední Evropě, není s odvoláním na přání zahraničních majitelů sdílnější.
„Zatím za námi nejsou žádné výsledky a neradi bychom publicitou vyvolávali dojem, že jsme suveréni. Naší snahou je vypěstovat kvalitní zeleninu určenou hlavně na vývoz,“ stručně odpovídá Rasocha. Předpokládá také, že tato oblast se jednou bude orientovat na vývoz raných brambor, až jej Evropská unie České republice umožní. Na rozdíl od běžné praxe našich podniků, které pěstují početný sortiment zeleniny, se chce Eurofarms specializovat jen na pár druhů. Kvalita, která má být prvořadá, se jistě neobejde bez velkých investic ze zahraničí. Jejich výši však jednatel Eurofarms nechtěl sdělit. V Polabí začíná anglická firma na pozemcích pronajatých od privátních majitelů. Hodlá také spolupracovat s drobnějšími pěstiteli při odbytu zeleniny, tento projekt nazývá Česká farma. „I malí producenti mají šanci na přežití, pokud budou vynikající ve svém oboru a zaměří se především na různé speciality,“ je přesvědčen Rasocha.
Stížnosti na adresu státu
Žádný ze zelinářů, s nimiž jsem mluvila, nežehrá po dotacích. Chtěli by jen stejné podmínky, jako mají jejich evropští kolegové. „Nikdo mi nevymluví, že dovozy z Evropské unie nejsou dotované,“ říká Jaroslav Jandl junior, který se ve firmě J + N stará o ekonomiku a obchod. „Od státu bychom potřebovali jediné: Aby ošetřil legislativu, aby odběratelé museli dodavatelům platit a věřitelé měli dovolání,“ přeje si podnikatel, který se více než čtyři roky soudně domáhá 230 tisíc korun za dodávku raných brambor od jednoho moravského velkoobchodu. Dvě instance už sice firmě J + N přiznaly, že je v právu, dlužník se ale zase odvolal.
Vedle jistoty, že dodavatel dostane za své zboží zaplaceno, by otec Jaroslav Jandl přivítal také ochranu trhu. „Když jsou v plné sklizni rané brambory, proč by se měly dovážet? Nebo ať se nejdříve prodá domácí cibule a pak se sem pustí zvenku,“ dodává.
Co našim zelinářům leží v žaludku, jsou nepřehlédnutelné dovozy zeleniny z Polska. Ceny, za něž sem odtud zboží bez omezení přichází, považují za velkou tajenku. Pavel Pokorný, majitel firmy Bramko, nachází vysvětlení: „Poláci proti nám skoro neplatí daně. Odvádějí jen paušální daň z hektaru, žádnou daň ze zisku. Větší firmy často zaměstnávají lidi načerno, a tak ušetří na daních. Spousta lidí dělá zeleninu na malých políčkách po práci a nepočítá si mzdu. Přitom pro nás jsou u zeleniny mzdové náklady nejvyšší položkou a k tomu ještě připočítejme drastické odvody státu.“
Sehnat dvě stovky lidí na sběr jahod, jejichž je Bramko největším pěstitelem, je stále složitější. Majitel jen potvrzuje, že Čechům práce na poli nevoní a vyřízení pracovního povolení pro zahraniční dělníky trvá šest měsíců. „Největší pěstitel salátu v Německu, u kterého jsem byl, zvedne telefon a u státní agentury si objedná na příští týden 200 lidí. O víc se nestará. Já se doprošuji na pracovním úřadě, na cizinecké policii a ještě píšu velvyslanci do Kyjeva dopis,“ popisuje Pokorný peripetie se sháněním sezónních pracovníků. Kritizuje, že stát se o domácí zelinářství vůbec nezajímá a spíš přidává „klacky pod nohy“.
Záchranou vstup do Evropské unie?
V Evropské unii se na rozvoj intenzívního zelinaření s nepostradatelnou tržní úpravou poskytují nemalé podpory. Perspektivy tohoto odvětví si uvědomují také Slováci, kteří podle Pavla Pokorného nemusejí vracet 40 procent investic do brambor a zeleniny. A u nás? Půjčky se zárukou Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu se nevztahují třeba na nákup takové „drobnosti“, jakou jsou fólie na rychlení zeleniny.
„Nové technologie, modernější mechanizace nebo potřebné investice do závlah, to se dnes vůbec neřeší. Netvoříme žádné rezervy, prostě jedeme nadoraz,“ neskrývá Jaroslav Jandl junior. Otec jen dokresluje nenormální ekonomické klima – stále dražší vstupy na jedné straně a tlak obchodníků na co nejnižší ceny. Syn ale věří, že dnešní problémy, které doléhají na zelináře, skončí vstupem do Evropské unie. Nebudou dotované dovozy a děravá legislativa.
A přejděme na nejmenší farmu. Právě nesmyslně nízké ceny a nesolventnost zpracovatelů donutily manžele Jandlovy, aby si všechno zboží v čerstvém stavu prodávali sami. „Naše zelenina a brambory jsou téměř ekologické. Kdybychom neměli dobré, kvalitní zboží, lidé by se k nám nevraceli,“ poznamenává paní Jandlová. Protože si jejich rodinná farma uchovává také živočišnou výrobu, čítající tři krávy, deset ovcí, tři koně a odchov kuřic, mají zajištěný přísun hnoje, který je v této oblasti vzácností. Zelinařit v malém znamená podle Jandlových neustálý kolotoč, pole rozparcelkovaná na všemožné druhy zeleniny a spoustu ruční práce. Když se po sezóně všechno sečte, příjmy sotva stačí na splácení vstupů.
Velikost výhodou
Dynamickým rozvojem prošla firma Bramko, která podle slov majitele hospodaří se ziskem. Z posledních velkých investic zmiňme výstavbu moderního skladu za 30 milionů korun a patnáctimilionovou injekci do technologické linky na tržní úpravu brambor. „Letos investujeme do sklizně květáku a celkově do snížení nákladů, které nám přinesou nové traktory a nová auta pro dopravu,“ doplnil Pokorný. S poskytováním úvěrů od bank má spíš opačné zkušenosti než mnozí zemědělci. „Jsme u tří bank a nemůžeme si stěžovat.“ Do půjček na drahé nejmodernější technologie, které majitel obdivuje v zahraničí, však banky podle něho nepůjdou.
