Toť jedna z dalších otázek hýbajících Evropou – klonovat nebo neklonovat? U lidí se zatím zdá jisté, že zbytky morálky velí trvat na rozhodnutí pro zákaz.
U zvířat je to přece jen trochu jinak. Nicméně klonování není považováno za přirozený způsob rozmnožování zvířat. U nás klónování zvířat žádný zákon nezakazuje, a to ani veterinární zákon, ani zákon o šlechtění a plemenitbě. Speciálně tuto metodu také žádný nepopisuje. Protože je však klonování považováno za genetickou manipulaci, vztahuje se na ně zákon o geneticky modifikovaných organismech. Ten také stanoví podmínky pro jejich využití v praxi a stanovuje i způsob kontroly. Z toho lze odvodit, že klonování zvířecích jedinců je chápáno jako záležitost experimentální. Tudíž, chce-li některé výzkumné pracoviště tuto metodu využívat, musí vypracovat program nebo přesněji projekt pokusů, který musí projít schvalovacím řízením. K projektu se vyjadřuje například příslušná okresní nebo městská veterinární správa. Projekt pokusů musí obsahovat například cíl, počty zvířat, vyhodnocení, možná rizika.
Za současných podmínek Státní veterinární správa nepovažuje za nutné zákonem nějak současnou praxi měnit. Ukazuje se totiž, že do té doby než bude možné nějakým vážnějším a seriózním způsobem využívat klonovaných jedinců, současná praxe dokonale postačí.
