V naší potravinářské legislativě či v kvalitě potravin nevidí viceprezident Potravinářské komory ČR (PK) Jaroslav Camplík v souvislosti s přípravami na vstup do Evropské unie žádné podstatné problémy. Daleko větší nesnáze však očekává v nutnosti přizpůsobit náš stále ještě se transformující potravinářský průmysl požadavkům hygienickým, veterinárním, a zejména ekologickým.
Jde přitom, jak Camplík uvedl, nejen o likvidaci obalových a jiných odpadů, ale také o označování výrobků vyrobených z geneticky modifikovaných organismů, a hlavně o zavedení směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění známé i u nás pod zkratkou IPPC. „Pokud naši výrobci budou muset všechny tyto náklady nést sami, a tedy promítnout je do cen, je otázka, nakolik budou jejich výrobky konkurenceschopné. Usilujeme o to, aby ministerstvo zemědělství ve spolupráci s naší komorou a renomovanou zahraniční odbornou firmou zpracovalo důkladnou analýzu potravinářského průmyslu a nákladů, které bude nutné vynaložit do vstupu do EU, a také dopady, které potravinářům tento krok přinese.“
Do potravinářského průmyslu v unii jde ročně podle Camplíka v průměru 25 procent zemědělského rozpočtu. Naproti tomu u nás za posledních 10 let nedostali potravináři ani korunu. Teprve nedávno schválila vláda možnost použít Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond i pro potravináře. Prostředky z programu SAPARD jsou naprosto nedostatečné.
Viceprezident upozornil, že potravinářské podniky, které preventivně požádaly o přechodné období u IPPC, se setkaly s odmítavou reakcí. Navíc u toho, kdo bude mít nějaké přechodné období, je zřejmé, že něco nesplňuje, a nebude moci se svými výrobky na společný trh. Může se tedy stát, že o volný přístup na trh tak přijde i velký exportní podnik, který nyní běžně do EU vyváží.
Dnes však nemůže říci, že požadavky IPPC splní, protože zatím přesně neví, jak má svou technologii uzpůsobit. „V samotné unii se o tomto problému diskutuje. Odhaduje se, že dopad směrnice o IPPC na konkurenceschopnost zboží z členských států se bude pohybovat kolem mínus dvaceti procent,“ poznamenal Camplík s obavou: „Ale my všechno přijmeme a pokud možno ještě v té horší variantě. Představitelé unie nás přitom sami varují: čím méně budete bojovat, tím to bude pro vás horší. Strategie neustálého ustupování není příliš dobrá.“ Za důležité také komora považuje, aby kompetence týkající se IPPC kromě ministerstva životního prostředí mělo i ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo zemědělství. Camplík zároveň varoval: „V unii se již objevují seznamy nejlepší dostupné techniky, kterou bude muset průmysl podle IPPC používat. Třebaže se ještě stále doplňují, je již dnes zřejmé, že v členských státech EU bude spousta i zcela nových technologií, které tyto požadavky, nesplňují, a bude snaha je prodat v zahraničí. Může se tedy stát, že naši výrobci udělají obrovskou na první pohled výhodnou investici a pak budou muset nakoupenou technologii v krátké době vyhodit.
