Státní veterinární správa ČR vítá přístup poslanců k navrhovanému zákonu, který by měl řešit případná omezení chovu psů. Je potěšitelné, že z odborného i etického hlediska problematický poslanecký návrh zákona nebyl projednáván, nicméně umělý problém byl jenom odložen na pozdější dobu. Nesouhlas veřejnosti laické i odborné ukázal, že tolik proklamovaná občanská společnost přece jen může fungovat. Výsledkem je například, že poslanečtí předkladatelé již neuvažují o vyjmenování některých plemen, nicméně stále u nich převládá pod argumentem prevence preventivní represe a s tou nelze souhlasit. Dobré nicméně je, že se klade důraz na požadavek nezaměnitelné identifikace – označování psů.
Každopádně je důležité si uvědomit, že nelze zákonem řešit situaci modelově ve všech obcích, když podle zákona o obcích mají tyto subjekty právo vydávat odpovídající vyhlášky. Ze zákona mají zmocnění je nejen vydávat, ale zmíněné povinnosti i vymáhat. V jejich pravomoci je stanovit podmínky pro pohyb psů, kam smějí, kam nesmějí, kde na vodítku, kde s košíkem. Tato omezení by rádi poslanci vtělili do zákona, nazývají to režimem vodítka a košíku. S ohledem na to, že je možné toto omezení zabudovat do obecních, či městských vyhlášek nebo do přepravního řádu dopravních prostředků, je zbytečné kvůli tomu vytvářet obecný zákon.
Zdá se, že vítězí zdravý rozum a mnohem jednodušším způsobem bude zdůrazněno to, co je pro skutečnou prevenci nezbytné – označování psů a důsledný postih nezodpovědných majitelů psů i jiných zvířat, jejichž prostřednictvím způsobí škodu, či újmu na zdraví. Bude-li důsledná evidence, je možné se dopátrat i nezodpovědného pána.
