Před naším zemědělstvím se otevírají perspektivy, jaké ještě nikdy nemělo. O tom je přesvědčen bývalý tvůrce „slušovického zázraku“ František Čuba. Zatímco ve 20. století byly základem energie a průmyslových materiálů zejména fosilní zdroje, v 21. století to budou rostliny. Lze tedy přepokládat, že zemědělství a na něj navazující průmysl budou v blízké budoucnosti výrazně expandovat.
Jaké trendy musejí naši zemědělci zachytit, pokud chtějí v silném konkurenčním prostředí uspět? O tom pojednávala odborná konference Zemědělství v globálním světě, která se uskutečnila poslední únorový čtvrtek ve Zlíně.
V současné době se začíná zemědělská produkce využívat nejen v potravinářském průmyslu, ale také pro technické účely. Jde především o produkci biomasy pro výrobu tepelné energie, která je levnější než energie získaná z fosilních paliv. Odborníci spočítali, že jeden kilogram LTO v ceně 5,25 Kč lze nahradit čtyřmi kilogramy sena v ceně 3,20 Kč. Perspektivní je také pěstování řepky k produkci bionafty. Její výroba má však v současné době nejasnou budoucnost, neboť závisí na státních dotacích. Proto je nutné, aby se cena metylesteru a nafty vyrovnala. To je možné pouze za předpokladu, že farmářská cena jedné tuny řepky nepřekročí 5000 korun a zpracovatelé řepkového semene výrazně sníží náklady a dobře zhodnotí druhotné výrobky. Dalším možným trendem je pěstování kukuřice pro výrobu etanolu. Ten je rozhodujícím produktem při výrobě pohonných hmot, plastů, syntetických vláken, barviv apod.
Nejlépe propracovanou plodinou, která může přispět zásadním způsobem k řešení rostlinné výroby, je kukuřice. Má mnoho předností. Především její výnosové schopnosti se jeví jako neomezené. Zatímco u obilovin se za dnešní výnosový strop pokládá deset tun z hektaru, u kukuřice je reálný výnos až trojnásobný, přitom má vyšší obsah živin pro krmné účely. Naopak v porovnání s ostatními zrninami je potřeba nejméně osiva na hektar (350 kg u pšenice, 16 kg u kukuřice). Přechod k pěstování kukuřice by znamenal také významnou úsporu ploch potřebných k produkci zrnin pro krmné účely.
Předpokladem úspěšného rozvoje zemědělské činnosti jsou podle Františka Čuby genové manipulace, a to i přesto, že v Evropě i u nás se maximálně omezuje jejich využívání. Vzhledem k obrovskému vzestupu těchto metod ve světě, zejména pak v USA, lze předpokládat, že všechny negativní postoje, výzvy a rozhodnutí budou mít stejnou váhu, jako kdysi výzvy proti používání průmyslových hnojiv. To však již může být pozdě, neboť náskok vyspělých zemí nemusíme dostihnout. Podle odhadu se dnes vlivem plevelů, chorob a škůdců ztrácí 40 procent zemědělské produkce, přitom současná chemie, hybridizace ani šlechtění nestačí tyto negativní vlivy vyloučit. Zmíněné ztráty mohou genové manipulace výrazně omezit, stejně jako řešit nové vlastnosti potravin, netradiční výrobu energie, chemikálií apod.
V neposlední řadě je nutné opustit v zemědělském podniku mnohostrannou výrobu a zabývat se jen jedním hlavním programem, který je dokonale zvládnut. Nezbytné je i propojení se zpracovateli a obchodem, jinak se podle Čuby zemědělci k penězům nedostanou.
