V roce 1999 se v patnácti členských státech Evropské unie chovalo zhruba 21 milionů dojených krav. Objem dodávek mléka k dalšímu zpracování do mlékáren dosáhl 115,2 miliardy kg. Tento značný objem syrového mléka (asi čtvrtina celosvětové produkce) o celkové ceně přibližně 33,4 miliardy euro (kolem 1 170 miliard Kč) se v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů každoročně „přesouvá“ od výrobce ke zpracovateli.
Prodej a nákup agrárních produktů se v zemích Unie řídí příslušnou národní a „unijní“ legislativou. Pro komoditu „mléko“ stanovuje Unie na mléčný rok (trvá od 1. července do 30. června následujícího roku) dva druhy cen, a to směrnou cenu mléka a intervenční cenu másla a sušeného odstředěného mléka. Směrná cena je stanovena pro mléko o tučnosti 3,7 % dodávané do mlékáren. Je definována jako souhrnná producentská cena, které by mělo být dosaženo při prodeji mléka v rámci Unie a na externích trzích v průběhu „mléčného“ roku. Nejde tedy o cenu minimální, maximální ani farmářům garantovanou. Nákupní (farmářská) cena mléka se s přihlédnutím ke směrné ceně mléka, k možnostem odbytu mléka a mléčných výrobků a k dalším faktorům většinou stanovuje dohodou mezi dodavatelem a odběratelem mléka.
K udržení rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou mléčných výrobků se v EU využívá systém intervenčních nákupů a prodejů. Podle přesně stanovených zásad navazujících na intervenční ceny a výsledků statistických sledování tržních informací v jednotlivých státech Unie lze v případě snížení cen pod stanovenou hranici část příslušných mléčných výrobků (másla, SOM a vybraných druhů sýrů) prostřednictvím intervenčních zásahů „stáhnout“ z trhu (k „dotovanému“ intervenčnímu skladování). Směrné a intervenční ceny mléka jsou v příslušném nařízení Unií stanoveny do roku 2007 a na další období.
Z grafu je zřejmé, že v roce 1999 ve státech Unie nákupní ceny 1 kg mléka kolísaly mezi zhruba 9,15 Kč v Anglii a 11,83 Kč v Itálii, a že výše cen nebyla ovlivněna dosaženou dojivostí.
Podle článku 9 Nařízení rady č. 3950/92 o mléčných kvótách je „odběratelem“ podnik nebo sdružení podniků nakupující mléko nebo jiné mléčné výrobky od výrobce za účelem buď jeho ošetření a zpracování, nebo předání jednomu nebo více podnikům k ošetření a zpracování. Odběratelem může být ve vymezené geografické oblasti i sdružení odběratelů, které pro své členy zajišťuje agendu spojenou s řízením nákupu a placení mléka a s vedením účetnictví. Znamená to, že odběratelem mléka nemusí být ve všech případech podnik mléko zpracovávající (mlékárna).
Marketingových spolků výrobců je celá škála
Toto ustanovení, další předpisy Unie a národní legislativa se ve všech členských státech využívají k zakládání a činnosti „marketingových spolků výrobců“ (výrobních sdružení, odbytových družstev apod.), jejichž cílem je pružně reagovat na měnící se podmínky trhu a přizpůsobovat nabídku produkce požadavkům obchodu a zpracovatelů. Podíl vybraných agrárních produktů prodaných prostřednictvím různých typů odbytových družstev v roce 1994 (novější údaje nejsou k dispozici) ve státech Unie uvádí tabulka. Přesto, že nejde úplně o aktuální údaje, je zřejmé, že odbyt prostřednictvím různých typů „marketingových sdružení“ byl a dosud je ve státech Unie značně rozšířenou formou, a že značná pozornost je tomuto způsobu marketingu věnována u komodity „mléko“.
Je ovšem nutné upozornit na skutečnost, že především u mléka jde o širokou škálu různých typů těchto spolků. Patří mezi ně např. sdružení producentů mléka vlastnících mlékárny a dodávajících mléko do vlastní mlékáren, celostátní „organizace“ zajišťující nákup mléka v rámci celého státu (jako např. v Dánsku), regionální sdružení výrobců mléka aj.
V Dánsku vše řídí mléčný výbor
Zajímavá organizace trhu s mlékem se vyvinula v Dánsku. Celou problematiku mléka řídí a organizuje tzv. „mléčný výbor“, který byl v souvislosti se zavedením mléčných kvót z iniciativy Dánského svazu mlékáren spolu s profesními organizacemi farmářů a ministerstvem zemědělství založen v roce 1984 nařízením ministra zemědělství. Cílem tohoto mléčného výboru je zajistit maximální využití národní mléčné kvóty stanovené Dánsku Unií a vytvořit srovnatelné podmínky pro dánské výrobce mléka bez zřetele na to, kterému zpracovateli (mlékárně) mléko dodávají. Za tímto účelem mléčný výbor nakupuje veškeré producenty dodávané mléko a okamžitě je prodává mlékárnám, s nimiž mají producenti mléka uzavřeny smlouvy. Odebrané mléko platí mlékárny mléčnému výboru, který ve stanovených termínech poukazuje příslušné prostředky výrobcům mléka.
V rámci celého Dánska platí pro syrové kravské mléko o definované jakosti stejné ceny. Kromě této „základní nákupní ceny“ vyplácejí mlékárny svým dodavatelům příplatky (bonusy), jejichž výše se na základě dosažených ekonomických výsledků stanoví po skončení kvótového roku. Poněvadž cílem všech zpracovatelů mléka v Dánsku je zpracovávat co největší množství suroviny, vytváří výše příplatku konkurenční prostředí mezi mlékárnami a ovlivňuje rozhodnutí výrobců mléka o případné změně odběratele.
V důsledku dokonalého informačního systému má mléčný výbor k dispozici veškeré údaje týkající se dodávek a nákupu a placení mléka, ukazatelů jakosti aj., které operativně využívá k řízení celého systému mléčných kvót v Dánsku. Odpovídá mimo jiné za pravidelné informování dodavatelů o plnění jejich individuálních mléčných kvót, za odvody poplatků za překročení kvót apod. Poněvadž tato organizace je v rámci systému mléčných kvót podle Nařízení rady č. 3950/92 odběratelem, jsou zpracovatelé mléka (mlékárny) od veškeré administrativní a další činnosti spojené s kvótami osvobozeni a na řízení mléčných kvót se žádným způsobem nepodílejí.
Činnosti vykonávané z pověření ministerstva zemědělství jsou ministerstvem placeny. Další služby nevyžadované ministerstvem, např. podrobné informace poskytované výrobcům a mlékárnám o plnění kvót v průběhu roku, jsou hrazeny z administrativního poplatku (asi 0,675 haléřů za 1 kg mléka).
Poněvadž jiný způsob řešení dodavatelsko-odběratelských vztahů u syrového kravského mléka v Dánsku neexistuje, realizuje se téměř sto procent jeho prodeje a nákupu prostřednictvím „mléčného výboru“, resp. této speciální odbytové organizace pověřené plněním dalších důležitých úkolů v rámci komodity „mléko“.
Inspirace z bývalé NDR
Jako příklad regionální odbytové organizace jsou uvedeny hlavní zásady činnosti „sdružení výrobců mléka“ (Erzeugergemeinschaft für Milch) v Chemnitz v bývalé NDR.
Odbytové družstvo vzniklo v roce 1993. Mléko dodává jedinému odběrateli, kterým je mlékárna firmy Müller v Lepersdorfu u Drážďan. V současné době má kolem 255 členů (výrobců mléka), kteří mají přidělenou celkovou kvótu o objemu 230 milionů kg mléka. Odbytové družstvo má s odběratelem uzavřeno pětiletou rámcovou smlouvu na odběr mléka. Je v ní mimo jiné stanoveno, že nákupní cena bude dosahovat nejméně průměru ceny mléka dosahované ve starých spolkových zemích. O konkrétní nákupní ceně vyjednávají zástupci výrobního družstva s odběratelem jednou za čtvrt roku. Mlékárna se zavázala k odběru mléka od jednotlivých výrobců v případě, že jeho denní odběr přesahuje 40 litrů. Za denní odběr mléka o objemu 500 až 20 000 kg mléka poskytuje mlékárna množstevní příplatky. Cenu za dodané mléko vyplácí mlékárna přímo výrobcům.
Odbytové družstvo zaměstnává 2,5 pracovníka, jeho činnost je financována především z povinných příspěvků členů. Odbytové družstvo s právní samostatností je „uznáno“ příslušným úřadem. Ve stanovách je účel družstva definován následovně:
1. Účelem sdružení je podpora výroby a odbytu mléka svých členů pomocí koncentrace nabídky a adaptace na tržní podmínky.
2. Tohoto cíle bude dosahováno zejména:
a) omezením činnosti sdružení na problematiku uvedenou v bodě 1;
b) plněním povinnosti členů dodržovat usnesení přijatá členským shromážděním týkající se zásad výroby a jakosti mléka k zajištění nabídky mléka podle požadavků trhu;
c) využíváním práva a povinnosti sdružení kontrolovat zásady produkce a jakosti mléka;
d) dodržováním povinnosti členů nabízet svoje produkty k prodeji pouze prostřednictvím sdružení;
e) vypracováním a dodržováním společných zásad prodeje;
f) poskytováním poradenství členům ve všech otázkách výroby a zpeněžování mléka;
g) výměnou zkušeností mezi členy sdružení.
3. Ke splnění uvedených cílů a úkolů mohou být sdružením uzavírány smlouvy s dalšími organizacemi a podnikateli za účelem poskytování služeb, popř. může být s těmito subjekty udržována úzká spolupráce.
Podmínky členství, práva a povinnosti členů, složení, práva a povinnosti orgánů sdružení (představenstvo a členské shromáždění) a další náležitosti nezbytné k fungování sdružení obsahuje dalších 16 paragrafů stanov.
Přesto, že toto sdružení svoji činnost vyvíjí v podmínkách regulace výroby prostřednictvím kvót, tzn. bez možnosti zvyšování produkce, hodnotí členové svoje členství v této organizaci pozitivně. Za přednost považují vyjednání relativně slušných cen s odběratelem, možnost získávat informace a nejnovější poznatky z oblasti chovu dojených krav a určitý společný postup při řešení případných problémů.
Chov dojených krav, stejně jako celý agrární sektor v České republice, se nachází v období přípravy na vstup do Evropské unie. V relativně krátkém období po jistě náročných jednáních přidělí EU České republice limitované ukazatele chovu skotu. Jde nejen o mléčnou kvótu, ale i o limity početních stavů býků a volků ve výkrmu a krav chovaných v systému bez tržní produkce mléka. V tomto náročném období by k dosažení nezbytné stabilizace a postupného žádoucího chovu všech kategorií skotu kromě dalších opatření určitě přispěla a úspěšnému „vstupu“ českého chovu do Unie napomohla i promyšlená činnost odbytových družstev. Vzhledem k vývoji situace v této oblasti ve státech Unie a dalších kandidátských zemích, k nadvýrobě agrárních komodit ve většině států Evropy, ke zvyšujícím se požadavkům na jakost a hygienu živočišných produktů nejen v souvislosti s výskytem BSE u skotu se jeví jako žádoucí přijetí příslušného právního předpisu o nákupních a odbytových spolcích agrárních producentů.