Poté, co se v roce 1996 v Evropě poprvé objevila takzvaná nemoc šílených krav, chtěla prý Evropská komise (EK) zatajit před veřejností rizika této choroby.
V rozhovoru pro dnešní vydání italského listu La Repubblica to řekl italský ministr zemědělství Alfonso Pecoraro Scanio. "V oběhu je veřejně jeden dokument Evropské unie (EU), který po objevení prvních případů BSE navrhuje dokonce dezinformaci jako prostředek k uklidnění veřejného mínění," cituje italský deník Scania.
Podle ministra tento návrh vzešel v bývalé Evropské komisi v roce 1996, kdy propukla první vlna nemoci šílených krav (BSE), která se z Británie začala šířit po evropském kontinentě. Na následky Creutzfeldt-Jakobovovy choroby (CJD), která podle některých vědců souvisí právě s konzumací nakaženého masa, tehdy zemřelo v Británii přes 80 osob.
Evropská komise v důsledku toho zakázala vývoz veškerého britského hovězího masa a Britové byli nuceni vybít a spálit miliony kusů hovězího dobytka. "Je to závažný fakt, který nemá nic do činění se současnou komisí, avšak pomáhá pochopit chyby, které se staly. Nacházíme zde osobní zodpovědnost, ale také obecný postoj, které nás dovedly přímo ke katastrofě. Vědecké výbory (unie) předložily povzbudivá ujištění na hranici neznalosti a politici zvolili cestu, která se v té chvíli jevila méně nákladná," řekl Pecoraro Scanio. Za řešení současné krize, která zachvátila Evropu po objevení nakažených zvířat ve Francii loni v říjnu, považuje Pecoraro Scanio především potírání tohoto nedůsledného přístupu a rovněž klade důraz na prevenci. "Jedna lira vydaná na prevenci dnes, může mít zítra hodnotu deseti milionů lir; jedna chybná úspora dnes, může zítra znamenat pád celého sektoru.
Tak vznikla i BSE: pro ušetření na krmivu recyklovali mršiny a jateční odpad a z toho vyráběli potravu," dodal ministr. Za původce dosud málo prozkoumané choroby BSE, kterou někteří vědci dávají do souvislosti s nebezpečnou Creutzfeldt-Jakobovou nemocí u lidí, se považuje masokostní moučka přidávaná do krmných směsí. Výskyt BSE byl v poslední době zaznamenán u skotu v Británii, Francii, Německu, Španělsku, Nizozemí a nejnověji také v Rakousku a Itálii.
