Zákon 306/2000 Sb., který novelizuje zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, zavádí mimo jiné povinnost uvést na spotřebitelském obalu také údaj o tom, že potravina obsahuje geneticky modifikované organismy (GMO) nebo produkty. Dále v případě, pokud tak stanoví prováděcí právní předpis, bude muset být na obale také uvedeno, zda daná potravina byla z GMO vyrobena, ale již tyto organismy neosahuje. Zvláštním prováděcím předpisem bude vyhláška, kterou musí ministerstvo zemědělství vydat v dostatečném předstihu před 1.1.2002, od něhož povinnost značit potraviny s obsahem GMO či z GMO vyrobené zákon č. 306/2000 ukládá.
Značení musí odpovídat požadavkům Evropské unie. Ani ta však doposud nemá jasno. Problém řeší mimo jiné i transatlantický spotřebitelský dialog, kterého se účastní na jedné straně evropské vlády a evropské spotřebitelské organizace a na druhé straně americké spotřebitelské organizace a vláda USA. Řekla to prezidentka Svazu evropských spotřebitelů Anne-Lore Köhneová, podle níž v Německu potraviny z GMO odmítá 80 % spotřebitelů. „Je spor o to, zda potraviny z GMO mají být označeny. Spotřebitelské organizace tvrdí, že označeny být musí, aby se konzument sám mohl rozhodnout, zda chce takové potraviny koupit nebo ne,“ vysvětlila prezidentka. Představitelé spotřebitelů přitom podle Köhneové trvají na tom, aby byly označeny nejen potraviny, které GMO přímo obsahují, ale i ty, u nichž se produkt z GMO uplatnil při výrobě, v konečném výrobku však není obsažen, nebo jen ve velmi malém množství. „Požadujeme rozsáhlé a výrazné označení,“ prohlásila s tím, že na druhé straně USA považují jakékoli značení potravin z GMO za diskriminaci. Köhneová konstatovala, že neexistuje žádný pevný termín, do kterého by se mělo o způsobu a rozsahu značení této kategorie potravin rozhodnout. Zmíněný transatlantický spotřebitelský dialog se podle Köhneové snaží také nalézt společné řešení pro pravidla elektronického obchodu. „Jde o oblast obchodu, jejíž objem v poslední době enormně roste,“ konstatovala prezidentka s tím, že je zapotřebí vyřešit například, zda reklamovat se bude podle zákonů státu, jehož příslušníkem je kupující, nebo podle legislativy, kterou se musí řídit prodávající, v kterém státě bude kupující moci prodávajícího žalovat apod. Problémem je také ochrana údajů, které prodávající získá od kupujícího. „ V EU jsou tato data chráněna a kupující je nemůže nikomu dále postoupit, například v USA však tomu tak není,“ vysvětlila Köhneová.
