Farmáři hospodařící na orné půdě v Anglii se pro příští dva roky rozhodují využívat ve svých výrobních programech tradiční osevní postupy a nehodlají se nechat přinutit k pšeničným monokulturám na většině svých pozemků ani přijmout radikální politiku odstavování půd.
Při nízkých cenách a omezených příjmech za zemědělské výrobky uvažují mnozí o radikální změně rotace s vyšším zastoupením obilovin a luskovin. Hledají se další cesty, jak dosáhnout zařazením vhodné meziplodiny maximálního výnosu od pšenic v prvním sledu. Ty doposud dosahují o jednu tunu na hektar vyšší výnos než pšenice ve druhém sledu, které zase dosahují o 1 až 1,5 tuny na hektar více než třetí. Na příkladu farmy o výměře 240 hektarů lze porovnat hrubý zisk při dvou odlišných způsobech střídání plodin. První způsob uvažuje s 80 ha pšenice v prvním sledu, s přibližně stejnou výměrou pšenice ve druhém sledu, po 28 ha ozimé řepky a ozimé luskoviny a 24 ha odstavené plochy. Ve sklizňovém roce 2001 se předpokládá hrubý zisk v BP 125 tisíc. Z toho od prvních pšenic 50 500, 44 500 od druhých pšenic, 12 500 od řepky a 12 500 od luskovin, zbytek je náhrada za odstavenou půdu. Další alternativa, kterou představuje poměrné zastoupení 50 % pšenice a 50 % odstavené půdy se projeví snížením hrubého zisku na 79 % standardu. To je příjem, který sotva pokryje výrobní náklady. Jak je ze stručného nástinu zřejmé, nelze se v rostlinné výrobě obejít bez zařazení luskovin a zejména řepky, která nyní v Británii získává stále více na významu.