6 Nepotravinářská zemědělská produkce
Nejvýznamnějším směrem nepotravinářského užití zemědělské produkce je i nadále oblast obnovitelných zdrojů energie (OZE). Státní program na podporu úspor energie a obnovitelných zdrojů (dále Program) pro rok 2000 byl schválen usnesením vlády České republiky ze dne 29. 11. 1999. Dlouhodobé cíle Programu jsou obsaženy v Koncepci Státního programu na podporu úspor a využití obnovitelných zdrojů energie schválené usnesením vlády č. 1261 ze dne 8. 7. 1998. Konkrétní cíle k roku 2010 v oblasti úspor energie a využívání OZE stanovují především dosažení:
ročních úspor energie ve výši 120 až 225 PJ;
roční výroby energie z obnovitelných zdrojů ve výši 70 až 87 PJ.
Vzhledem k současné výrobě OZE, tj. 26 PJ a k nutnosti splnění cílů v rámci Programu byly stanoveny následující konkrétní cíle:
realizovat každoročně nová opatření k úsporám energie o celkovém objemu 6 až 15 PJ;
uvést každoročně do provozu nová zařízení na využívání OZE, která vyrobí 2,5 až 6 PJ energie.
6.1 Výroba metylesteru řepkového oleje a bionafty
Existující rámcové podmínky v roce 1998 výrazně omezily využití zpracovatelských kapacit k nepotravinářskému využití řepky. Vysoké ceny řepky a nemožnost cenově konkurovat rostoucím dovozům MEŘO ze SRN a Rakouska způsobily výrazný pokles domácí produkce MEŘO z 27,6 tis. t v roce 1997 na 15,7 tis. t v roce 1998.
Existenční potíže zpracovatelů v rámci Oleoprogramu pomohl v roce 1999 řešit dotační titul MZe 1.Ja Podpora výroby metylesteru řepkového oleje. Domácí producenti, kteří získali podporu MZe na vybudování kapacit v letech 1992-95, obdrželi přímou dotaci do výše 3 tis. Kč/t vyrobeného a prodaného MEŘO.
Podle Sdružení výrobců bionafty v porovnání s rokem 1998 se zvýšila v ČR výroba MEŘO v roce 1999 o 95 % a dovoz se snížil. Celkový objem zpracovaného MEŘO v roce 1999 se zvýšil v ČR o 27 %. Obdobné tendence se projevily u výroby a dovozu směsného paliva. Výroba bionafty, tj. směsného paliva (podle ČSN 65 6508 - Palivo pro vznětové motory. Palivo s obsahem více než 30 % metylesteru řepkového oleje.) se zvýšila o 27,5 %, dovoz se snížil a celková spotřeba bionafty se meziročně zvýšila o 22,3 %.
Vláda ČR usnesením č. 987 z 22. 9. 1999, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, rozhodla odstranit systém tzv. vratky spotřební daně na ropné produkty obsažené ve směsném palivu a nahradit je dotační podporou. Bionafta je od 1. 4. 2000 zatížena stejnou spotřební daní jako motorová nafta tj. 8,15 Kč/l. Dotace bionafty má sloužit k podpoře konkurenceschopnosti bionafty vůči motorové naftě. Bionafta by měla být zhruba o 10 % – 15 % levnější než motorová nafta.
6.2 Příprava výroby bioetanolu
Uplatnění etanolu získaného ze zemědělských surovin může znamenat významnou příležitost k odbytu jak pro zemědělce, tak i pro lihovarský průmysl. Přípravě výroby bioetanolu napomáhá dotační titul 1.Jb. Podpora využívání BIOETANOLU jako alternativního paliva přímou, nenávratnou dotací ve výši 15 Kč za 1 litr bioetanolu. V září 1999 byly ukončeny testy, které potvrdily možnost výroby ETBE v České rafinérské, a. s. Během testu bylo v Kralupech nad Vltavou vyrobeno 1 057 t ETBE při spotřebě 513 t etanolu. Zkoušky prokázaly, že výroba ETBE je uskutečnitelná bez nároků na další investice.
6.3 Využití obnovitelných zdrojů energie v zemědělství
V roce 1999 v energetické bilanci ČR zaujímaly obnovitelné zdroje energie 2,1 %, z toho biomasa představuje 1,4 %. Celková produkce energie z biomasy vzrostla v roce 1999 již na 20,16 PJ.
V roce 1999 bylo v ČR pro energetické využití spotřebováno kolem 1 600 tis. t sušiny biomasy, přičemž největší podíl představuje spalování dřevního odpadu a využití dříví pro energetické účely. Na dalším místě je zpracování biomasy na bioplyn. Poměrně málo je využívána obilní a řepková sláma. Do briket a pelet bylo v roce 1999 zpracováno přibližně 140 tis. t biomasy, což zdaleka neodpovídá možnostem reálně využitelného potenciálu. Ověřovací plochy v rámci výzkumu prokazují dobré předpoklady i pro cílenou produkci biomasy k energetickému využití.
Rozvoj technologií sklizně a zpracování biomasy pro energetické využití dosáhl vyšší úrovně. Zpracovaná biomasa ve formě pelet a briket je však z více než 80 % exportována. V ČR bylo v roce 1999 v provozu asi 31 tis. malých topenišť do 50 kW výkonu a přibližně 430 kotelen o výkonu nad 200 kW. Obecních kotelen s výkonem do 500 kW bylo vybudováno 60 a větších obecních výtopen je v provozu 14. Do roku 1999 bylo v zemědělském provozu instalováno 10 bioplynových stanic, z toho 7 stanic s kogenerační jednotkou.
Rozvoj OZE je podporován Českou energetickou agenturou (ČEA) v rezortu MPO, Státním fondem životního prostředí v rezortu MŽP, Ministerstvem zemědělství, ale i Ministerstvem pro místní rozvoj. Výsledky podpor ČEA a SFŽP jsou uvedeny v tabulkách A6.3/01 - 02.
V rámci vládního nařízení č. 344/1999 Sb. se pro rok 2000 a další období stanovil podpůrný program na změnu struktury zemědělské výroby založením porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělských pozemcích včetně údržby takto vzniklých porostů, přičemž se předpokládá energetické využití takto získané biomasy.
7 Spotřeba potravin a obchod
7.1 Vývoj spotřeby potravin
Nesporný vliv na vývoj spotřeby potravin v roce 1999 měl podle propočtů VÚZE vývoj jejich spotřebitelských cen. Poprvé od roku 1989 došlo ke snížení spotřebitelských cen většiny potravinových skupin (za skupinu potraviny, nápoje a tabák došlo k poklesu proti roku 1998 o 3,4 %). Rovněž vývoj cen za zboží a služby celkem byl příznivý (zvýšení cen představovalo jen 2,1 %).
Vzhledem k tomu, že vývoj cen je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících spotřebu potravin, došlo v roce 1999 k poměrně značnému nárůstu hmotné spotřeby (podle předběžného odhadu změny spotřeby vyjádřené hodnotově). Především se (proti roku 1998) výrazněji zvýšila spotřeba potravin živočišného původu (kromě vajec a ryb), ale i relativně dražších druhů potravin rostlinného původu, tedy ovoce a zeleniny.
Celková spotřeba masa mírně vzrostla, obdobně jako v roce 1998. Uvnitř potravinové skupiny maso a masné výrobky pokračoval trend vývoje spotřeby jako v roce 1998, projevující se poměrně značným snížením spotřeby hovězího a mírně i vepřového masa a naopak výrazným nárůstem spotřeby drůbeže. Právě u drůbeže došlo k nejvýraznějšímu snížení spotřebitelských cen ze všech potravinových skupin.
Spotřeba masa celkem byla v ČR nižší než v EU (v EU v roce 1997 byla průměrná hodnota 87,9 kg/obyv./rok bez vnitřností). Při dosažení spotřeby drůbeže ve výši 20,5 kg/obyv./rok jsme se poprvé v roce 1999 přiblížili úrovni v Evropě (v EU průměr 20,7 kg/obyv./rok), vyšší spotřeba je u vepřového masa (40,8 kg/obyv./rok), naopak nižší je u hovězího (18,8 kg/obyv./rok) a ostatních druhů mas (skopové, kozí apod.).
Spotřeba mléka a mléčných výrobků v roce 1999 poměrně výrazně stoupla (přibližně o 5 %), k čemuž zřejmě přispělo i snížení spotřebitelských cen. K nejvyššímu zvýšení spotřeby došlo u jogurtů a tvarohů. Přes toto zvýšení je spotřeba mléka a mléčných výrobků (především sýrů) v ČR na nižší úrovni než v EU. V roce 1998 v ČR spotřeba mléka tekutého a ostatních mléčných výrobků dosahovala hodnoty 81,5 kg/obyv./rok (v EU dosahuje spotřeba obdobného ukazatele, tj. čerstvých mléčných výrobků, hodnoty 104,6 kg/obyv./rok). Spotřeba sýrů (včetně tvarohů) dosahovala v ČR výše 12,0 kg/obyv./rok (v EU byla spotřeba 15,9 kg/obyv./rok).
Ke snížení spotřeby došlo (tak jako v roce 1998) u obilovin, ryb, cukru a sádla. Poprvé od roku 1990 se velmi mírně snížila spotřeba rostlinných jedlých tuků a olejů (jejich cena se -na rozdíl od cen živočišných tuků - zvýšila, resp. u olejů stagnovala).
Po výkyvu ve spotřebě v letech 1997 a 1998 došlo ke snížení spotřeby vajec. Výrazně se opět zvýšila spotřeba ovoce mírného pásma (příznivé cenové relace, tj. snížení o téměř 8 %). Rovněž nadále rostla i spotřeba zeleniny (snížení cen o více než 9 %) a v roce 1999 stoupla i spotřeba ovoce jižního.
Z hlediska mezinárodního srovnání je v ČR vysoká spotřeba vajec na úrovni 297 ks/obyv./rok (průměr EU 15 představuje 12,5 kg/obyv./rok, tj. 225 ks/obyv./rok) a stále je ještě vysoká spotřeba obilovin 99 kg (v EU 12 průměr 84,9 kg/obyv./rok). Naopak je v naší republice velmi nízká spotřeba ovoce a zeleniny v celkové výši 78 kg/obyv./rok, resp. 84 kg/obyv./rok. V roce 1998 se v ČR spotřebovalo 14,9 kg/obyv./rok citrusového ovoce (v EU přibližně 34 kg/obyv./rok), ovoce mírného pásma 49 kg/obyv./rok (v EU okolo 65 kg/obyv./rok), a zeleniny 84 kg/obyv./rok (v EU zhruba na úrovni 118 kg/obyv./rok).
7.2 Vývoj distribuce a potravinářského obchodu
Postavení mezinárodních společností na českém trhu významně posílilo . Přispěla k tomu koncentrace a zvyšování tržního podílu mezinárodních řetězců, ale i ukončení obchodní činnosti českých společností. Obchodní činnost ukončily významné řetězce, např. Pronto Plus, Vít potraviny či M-holding a v roce 1999 i silná česká společnost Interkontakt Group. Na trh vstoupily nové subjekty, např. v roce 1998 skupina Lidl & Schwarz, resp. hypermarkety Kaufland apod.
Mezinárodní řetězce na českém trhu výrazně zvýšily tržby. Podle údajů firmy INCOMA Praha se maloobchodní tržby velkých mezinárodních řetězců (TOP 10 českého obchodu podle obratu v běžných cenách) v roce 1999 zvýšily o 52 % proti roku 1998. V roce 1998 představoval podíl tržeb deseti největších společností (mezinárodní řetězce) asi 37 %, v roce 1999 již tyto společnosti ovládly přes 50 % trhu.
V České republice patřily v roce 1999 mezi nejvýznamnější řetězce zabývající se prodejem potravin (TOP 10 českého obchodu) s nejvyšším obratem Makro ČR (v roce 1999 obrat 19,2 mld. Kč), Ahold ČR (obrat 18,5 mld. Kč), Kaufland ČR (obrat 14,1 mld. Kč), Delvita (obrat 11,7 mld. Kč), Penny Market (obrat 9,8 mld. Kč), Julius Meinl (obrat 7,2 mld. Kč) atd.
Rok 1999 představoval především masivní nástup samoobslužných obchodních domů - hypermarketů. Největší podíl domácností realizuje stále většinu nákupů v malých samoobsluhách (v menších obcích představují často jedinou možnost nákupu, dále jsou preferovány staršími lidmi a obyvateli s nižším vzděláním), ale došlo k dalšímu poklesu jejich podílu. Zatímco v roce 1991 představovaly malé samoobsluhy hlavní nákupní místo pro tři pětiny populace, v závěru roku 1997 již pouze pro polovinu a v roce 1999 již jen pro třetinu domácností.
Růst obliby supermarketů byl v roce 1999 nahrazen rostoucí oblibou hypermarketů (konkurence). Supermarkety představovaly v roce 1999 hlavní místo nákupu pro 23 % domácností (31 % v roce 1998), podíl diskontních řetězců vzrostl na 15 % (13 % v roce 1998). Nejvyšší nárůst příznivců zaznamenaly hypermarkety. V závěru roku 1999 představovaly hlavní nákupní místo pro více než 16 % domácností (3 % v roce 1998). Podíl domácností, které uvádějí jako místo hlavního nákupu pultovou prodejnu, mírně poklesl (na 10 %).
Rostoucí koncentraci maloobchodu v České republice potvrzují preference spotřebitelů. V roce 1998 desítka nejnavštěvovanějších řetězců představovala hlavní nákupní místo potravin a základního zboží denní potřeby celkem pro 44 % domácností, v roce 1999 již tento ukazatel vzrostl na 56 %.
V roce 1999 se zlepšilo zákaznické hodnocení většiny nákupních podmínek (prodejní doba, časová dostupnost prodejny, označením cen, orientace v prodejně, čistota prodejny, vystupování a ochota obsluhy, čerstvost a kvalita zboží, šíře sortimentní nabídky).
Nejdůležitějším faktorem při nakupování je podle hodnocení zákazníků kvalita zboží, na druhém místě je cenová úroveň zboží, na třetím zřetelné označení cen.
Z výzkumu vyplývá, že 82 % zákazníků se k nákupu některých výrobků rozhoduje až přímo v prodejně, pouze 12 % nakoupí jen to, co si předem naplánovalo. Tři pětiny zákazníků dokáže přimět k impulzivnímu nákupu především výrazně prezentovaná sleva výrobků. Přibližně třetinu pozitivně ovlivní nabídka nového výrobku s možností jeho vyzkoušení, 26 % probíhající ochutnávka nebo prezentace výrobků. Široká nabídka značek motivuje k neplánovanému nákupu 23 % zákazníků, 20 % se nechá zlákat umístěním výrobků na viditelných místech. Jen 13 % zákazníků ovlivní reklama v prodejně a rovněž 13 % se nechá přimět k nákupu nějakou formou soutěže.
Téměř čtyři pětiny spotřebitelů se již setkaly s výrobkem prodávaným pod obchodní značkou daného řetězce. Pravidelně kupuje tyto výrobky 24 % spotřebitelů, někdy 37 %.
Zejména velké řetězce se snaží ovlivnit volbu nákupního místa také pomocí letákových kampaní (v roce 1999 je dostávalo již 95 % českých domácností, což je nárůst o 7 procentních bodů proti roku 1998). Snížil se (z 22 % v roce 1998 na 16 % v roce 1999) počet domácností, které si letáky vůbec neprohlížejí, a naopak vzrostl počet domácností, které podle letáků nakupují (v roce 1999 26 %, což je téměř dvojnásobek roku 1998).
8 Vstupy do agrárního sektoru
Ceny vstupů do zemědělství v roce 1999 proti předchozímu roku poklesly v průměru o 6,4 %. Pokles cen obilovin a proteinových komponentů měl za následek pokles cen krmných směsí o 14,2 %. Pokles cen krmných směsí byl zaznamenán již v závěru roku 1998 (přibližně o 10 %).
Výrazný cenový růst nastal u PHM ve 3. čtvrtletí a tento vývoj pokračoval ve 4. čtvrtletí, kdy došlo ke zvýšení cen proti stejnému období roku 1998 o 62,4 %. V porovnání s rokem 1998 došlo u PHM v průměru za celý rok 1999 ke zvýšení podle předběžných údajů o 16,6 %.
8.1 Osivo a sadba
Rok 1999 potvrdil, že výzvy a upozornění organizací služeb v oblasti osiv na důsledky vyplývající z nedodržování agrotechnických a fytosanitárních opatření jsou platné nadále. Potvrdilo se, že dochází k razantnímu snižování nákupu certifikovaných mořených osiv zemědělskými výrobci a tím ke zvýšenému výskytu některých chorob (např. snětí u ozimých pšenic). Stejné problémy se vyskytují např. i u sadby brambor.
Přesto, že se stále zvyšuje dovoz a počet registrovaných zahraničních odrůd a hybridů, je nutné upozornit na prospěšnou úlohu domácího šlechtění a semenářství nejen při produkci vysoce adaptovaných odrůd a semenářských materiálů, ale i pro udržování jejich dostupné cenové úrovně pro domácí pěstitele.
Nepříznivá finanční situace zemědělských výrobců a konkurence prodejců přispěly k tomu, že ve srovnání se stejným obdobím roku 1998 došlo ke snížení cen uznaných osiv některých ozimých plodin v průměru téměř o 10 %.
8.2 Agrochemikálie
Nabídka průmyslových hnojiv, pesticidů a ostatních agrochemikálií je vcelku vyhovující. Objevily se však problémy v některých regionech, kde nebyl nabízen celý potřebný sortiment hnojiv (NPK). V zemědělských podnicích, kde nedošlo k výraznému poklesu stavu skotu, je větší přísun živin do půdy zabezpečován z převážné části organickými hnojivy. Průměrná spotřeba účinných látek pesticidů na 1 ha v roce 1999 dosahovala 0,97 kg. U většiny plodin byla chemická ochrana využita 1 až 3krát na každém hektaru s porostem polních plodin. Nejintenzivněji ošetřovanými plodinami zůstávají vinná réva (12krát) a chmel (9krát). Celkově v průměrné spotřebě účinné látky pesticidů na 1 ha výrazně zaostává zemědělství ČR za současnou spotřebou většiny zemí EU.
V roce 1999 se průměrná spotřeba průmyslových hnojiv proti předešlému roku snížila . Současně dochází, i přes podporu státu, i ke stagnaci ve vápnění zemědělských ploch a nárůstu nebezpečí zvyšování půdní kyselosti.
8.3 Plemenný materiál
V chovu skotu ČR zaujímají dojená plemena dominantní postavení a představují 90 % z celkové populace, kterou z 52 % tvoří plemeno české strakaté a 46 % představuje plemeno černostrakaté. Genetické zlepšování dojené populace skotu je založeno na domácím šlechtění. Vlastní šlechtění je řízeno svazy chovatelů a prováděno ve spolupráci s Českomoravskou společností chovatelů a 14 oprávněnými plemenářskými organizacemi.
V rámci dotačního titulu MZe na udržování genetického potenciálu v chovu prasat byla především podporována produkce kanců s vysokou plemennou hodnotou. K 1. 1. 1999 nabyly platnosti nové metodické pokyny k ČSN 46 6150 - Plemenná chovná a užitková prasata v rámci Centrální plemenné knihy Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Realizovaný šlechtitelský program je srovnatelný s postupy uplatňovanými v zemích EU.
Testování plemeníků podle znaků výkrmnosti a jatečné hodnoty zajišťuje 5 stanic. Zvyšuje se podíl umělé inseminace, kterou v současné době zajišťuje 44 inseminačních stanic kanců.
Zmasilost jatečných prasat, charakterizovaná podílem libového masa z jatečné půlky dosáhla v průměru úrovně 52 % při porážkové hmotnosti 115 kg ž. hm. Řada podniků uplatňujících proces hybridizace dosahuje úrovně zmasilosti i přes 54 %. Je třeba konstatovat, že bez plošného zavedení hodnocení jatečných prasat systémem SEUROP nebude „národní“ hybridizační program ekonomicky stimulován.
8.4 Krmiva hotová (průmyslová)
Podle registru ÚKZÚZ je v ČR registrováno 477 tuzemských výrobců a 325 dovozců krmiv (krmných surovin, doplňkových látek, premixů a krmných směsí). Výroba jadrných krmných směsí je roztříštěna do řady podnikatelských subjektů, nespecializovaných jenom na tuto výrobu. To neumožňuje přesný přehled o celkovém objemu produkce komerčních krmných směsí v ČR. Údaje z roku 1989 udávají roční objem výroby 5 mil. t jadrných krmných směsí. V roce 1999 byl objem výroby krmných směsí 3 302 tis. t.
Některé větší zemědělské subjekty se orientují na vlastní výrobny krmných směsí. Z důvodů pokračujícího snižování stavu hospodářských zvířat, především dojnic a prasnic, klesá poptávka a následně výroba kompletních, nutričně plnohodnotných krmných směsí. Tato situace kontrastuje s programem podpory zlepšování genetického potenciálu hospodářských zvířat na jedné straně a s nedostatečnou úrovní výživy špičkového genofondu na straně druhé, což v konečném důsledku neumožňuje využití optimálních potenciálních produkčních schopností chovaných zvířat.
V říjnu 1999 byl Svaz výrobců krmiv přijat do Evropského sdružení výrobců krmiv. Tímto vstupem dochází k mnohem efektivnějšímu získávání a předávání informací z EU v této oblasti.
8.5 Technika a pohonné hmoty
Investice do zemědělské techniky se v ČR pohybují ročně kolem 6 mld. Kč. V hodnotovém vyjádření pokles investic i v tomto roce není tak výrazný, ale vzhledem k významnému nárůstu cen strojové techniky to v řadě případů znamená skutečně výrazné a výhledově i nepříznivé zpomalení tempa obnovy strojů.
I když nákup zemědělské techniky byl nadále podporován programy PGRLF, došlo v roce 1999 podle údajů výrobců a dodavatelů k poklesu prodeje u traktorů a sklízecích mlátiček.
V roce 1998 a počátkem roku 1999 ve spolupráci ČSÚ, VÚZT a ČZU Praha bylo uskutečněno statistické šetření, poskytující podrobné údaje o vybavení podniků zemědělskou technikou a o průměrném stáří strojů. Jak vyplývá ze šetření, hlavním problémem je nedostatečná obnova strojů a velice nepříznivá věková struktura strojového parku.
Spotřeba PHM se v zemědělství plošně nesleduje, ale při zjišťování údajů se vychází z dostupných informací, výměry pěstovaných plodin, stavů hospodářských zvířat, počtu energetických prostředků, měrné spotřeby na vykonání jednotlivých operací v pracovních postupech apod. Lze odhadovat, že v roce 1999 se spotřebovalo v zemědělských podnicích 580 mil. litrů motorové nafty, jejíž cena se zvýšila proti roku 1998 o 5 % (daňový věstník MF - průměrná cena motorové nafty pro daňové účely).
Na celkové spotřebě motorové nafty se plodiny pěstované na orné půdě podílejí 68 %, louky a pastviny 10 %, zahrady, sady a vinice 2 %, živočišná výroba 15 % a ostatní činnosti 5 %. Vzhledem k neustále se zvyšujícím cenám motorové nafty vzrůstá její podíl na přímých nákladech vynaložených na provoz energetických prostředků i samojízdných strojů a na nákladech vynaložených na operace v pracovních postupech výroby jednotlivých produktů.
Na celkových přímých provozních nákladech se podílí motorová nafta v průměru, např. u traktorů 42 %, u nákladních automobilů 40 %, u samojízdných postřikovačů 34 %, u sklízecích mlátiček 20 % a u sklízecích řezaček 26 %.
V porovnání se SRN je podle VÚZT spotřeba motorové nafty na jednotku vyrobeného produktu v ČR vyšší u ječmene o 59 %, u pšenice o 22 %, u sena o 67 % a u cukrovky dokonce o 140 %.
9 Sociální situace v agrárním sektoru a na venkově
9.1 Trh práce a úroveň mezd
9.1.1 Agrární trh práce
Pokračující tendence ve zhoršování situace na trhu práce v ČR v roce 1999, která se projevuje klesající poptávkou po volné pracovní síle a rostoucí nabídkou volné pracovní síly, nepříznivě ovlivňuje také vývoj na agrárním trhu práce. Specifická míra agrární nezaměstnanosti zaznamenala v průběhu roku 1999 výrazný meziroční nárůst o 3 procentní body (z 5,5 % na 8,5 %). Podíl uchazečů o zaměstnání uvolněných ze zemědělství a evidovaných na úřadech práce na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání činil v roce 1999 4,7 % a byl o 0,6 procentního bodu vyšší než podíl zemědělců na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství. Specifická míra agrární nezaměstnanosti vykazuje významné regionální odlišnosti. Nejvyšší relativní hodnoty dosahuje - stejně jako v předchozích obdobích - ve „strukturálně postiženém“ severočeském regionu (18,7 %) a dále v severomoravském regionu, kde byl zaznamenán nejvyšší meziroční narůst specifické míry agrární nezaměstnanosti (14,9 %, tj. nárůst 8,2 procentního bodu). V regionech, které jsou charakteristické vysokým podílem zemědělců na celkové zaměstnanosti („hospodářsky slabé“ regiony - východočeský, jihočeský a jihomoravský), byl nárůst specifické míry agrární nezaměstnanosti v meziročním srovnání výrazně nižší než ve „strukturálně postižených“ regionech (region východočeský nárůst o 1,6 procentního bodu na 5,6 %, jihočeský nárůst o 2,0 procentního bodu na 4,4 % a jihomoravský nárůst o 3,5 procentního bodu na 6,8 %).
Nárůst míry agrární nezaměstnanosti je především podmíněn celkovou nepříznivou situací na trhu práce. Pro uvolněnou zemědělskou pracovní sílu se v současné době výrazně zhoršují podmínky uplatnění na trhu práce (zejména pro ženy). Nové pracovní uplatnění nacházeli uvolnění zemědělci nejčastěji v odvětví obchodu a služeb, dále pak v průmyslu a dopravě. Z hlediska profesní struktury mají vyšší šance na trhu práce kvalifikovaní dělníci, řidiči, ekonomové a výrobní technici. Pro zemědělskou pracovní sílu na venkovském trhu práce jsou charakteristické některé specifické znaky, které snižují možnosti jejího uplatnění na venkovském trhu práce. Jde především o nižší kvalifikační úroveň zemědělských pracovních sil, vázanost na vlastní bydlení, nízkou mobilitu a nepříznivé demografické charakteristiky uvolněných zemědělců. Přitom se v zemědělských podnicích projevuje neuspokojená poptávka po kvalifikované zemědělské pracovní síle, která je mj. způsobena nevyhovující pracovní dobou, nízkou úrovní mezd, nepříznivým pracovním prostředím a specifickým charakterem práce v zemědělství. Situaci zemědělců na trhu práce ovlivňuje rovněž nevyhovující dopravní obslužnost ve venkovském prostoru a zvyšování nákladů na dopravu do zaměstnání.
9.1.2 Vývoj mezd
Průměrné nominální mzdy v národním hospodářství se proti roku 1998 zvýšily o 8,3 %, průmysl zaznamenal mírnější zvýšení (o 6,9 %). Dosažené úrovně mezd v průmyslu (12 674 Kč) a v národním hospodářství celkem (12 658 Kč) se v roce 1999 prakticky vyrovnaly. Odlišný vývoj mělo odměňování v zemědělství, kde dosažená průměrná mzda 9 405 Kč představuje meziroční nárůst pouze 2,9 %, jenž je výrazně nižší jednak ve srovnání s vývojem v uvedených odvětvích, jednak ve srovnání s předcházejícím obdobím. Důsledkem je prohloubení disparity mezd v zemědělství pod 75 % jak vůči průmyslu (74,2 %), tak vůči národnímu hospodářství celkem (74,3 %). Absolutní rozdíl mezi průměrnou mzdou v zemědělství a porovnávanými odvětvími (průmysl a NH celkem) překročil 3 tis. Kč. Pokračující úbytek pracovních sil v zemědělství má za následek zvýšené pracovní nároky kladené na zbylé pracovníky. Nepříznivé pracovní podmínky ve spojení s výrazně nižšími mzdami (zvláště pak při porovnání hodinových výdělků) proti jiným rezortům přispívají k poklesu atraktivity zaměstnání v zemědělství.
Příznivě se vyvíjející index spotřebitelských cen v roce 1999 znamenal při výše popsaném vývoji nominálních mezd zvýšení reálných mezd v národním hospodářství přibližně o 6 procentních bodů (v průmyslu pak o necelých 5 procentních bodů). Nízký nárůst nominálních mezd v zemědělství způsobil, že reálná mzda v tomto odvětví se zvýšila přibližně jen o půl procentního bodu. Nebyl tedy vyrovnán loňský pokles a reálná mzda nadále setrvává na úrovni necelých tří čtvrtin hladiny roku 1989.
9.2 Změny sociálního postavení zemědělců
Ekonomická situace zemědělských podniků plynoucí z vývoje podnikatelského prostředí se promítá v sociálně ekonomické strukturaci odvětví i v sociálním postavení zemědělské populace.
Ve struktuře zemědělské ekonomicky aktivní populace lze z hlediska postavení v zaměstnání a majetkoprávního vztahu k výrobním zdrojům rozlišit pět základních sociálně ekonomických skupin :
zaměstnanci (tj. námezdní pracovníci placení mzdou v podnicích právnických i fyzických osob, včetně najatého managementu). Jejich strukturální podíl na zemědělské ekonomicky aktivní populaci v roce 1999 činil 62,8 % a meziroční nárůst dosáhl 1,2 procentního bodu;
zaměstnavatelé (sebezaměstnaní podnikatelé v zemědělských podnicích právnických i fyzických osob – společníci, akcionáři obchodních společností a vlastníci podniků, kteří najímají pracovní sílu). Jejich podíl ve struktuře činil 2,9 % a meziroční úbytek dosáhl 0,5 procentního bodu;
pracující členové zemědělských družstev (sebezaměstnaní podílníci na zemědělské půdě, majetku, kapitálu, práci a řízení družstva). Jejich podíl ve struktuře činil 22,9 % a meziroční úbytek dosáhl 0,9 procentního bodu;
podnikatelé pracující na vlastní účet (sebezaměstnané fyzické osoby s podnikatelským oprávněním bez zaměstnanců). Jejich podíl ve struktuře činil 10,6 % a meziroční nárůst dosáhl 0,7 procentního bodu;
pomáhající rodinní příslušníci (sebezaměstnané osoby v podnicích podnikatelů pracujících na vlastní účet na základě jiného než pracovněprávního vztahu). Jejich podíl ve struktuře činil 0,8 % a meziroční úbytek dosáhl 0,5 procentního bodu.
Výrazné meziroční relativní úbytky zaměstnanosti se projevily v kategorii pomáhajících rodinných příslušníků (téměř o polovinu), v kategorii zaměstnavatelů (o 21,1 %) a pracujících členů družstev (12,2 %), mírnější v kategorii zaměstnanců (o 6,7 %) a podnikatelů na vlastní účet (o 2,9 %).
Ukazuje se, že v sociálně ekonomické struktuře odvětví se neustále zpomaluje trend nárůstu podílu pracovníků v zaměstnaneckém vztahu a ve struktuře sebezaměstnaných nadále převažují pracující členové družstev.
Ve srovnání se sociálně ekonomickou strukturou civilního sektoru národního hospodářství jsou v odvětví zemědělství patrné výrazné rozdíly plynoucí z odlišné podnikatelské struktury, a to zejména z vysokého zastoupení družstevní formy podnikání v zemědělství: ve struktuře pracovníků v zemědělství byl v roce 1999 vyšší podíl pracujících členů družstev (o 21,8 procentního bodu), nepatrně vyšší podíl podnikatelů na vlastní účet (o 0,4 procentního bodu) i pomáhajících rodinných příslušníků (o 0,3 procentního bodu), výrazně nižší podíl zaměstnanců (o 21,4 %) a mírně nižší podíl zaměstnavatelů (o 1,1 procentního bodu) než v civilním sektoru NH.
Tento vývoj sociálně ekonomické struktury odvětví je odrazem pokračující restrukturalizace podnikatelského prostředí a reálné ekonomické výkonnosti řady zemědělských podniků, vyvolávající tlak na růst produktivity práce. Nízké důchodové i společenské ocenění zemědělské práce spolu s nízkou schopností agrárního i venkovského trhu práce využívat disponibilní zemědělskou pracovní sílu zhoršují nejen sociálně ekonomické postavení zemědělců, ale i šance na udržení sociálního smíru.
9.3 Sociální situace na venkově
Venkovský prostor ČR zahrnoval k 1. 1. 1999 podle metodiky EU na úrovni NUTS 5 (lokální úroveň – obce) 80 % z celkového počtu obcí a 75 % rozlohy státu. Žilo v něm 22,3 % obyvatel z celkového počtu obyvatel ČR.
Při použití metodického vymezení na úrovni NUTS 3 by všechny vyšší územně správní celky v ČR (s výjimkou Prahy a Ostravy) spadaly do venkovských regionů, přičemž obce v takto vymezeném venkovském regionu by tvořily 95,2 % všech obcí ČR a podíl venkovského obyvatelstva z celkového počtu obyvatel by představoval 75,9 % a přesáhl by výrazně evropský průměr.
K 1. 1. 1999 činil podíl obyvatelstva v produktivním věku na trvale bydlícím obyvatelstvu v obcích do 2 000 obyvatel 63,3 %, přičemž v obcích do 100 obyvatel 58,8 %, od 100 do 500 obyvatel 62,4 % a od 500 do 2 000 obyvatel 63,8 %. Tento podíl je nižší než průměr za ČR (64,9 %) a klesá v závislosti na velikostní kategorii obce vyjádřené počtem obyvatel.
Podíl ekonomicky aktivní venkovské populace produktivního věku na ekonomicky aktivní populaci produktivního věku v ČR v roce 1996 dosahoval 25,1 %, podíl ekonomicky aktivních venkovanů produktivního věku uplatněných v odvětví zemědělství a lesnictví na ekonomicky aktivní venkovské populaci produktivního věku činil 16,4 %.
Sídelní struktura ČR je dlouhodobě stabilizovaná, k 1. 1. 1999 existovalo na území ČR 6 244 obcí (6 233 obcí v roce 1996) do 2 000 obyvatel.
Podíl žen na trvale bydlícím venkovském obyvatelstvu v roce 1996 představoval 50,2 % a podíl venkovských žen produktivního věku na celkové venkovské populaci produktivního věku dosahoval 48,6 %. Podíl ekonomicky aktivních žen produktivního věku na venkově ze všech ekonomicky aktivních žen produktivního věku v ČR činil 23,0 % a podíl žen ekonomicky aktivních v zemědělství na venkovské populaci žen produktivního věku představoval 6,8 % a na venkovské ženské ekonomicky aktivní populaci 11,3 %.
Přestože základním vývojovým trendem vnitřní migrace v ČR je z dlouhodobého hlediska její pokles, od roku 1994 vykazuje kategorie obcí do 2 000 obyvatel kladné migrační saldo. Na rozdíl od ostatních velikostních kategorií obcí kompenzují migrační přírůstky menších obcí přirozené úbytky jejich obyvatelstva.
Jedním ze základních indikátorů sociální situace ve venkovských regionech je míra nezaměstnanosti. V ČR neexistuje přímá souvislost mezi „venkovskostí“ území a mírou nezaměstnanosti, neboť pouze přibližně třetina venkovských okresů vykazovala nezaměstnanost vyšší než průměr v ČR (9,4 %). Míra nezaměstnanosti nad 15 % byla zaznamenána v okresech Louny (17,5 %) a Bruntál (15,6 %). Ve venkovských okresech s podprůměrnou mírou nezaměstnanosti jich dokonce přibližně třetina vykázala hodnotu nižší než 7,0 % (Klatovy, Plzeň-jih, Jindřichův Hradec, Domažlice, Pelhřimov a Benešov). V okresech s vysokou nezaměstnaností mají největší problémy s uplatněním na regionálním trhu práce především obyvatelé nejmenších obcí, v nichž se projevuje trvalý nedostatek pracovních příležitostí. Rozhodujícím faktorem pro rozvoj životních podmínek obyvatel venkova a oživení místní ekonomiky je tvorba nových pracovních míst, přispívající mj. ke zvýšení kupní síly venkovského obyvatelstva.
Dalším důležitým faktorem utvářejícím sociální situaci ve venkovských regionech je úroveň odměňování. Průměrné mzdy ve venkovských oblastech v roce 1998 dosáhly 86,7 % průměrné mzdy v ČR (ve výrazně venkovských 86,4 %, tj. 10 116 Kč, a převážně venkovských 86,8 %, tj. 10 164 Kč). Celková průměrná měsíční mzda ve venkovském prostoru vzrostla v období 1996-98 o 19,1 % (ve výrazně venkovských o 18,1 % a převážně venkovských o 19,4 %), v celé ČR představoval její nárůst 20,9 % a ve výrazně městských oblastech 22,7 %.
Regionální diferenciace mzdového vývoje ve venkovských oblastech se meziročně nezměnila. Nejnižší průměrné mzdy vykazují nadále okresy Bruntál, Jeseník, Pelhřimov, za nimi následují Prachatice, Semily, Svitavy, Znojmo a Jindřichův Hradec.
10 Vztah agrárního sektoru a životního prostředí
V zemědělství ČR stále převažuje používání konvenčních způsobů hospodaření na půdě nad alternativními způsoby, jako jsou např. ekologické nebo integrované zemědělství a půdoochranné technologie. Odhaduje se, že v roce 1999 došlo k mírnému rozšíření technologií, které umožňují obdělávat půdu s nižšími riziky škod na životním prostředí, a to nejen v nížinách, ale i ve středních polohách (např. technologie pro přímé setí nebo redukované obdělávání půdy). Běžnějšímu používání do určité míry brání nedostatek finančních prostředků na nákup odpovídající techniky, ačkoliv výzkum potvrzuje ekonomickou výhodnost tohoto způsobu hospodaření. V řadě případů byly zjištěny i vyšší výnosy plodin. Zdokonalila se technika aplikace hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, což také snížilo rizika škod na životním prostředí.
Průměrná velikost honů, struktura a intenzita produkce zůstaly ve srovnání s předchozím rokem v podstatě nezměněny. Rovněž zornění z. p. ve výši 72,3 % se pohybuje na stejné úrovni a je vyšší ve srovnání s členskými státy EU, které sousedí s ČR (Rakousko 41 %, SRN 68 %). Na stávajících TTP se hospodaří převážně extenzivně (vstupy dusíku činí přibližně 35 kg/ha), což je způsobeno spíše ekonomickou situací zemědělských podniků, než cílenou ochranou životního prostředí. Dlouhodobě snížená spotřeba hnojiv na TTP umožňuje obnovu druhové různorodosti travních porostů.
Průměrná úroveň aplikace hnojiv a přípravků ochrany rostlin (POR) na zemědělské pozemky zůstává nízká a vytváří se tak předpoklad ke zlepšení stavu znečištění složek životního prostředí. Spotřeba průmyslových hnojiv vykazuje neustále mírně klesající trend. Ve spotřebě účinných látek přípravků ochrany rostlin nedošlo ve srovnání s rokem 1998 ke změně. Celkem bylo POR zakoupeno průměrně za 1 tis. Kč/ha. Spotřeba statkových hnojiv na 1 ha z. p. se v marketingovém roce 1998/99 (4,3 t/ha) vůči roku 1997/98 (4,6 t/ha) téměř nezměnila.
Ve znevýhodněných oblastech ČR dochází důsledkem špatné ekonomické situace zemědělských podniků ke zvýšenému opouštění půdy. Rozsah neobdělávané půdy se odhaduje přibližně na 300 tis. ha. Dochází tak k zaplevelení ladem nechané půdy včetně okolních pozemků, k náletu nežádoucích dřevin a ke změně stanovištních podmínek, což s sebou do budoucna přináší řadu environmentálních rizik, jako např. vytvoření druhově chudých, přesto však střednědobě stabilních porostů na úkor společenstev vázaných na agroekosystémy, vznik zdroje alergizujícího pylu, nepříznivé vlivy ve skladbě půdní mikroflóry, okyselování půdy a zvýšené náklady v případě požadavku návratu do původního stavu. Důležitý je také sociální faktor (vylidňování oblastí).
Vhodnou alternativu pro konvenční zemědělství představuje ekologické zemědělství. Základní charakteristikou ekologického zemědělství je hospodaření v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje prostřednictvím udržování ekologické stability agroekosystémů. Ekologické zemědělství je přijatelné rovněž z hlediska ekonomického a sociálního. Na konci roku 1999 hospodařilo v rámci ekologického zemědělství 454 subjektů na ploše 110,8 tis. ha (z toho se 50,6 tis. ha nachází v konverzi), což představuje 2,6 % z. p. Proti loňskému roku jde o nárůst o 54,7 %. Je to především důsledek pokračování státní podpory tohoto způsobu hospodaření. V současnosti je v ČR poměr zastoupení ploch ekologicky obhospodařovaných srovnatelný se zeměmi EU (průměr EU činí 2,3 %). Situace se může ještě zlepšit v důsledku státních podpor do této oblasti a rozvíjejícím se trhem pro ekologické produkty.
Podle monitoringu jakosti podzemních vod došlo v roce 1998 k dalšímu poklesu znečištění vod ve srovnání s rokem 1997 . Obsahy dusičnanů se snížily o 14,2 %, amonné ionty o 40,1 %, CHSKMn se snížila o 24,2 % a obsah ropných látek dokonce o 74,1 %. Nelze však jednoznačně určit, jak velkou měrou ke znečištění vod přispělo zemědělství. Při posuzování uvedených hodnot je nutno brát v úvahu nejen intenzitu hospodaření, ale také kolísání naměřených hodnot v průběhu delšího časového období, způsobené přírodními faktory.
Havarijní znečištění vod pocházející ze zemědělství zůstává ve srovnání s předchozím rokem na přibližně stejné úrovni, tj. 8,1 % evidovaného počtu havárií.
Monitoring cizorodých látek zahrnuje monitoring cizorodých látek v potravinách a surovinách určených k výrobě potravin a monitoring cizorodých látek zemědělských, vodních a lesních ekosystémů rezortu zemědělství (kap. A5.4).
11 Pozice agrárního sektoru doma a ve světě
11.1 Postavení v národním hospodářství
Základním ukazatelem, používaným k vyjádření váhy odvětví v národním hospodářství, je jejich podíl na HDP. V případě odvětví zemědělství ČSÚ přitom běžně uvádí tento jeho podíl spolu s podílem dalších dvou odvětví – lesnictví a rybolovu. Podle předběžných údajů, odvozených ze čtvrtletních odhadů HDP, činil podíl této skupiny odvětví na HDP ve s. c. 1995 v roce 1999 5,26 % (5,01 % v roce 1998). Z toho na odvětví zemědělství (OKEČ 01, zahrnující pododvětví 011 – 015), tzn. včetně příslušných výrobních služeb (OKEČ 014) a myslivosti (OKEČ 015) připadlo 4,50 % (4,28 % v roce 1998). Na odvětví lesnictví (OKEČ 02) analogicky 0,72 %, resp. 0,68 % a na odvětví rybolovu (OKEČ 05) 0,04 %, resp. 0,05 % . Samotná zemědělská prvovýroba, měřeno Souhrnným zemědělským účtem (podle původní metodiky EU, údaje v b. c.), představovala 2,0 % z HDP (2,4 % v roce 1998). Váha odvětví zemědělství v NH ČR se přibližuje situaci ve vyspělých zemích.
Podíl dalších odvětvových složek v rámci rezortu zemědělství na HDP lze zjistit pouze z údajů čerpaných z ročních sestav národních účtů (nikoli z běžných čtvrtletních odhadů), které jsou k dispozici s tříletým zpožděním. Podle těchto údajů (sledovaných v běžných cenách) činil v roce 1997 příspěvek hlavních produkčních složek v kompetenci MZe k HDP 10,93 % (zemědělství 4,10 %, lesnictví 0,62 %, rybolov 0,03 %, výroba potravin a nápojů 4,33 %, zpracování tabáku 0,37 %, zpracování dřeva – mimo výroby vlákniny, papíru, lepenky a nábytku 0,98 %, úprava a rozvod vody 0,50 %).
Zatímco v národním hospodářství poklesl počet pracovníků v civilním sektoru národního hospodářství o 3,5 % a v průmyslu o 3,4 %, byl obdobný pokles pracovníků v zemědělské prvovýrobě opětovně větší, a to o 6,6 %. Návazně se snížil i podíl na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství ze 4,2 % na 4,1 %. Podíl pracovníků v zemědělství a lesním hospodářství poklesl proti roku 1998 o 0,35 procentního bodu na 5,1 %.
Zemědělství užívalo 3,0 % z celkové hrubé zásoby fixního kapitálu (budov a strojů a zařízení) NH v roce 1997 .
Pouze malé zvýšení průměrné nominální mzdy dokumentovalo rostoucí disparitu mezd vůči průmyslu i celému NH. Mzdy v zemědělství a lesnictví v roce 1999 byly na úrovni 75,7 % průmyslových a 75,8 % průměrných mezd v NH. Průměrná nominální mzda zaměstnanců v zemědělství a lesnictví vzrostla od roku 1998 o 2,4 %, tzn. reálně jen o 0,3 %, zatímco v průmyslu reálně o 4,7 % a v celém národním hospodářství v průměru o 6,0 %. Přitom produktivita práce, vyjádřená hrubou zemědělskou produkcí (ve stálých cenách 1989), vzrostla o 7,7 %. Trvalý ekonomický tlak na růst produktivity práce v zemědělství se projevil také v nárůstu odvětvové míry nezaměstnanosti. Specifická míra agrární nezaměstnanosti se zvýšila v průběhu roku 1999 o 3 procentní body z 5,5 % na 8,5 %, zatímco v celém národním hospodářství míra nezaměstnanosti se zvýšila o 1,9 procentních bodů ze 7,5 % na 9,4 %.
Nepříznivé tlaky na zemědělství se projevily také v poklesu objemu hrubých hmotných investic o 6,7 %, z toho v sektoru nefinančních podniků o 7,4 % proti roku 1998 (ve stálých cenách 1994), v zemědělství společně s lesním hospodářstvím o 5,7 %. V průmyslu však došlo k poklesu jen o 0,6 %, zatímco ve zpracovatelském průmyslu byl zaznamenán růst objemu investic o 6,4 % a ve stavebnictví dokonce o 12,8 %. Podíl zemědělství a lesnictví na celkových investicích v sektoru nefinančních podniků činil 3,6 % a v rámci celého NH 2,4 % . Obdobné údaje za potravinářský průmysl (výrobu potravin a nápojů) činily 3,4 % a 2,2 %, při značném poklesu objemu hmotných investic celkem o 23,6 %.
Od stagnace, resp. mírného každoročního snižování relativní váhy zemědělství a potravinářského průmyslu, nevybočuje ani vývoj podílů agrárního obchodu na celkovém zahraničním obchodě. U vývozu se snížil během let 1998 a 1999 ze 4,0 % na 3,7 %, u dovozu ze 6,0 % na 5,8 %. Zároveň se zvýšil podíl schodku agrárního obchodu na celkovém deficitu zahraničního obchodu z 28,1 % na 34,2 %.
11.2 Vývoj podílu výdajů na potraviny na celkových výdajích obyvatelstva
Nominální výdaje domácností se v roce 1998 proti roku 1997 zvýšily zhruba o 8 %. Z toho nejvýrazněji (více než o čtvrtinu) vzrostly výdaje za bydlení následovány výdaji na výstavbu, údržbu a koupi domu či bytu a výdaji za dopravu a spoje. Výdaje za potraviny, nápoje a tabák se zvýšily o 6 %. K poklesu nominálních výdajů došlo v roce 1998 u paliva (přibližně o čtvrtinu - substituce elektřinou a plynem), poklesly i výdaje za osobní dopravní prostředky. Stagnace či pokles výdajů byl v roce 1998 zaznamenán u druhů výdajů, které nejsou pro většinu domácností prvořadé.
Z porovnání výdajů domácností členěných podle sociálních skupin vyplývá, že nejvyšších (absolutních i relativních) výdajů za potraviny, nápoje a tabák dosahovaly v roce 1998 domácnosti důchodců (které mají nejvyšší spotřebu potravin). Domácnosti důchodců dosahovaly současně i nejvyšších absolutních výdajů na osobu a rok za lékařskou péči a za bydlení. Z ekonomicky aktivních domácností dosahovaly nejvyšších výdajů za potraviny, nápoje a tabák (absolutně) domácnosti samostatně činných osob. Tento typ domácností měl i nejvyšší výdaje za rekreaci, vzdělání a kulturní služby, textil a potřeby pro domácnost, drogistické zboží, veřejné stravování, kulturní zařízení a ostatní služby. Přírůstek absolutních výdajů za potraviny, nápoje a tabák byl v roce 1998 v porovnání s rokem 1997 nejvyšší v domácnostech zaměstnanců.
Podíly jednotlivých druhů výdajů domácností na celkových výdajích v roce 1998 v porovnání s rokem 1997 u většiny druhů výdajů poklesly nebo stagnovaly. Jde především o důsledek výrazného nárůstu cenové hladiny určitých druhů zboží a služeb a poklesu reálných příjmů domácností; vliv má i výše výdajů vydávaných na uspokojování nezbytných potřeb.
V roce 1998 podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabák na celkových výdajích domácností (bez daní, pojištění a ostatních plateb) poklesl na 28,6 %. V domácnostech s minimálními příjmy s dětmi činil podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabák 35 %, v domácnostech s minimálními příjmy důchodců dokonce 42 %.
Podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabák v domácnostech zemí EU v roce 1997 činil průměrně 17,4 % a byl tedy výrazně nižší než v ČR za rok 1998. Výjimku v tomto směru tvořilo Irsko s podílem 30,5 % (kde však významnou položku 11,2 % představovala spotřeba alkoholických nápojů) a Portugalsko s podílem 27 %. Nejnižší podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabák byl v roce 1997 zaznamenán v SRN, Nizozemsku, Belgii a Rakousku (okolo 15 %).
Nižší dosahované výdaje za potraviny v EU proti ČR nejsou primární záležitostí zemědělství. Podíl výdajů domácností na potraviny je významným makroekonomickým ukazatelem, odrážejícím stav ekonomické vyspělosti společnosti, tedy nejen stav zemědělství, a závisí na celé řadě faktorů ekonomických i sociálních.
11.3 Mezinárodní srovnání
V ČR je výrazně vyšší podíl zemědělské půdy na celkové výměře státu (54,3 %) než v EU (39,8 %). V Rakousku činí tento podíl 40,7 %, v SRN 48,1 % a v Belgii 45,3 %. Vyšší hodnoty tohoto ukazatele v porovnání s ČR dosahují naopak sousední tranzitivní země, např. Polsko 58,8 %, Maďarsko 66,6 %. S výší podílu zemědělské půdy souvisí i její menší relativní vzácnost jako přírodního zdroje připadajícího na jednoho obyvatele. V ČR v roce 1999 činil tento podíl 0,416 ha na obyvatele, zatímco v EU 15 pouze 0,344 ha, v Polsku 0,477 ha a v Maďarsku dokonce 0,614 ha.
V ukazateli „relativní počet pracovníků v zemědělství - spolu s lesnictvím a rybolovem“ není ČR příliš vzdálena hodnotám EU. V ČR činil tento ukazatel 5,4 %, zatímco v EU 4,7 % pracovníků civilního sektoru.
Rozdíly v relacích výrobních zdrojů, spolu s rozdíly ve struktuře a velikosti zemědělských podniků, se promítají i do úrovně využití zdrojů. Zatímco v roce 1997 byla v EU průměrná plocha zemědělského podniku 18,4 ha (v Rakousku 16,3 ha, v SRN 32,1 ha), v ČR v roce 1999 činila 95,6 ha.
Úroveň hektarových výnosů v ČR zůstává za EU. Poměry dosahovaných hektarových výnosů v EU a ČR byly u obilovin celkem 1,42 (5,65 t/ha v EU a 3,97 t/ha v ČR), u řepky 1,22 (3,13 t/ha v EU, 2,57 t/ha v ČR), u brambor 1,57 (v EU 33,10 t/ha, v ČR 21,15 t/ha) a u cukrovky 1,41 (8,07 t cukru/ha v EU, 5,74 t cukru/ha v ČR). Ve vztahu k sousedním zemím, Rakousku a SRN, jsou tyto poměry (s výjimkou řepky u Rakouska) většinou ještě nepříznivější. Poměr hektarových výnosů SRN, resp. Rakouska vůči hektarovým výnosům ČR dosahuje hodnoty pro obiloviny celkem 1,57, resp. 1,43, pro řepku 1,26, resp. 0,96, pro brambory 1,78, resp. 1,33 a pro cukrovku 1,39, resp. 1,66.
Dlouhodobou užitkovostí hospodářských zvířat měřenou mléčnou užitkovostí se ČR v roce 1999 (5 163 kg/ks/rok) dále přiblížila EU (5 552 kg/ks/rok za rok 1998).
Výnosy, užitkovost i další ukazatele výkonnosti zemědělství mohou být ekonomicky zobecněny globálním ukazatelem, jímž je „výtěžnost“ vstupů mezispotřeby ve vytvořené přidané hodnotě zemědělstvím. Zatímco ve státech EU dosahoval poměr přidané hodnoty a mezispotřeby hodnoty vyšší než 1 (tedy na jednotku vstupů byla vytvořena více než jednotka přidané hodnoty) v ČR nedosahoval tento poměr ani jedné poloviny (tedy méně než 0,5). Jde o hodnotové ukazatele, ve kterém hrají nezanedbatelnou roli i poměry cen zemědělské produkce k cenám v celém hospodářství. Přestože ani pro celé národní hospodářství ČR není podobný poměr o moc vyšší (cca 0,6), je i prostřednictvím tohoto ukazatele patrné zaostávání výkonnosti zemědělství (ale i celé ekonomiky) ČR za EU.
12 Výzkum, vzdělávání a poradenství v agrárním sektoru
12.1 Výzkum
12.1.1 Situace v zemědělském výzkumu
V roce 1999 patřilo do rezortu MZe celkem 9 přímo řízených výzkumných ústavů, z toho 4 plní úlohu servisních organizací. Specifickou úlohu má Česká akademie zemědělských věd jako učená vědecká společnost sdružující špičkové odborníky rezortních výzkumných ústavů a zemědělských vysokých škol a současně vědecky fundovaný poradní orgán při posuzování možných směrů agrární politiky a klíčových vědeckých a výzkumných projektů a grantů rezortu MZe.
Pro 5 přímo řízených výzkumných ústavů byl stanoven limit počtu pracovníků na 1 039 osob, přičemž skutečný průměrný počet pracovníků v roce 1999 činil 993 osob s průměrným platem 11 355 Kč na osobu (se započítáním prostředků získaných z grantů 12 490 Kč). Také v roce 1999 došlo proti předchozímu roku k mírnému poklesu počtu pracovníků, celkově o 33 osob. Prohlubujícím se problémem je personální zajištění kontinuity zemědělského výzkumu při pokračujícím zhoršování věkové struktury výzkumných pracovníků.
Limit počtu pracovníků v ústavech charakteru servisní organizace činil v roce 1999 celkem 655 osob a skutečný přepočtený počet činil 617 osob s průměrným platem 11 889 Kč na osobu. Počty pracovníků zůstaly stabilní.
V roce 1999 pokračovalo řešení projektů Výzkumu a vývoje (dále jen VaV) přijatých v rámci Výzkumných programů 1996 - 2000. Ve veřejné soutěži bylo v roce 1999 ze 416 přijatých projektů vybráno k řešení 83 nových projektů. Pro další období byly vyhlášeny nové Výzkumné programy 2000 - 2004 odpovídající koncepci agrární politiky a politiky VaV ČR.
V souladu s přijatými mezinárodními úmluvami pokračoval v roce 1999 program uchování genetických zdrojů pro zemědělství spočívající na třech národních programech: Národní program konzervace a využití genofondu mikroorganizmů a drobných organizmů hospodářského významu, Národní program konzervace a využití genofondu rostlin, Národní program uchování a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat. Na konzervativní ochranu jednotlivých položek, včetně údržby informačního systému a provozu genobank, vynaložilo MZe v roce 1999 celkem 55 mil. Kč.
Jednotlivé národní programy odborně řízené Radami genetických zdrojů jsou zapojeny do mezinárodních programů světové ochrany genových zdrojů v rámci FAO, IPGRI, EAAP atd. Do národních programů a systému ochrany genových zdrojů jsou zapojeny příspěvkové výzkumné ústavy MZe, MŽP, výzkumné ústavy privátní sféry, univerzity, svazy chovatelů i soukromí chovatelé.
12.1.2 Výdaje na zemědělský výzkum
V roce 1999 vynaložil rezort MZe na VaV 438,4 mil. Kč, z toho 177,3 mil. Kč formou institucionálního financování na základě přijatých výzkumných záměrů přímo řízených výzkumných ústavů v souladu s usnesením vlády č. 281/1998. Celkový objem vynaložených státních prostředků do výzkumných záměrů činil 261,9 mil. Kč. Průměrná finanční náročnost jednoho projektu činila 826 tis. Kč. Z celkové částky účelových prostředků vynaložených na řešení výzkumných projektů bylo 23,5 mil. Kč převedeno na obecně prospěšné organizace (univerzity apod.). Účelové prostředky na VaV byly v souladu se zákonem č. 300/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, a zákon České národní rady č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství, ve znění zákona České národní rady č. 466/1992 Sb. a v souladu s usnesením vlády č. 27/1996 Sb. poskytovány na základě výsledků veřejné soutěže jak přímo řízeným organizacím MZe, tak přímo řízeným organizacím jiných rezortů, univerzitám, privátním organizacím nebo fyzickým osobám. V roce 1999 financovalo MZe 317 projektů. Podobně jako v roce 1998 se i v roce 1999 negativně projevila úsporná opatření přijatá v roce 1997.
V roce 1999 dále zemědělský výzkum čerpal prostředky na řešení grantů přidělených Grantovou agenturou ČR a jinými rezorty. Celkově se jednalo o částku 26,5 mil. Kč neinvestičních a 15,5 mil. Kč investičních prostředků. Příspěvkové výzkumné organizace podaly v roce 1999 celkem 31 zahraničních grantů a řešily nebo se podílely na řešení 28 zahraničních grantů či projektů v rozsahu 12,2 mil. Kč. Zahraniční projekty zahrnovaly především projekty COST, OCNA, INCO – Copernicus, Kontakt, 5. rámcový program EU, EU-Fair IV. Mezinárodní spolupráce v rámci řešených projektů se týkala především SRN, Slovinska, Čínské lidové republiky, Japonska a USA.
12.1.3 Výsledky výzkumu
Od roku 1996 se rezortní výzkum řídí programovým principem. Hlavními cíli výzkumných programů byl přechod od oborového systému řízení výzkumu k problémovému přístupu a dále stimulace zájmu nositelů projektů na aplikaci výsledků a zvýšení úsilí směřující k získání nestátních zdrojů pro spolufinancování výzkumu.
12.2 Vzdělávání
12.2.1 Vzdělávání mládeže
V průběhu roku 1999 se pokračovalo v úsilí na optimalizaci sítě učňovských zařízení. Došlo ke sloučení dalších 8 zařízení: SOU a OU Blovice sloučeno se SOU Oselce, SOU Velká Bíteš sloučeno se SOU Velké Meziříčí, SOU a OU Kouřim sloučeno se SOU Městec Králové, SOU a OU Březina sloučeno se SOU Rokycany.
Ministerstvo zemědělství ve školním roce 1999/00 zřizuje a řídí celkem 118 učňovských zařízení se 32 386 žáky. V nich připravuje na povolání žáky v 69 zemědělských, lesnických a potravinářských učebních a studijních oborech, v 57 oborech služeb, které jsou zaměřeny na požadavky venkovského regionu. Jde o obory stavební, elektrotechnické, strojírenské a zpracování potravin, související se zemědělskými a potravinářskými provozy. V 80 % rezortních zařízeních mohou absolventi učebních oborů získat v nástavbovém studiu maturitní zkoušku, což zajišťuje průchodnost vzdělávacího systému až ke studiu na vysokých školách.
V zemědělském školství zajišťovaném MZe poklesl podíl žáků zařazených v oborech zemědělských, potravinářských a lesnických ze 49 % v roce 1998 na 42 % v roce 1999 a naopak za stejné období vzrostl podíl žáků v oborech služeb z 51 % na 58 %. Naplněnost škol se nezměnila, rozdíly jsou v jednotlivých regionech v závislosti na počtech populace a zájmu rodičů o daná výrobní odvětví. Již několik let zcela chybí žáci v učebních oborech sladovník, konzervář, mlékař, mlynář, biochemik pro výrobu vína a lihu, provozní chemik pro výrobu tuků a kosmetiku. Podstatně se snížil zájem o obor řezník - uzenář, pekař, cukrovinkář, zemědělec, farmář, zahradník. Přetrvává zájem pouze o obor cukrář, který je zařazen do výuky i na učňovských zařízeních rezortu školství (stejně jako obor řezník - uzenář), což současný školský zákon umožňuje.
Učňovská zařízení jsou i nadále příspěvkovými organizacemi, financovanými ze státního rozpočtu prostřednictvím MZe. Celkové náklady za rok 1999 činily 1 873,3 mil. Kč, z toho neinvestiční rozpočtový příspěvek činil 1 407,6 mil. Kč. Rozdíl v nákladech byl zčásti uhrazen z výnosů v rámci vlastní činnosti, při vykazované ztrátě ve výši 62,7 mil. Kč.
12.2.2 Vzdělávání dospělých
Další odborné vzdělávání bylo v největším rozsahu zabezpečováno prostřednictvím dotačního titulu MZe 9.A Speciální poradenství. Titul byl určen na podporu vzdělávacích aktivit v oblasti rostlinné a živočišné výroby včetně činností výstavnických a publikačních. V roce 1999 bylo v rámci dotačního titulu 9.A uzavřeno 144 smluv a na jejich zabezpečení byla vynaložena částka 19,8 mil. Kč.
Kromě uvedených aktivit podpořilo MZe částkou 340 tis. Kč činnost zemědělských škol, a to především univerzit. Uvedená finanční částka bylo vynaložena na tlumočení a vydání sborníků přednášek z některých mezinárodních konferencí. Částka 491 tis. Kč byla věnována na zpracování pilotních projektů, nejvýznamnější z nich byly zaměřeny na oblast zelinářství.
Zvláštní pozornost byla v roce 1999 věnována přípravě poradců pro program SAPARD. Na tento úkol uvolnilo MZe částku 393 tis. Kč. Poradci byli seznamováni s možnostmi čerpání finančních prostředků z předvstupních fondů EU a s cíli evropské agrární politiky s tím, že získané znalosti budou postupně předávat zemědělské veřejnosti. Ve snaze zajistit kvalitní zpracování projektů bylo 227 poradců akreditováno pro projektové činnosti v rámci programu SAPARD.
12.3 Poradenství
12.3.1 Situace
Největší objem poradenských činností v rezortu zemědělství byl v roce 1999 zajišťován prostřednictvím soukromých poradenských firem. V registru MZe je zaevidováno 212 poradenských subjektů provádějících poradenskou činnost pro zemědělské podniky. Prostřednictvím poradců z řad pracovníků výzkumných ústavů, komoditních a profesních sdružení, zemědělských škol a univerzit byly zajišťovány další poradenské aktivity, zaměřené zejména na specializované poradenství a na organizování hromadných poradenských akcí (kurzy, semináře, polní a chovatelské dny atd.).
Pro zlepšení poradenství před vstupem do EU přijalo MZe v závěru roku 1999 dokument Koncepce zemědělského poradenství. Toto systémové opatření MZe na podporu poradenské činnosti ve prospěch zemědělských podniků není zaměřeno pouze na ekonomické funkce zemědělství. Důraz je kladen jak na zajištění mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochranu životního prostředí při provozování zemědělství a zlepšování jakosti zemědělských výrobků, tak na prohlubování informovanosti zemědělců v souvislosti se zaváděním Společné zemědělské politiky EU a s participací na předvstupních podporách ze zdrojů EU.
Systém státem podporovaného poradenství započne na základě přijatých poradenských programů MZe od roku 2000 účinněji využívat dostupných soukromých i státních poradenských aktivit ve prospěch všech zemědělců požadujících takovéto služby.
12.3.2 Poradenské programy
MZe finančně podpořilo v rámci podpůrného programu 9.B Podpora poradenství v zemědělství technologické a ekonomické poradenství zaměřené na zlepšení hospodářské situace zemědělských podnikatelů v náročných podmínkách tržního hospodářství.
Podpora byla realizována v programu Poradenské kroužky. Jeho cílem je poskytnout zemědělcům, sdruženým do „poradenských kroužků“, finančně dostupnou, kvalitní poradenskou službu na podporu jejich podnikatelských rozhodnutí, stanovit správná východiska podnikatelských záměrů v souvislostech makroekonomických, ekologických a sociálních a postupně dospět k co nejvyššímu čerpání předvstupních fondů EU. Základní formou poradenských služeb, které MZe podpořilo do výše 70 % přiznaných normativních nákladů, jsou individuální konzultace a společné vzdělávací aktivity. S ohledem na objem uvolněných státních prostředků mohl být do tohoto podpůrného programu zařazen jen omezený počet žadatelů.
V programu Podpora zvyšování kvality práce poradců se MZe zaměřilo na zajištění standardní úrovně a zdokonalování práce poradců komerčních poradenských firem, pracovníků profesních organizací zemědělců, zemědělských univerzit, zemědělských škol a učilišť. Odborné semináře a kurzy byly především zaměřeny na provozně ekonomické otázky zemědělských podniků, na zdokonalení výrobně technologických znalostí a na objasňování cílů zemědělské politiky v souvislosti s připravovaným vstupem ČR do EU. Celkem bylo proškoleno 237 účastníků.
V rámci programu PHARE byl v průběhu roku 1999 zahájen projekt Pomoc při rozvoji Národní zemědělské poradenské služby zaměřený na zlepšení harmonizace a spolupráce mezi českými výzkumnými ústavy působícími v rezortu zemědělství a poradenskými organizacemi v oblasti transferu technologií a konkrétních doporučení zemědělcům. Úspěšně pokračuje spolupráce s Nizozemskem v rámci specializovaného poradenského programu Zlepšení prvovýroby a zpracování mléka, zaměřeného na podporu ekonomiky výroby a zpracování mléka na malých farmách v podhorských oblastech.
12.3.3 Výdaje na poradenství
Na poradenské konzultace poskytované soukromými poradci prostřednictvím 19 poradenských kroužků byla v roce 1999 pro 1 254 zemědělských podniků zapojených do podpůrného programu Poradenské kroužky poskytnuta státní podpora ve výši 16,7 mil. Kč. Výše čerpané státní podpory u podpůrného programu Podpora zvyšování kvality práce poradců činila 2,4 mil. Kč. Finanční spoluúčast MZe poskytnutá na činnost poradenských a vzdělávacích středisek v rámci programu spolupráce s Nizozemskem činila 300 tis. Kč.
13 Zájmové, nevládní a ostatní organizace v agrárním sektoru
13.1 Agrární komora ČR
Činnost Agrární komory ČR (AK ČR, Komora) směřuje k podpoře podnikatelských aktivit v oboru zemědělství, potravinářství a lesnictví. Konkrétní úkoly, které Komora řeší, vyplývají z vývoje situace v rezortu a jsou ukládány sněmem, oběma jejími sněmovnami nebo celostátními poradami zástupců členských subjektů AK ČR.
V roce 1999 se AK ČR zabývala koncepčními problémy rezortu, postupem ve vyjednávání s EU, zaměřením PGRLF a situací na trhu se zemědělskými komoditami. Na základě dohody mezi AK ČR a ministerstvy se Komora v připomínkovém řízení vyjadřovala k návrhům zákonů nebo jiných právních předpisů a podílela se na Koncepci agrární politiky. V roce 1999 pracovaly společné komoditní rady MZe a AK ČR při hodnocení tržní situace u rozhodujících agrárních produktů. AK ČR stála u zrodu významných odbytových center na maso a mléko a za jejího přispění se podařilo prosadit státní podporu na jejich zakládání.
AK ČR se podílela na prosazení programu „zelená nafta“, na přípravě Plánu regionálního rozvoje a na Plánu rozvoje zemědělství a venkova.
AK ČR trvale udržuje kontakt s Českou akademií zemědělských věd (ČAZV) a rezortními výzkumnými ústavy. Zástupce Komory se stal členem komise pro informační společnost při vládě ČR.
Zástupci Komory se podíleli na přípravě materiálů ke screeningovým jednáním s Evropskou komisí a na práci v týmu pro integraci ČR do EU v rámci Rady hospodářské a sociální dohody. AK ČR zabezpečila přípravu a koordinaci projektu Business Support Program na podporu farmářských organizací, družstev a mladých zemědělců.
AK ČR udržuje pravidelné kontakty s představiteli agrárních komor Visegrádské čtyřky.
V roce 1999 si situace vyžádala uspořádat i mimořádné akce. AK ČR zorganizovala na den 1. 6. protestní shromáždění zemědělců na Staroměstském náměstí v Praze, kde tisíce zemědělců pokojnou demonstrací upozornilo na vážnou situaci v zemědělství. Dne 17. června 1999 uspořádala Komora celostátní setkání zemědělců, potravinářů a představitelů lesního hospodářství v Litomyšli, na kterém se mimo jiné hodnotilo plnění požadavků ze Staroměstského náměstí.
Další činnost AK ČR se bude řídit dokumentem Zaměření Agrární komory ČR po 7. sněmu schváleným delegáty na jednání sněmu 9. 3. 2000.
13.2 Svaz zemědělských družstev a společností
Svaz zemědělských družstev a společností (SZDS, Svaz) je celorepublikovou samosprávnou organizací sdružující 1 016 členů, z toho:
615 zemědělských družstev;
369 obchodních společností;
32 ostatních.
Členové Svazu obhospodařují přibližně 1 400 tis. ha zemědělské půdy, tj. zhruba 40 % ze zemědělské půdy obhospodařované podnikatelskými subjekty s výměrou nad 3 ha.
Na základě usnesení a programového zaměření činnosti SZDS, přijatých republikovou konferencí Svazu 26. 11. 1999 ve Žďáru nad Sázavou, je hlavním předmětem jeho činnosti efektivní ochrana a prosazování konkrétních ekonomických zájmů členů Svazu, a za tím účelem jim poskytovat služby a poradenský servis v oblasti hospodářské, podnikatelské, ekonomické, obchodní, právní, sociální a environmentální.
V souvislosti s postupující evropskou integrací se Svaz musí vypořádat i s novými úkoly a potřebami, vyplývajícími z prezentace a obhajoby zájmů svých členů vůči EU.
SZDS je proto členem Sdružení evropského zemědělství (CEA ) a je zapojen do Business Support Program COPA/COGECA/CEJA. Svaz je rovněž členem Mezinárodního družstevního svazu (ICA ) a jeho zemědělské organizace. Novým specifickým úkolem Svazu je pomoci zemědělským družstvům vypořádat se s právním stavem po zrušení zákona č. 144/1999 Sb. Ústavním soudem . V tom směru Svaz dbá, aby vypořádání majetkových podílů z transformace družstev proběhlo v souladu s platnými právními předpisy a aby nebylo destabilizováno podnikatelské prostředí v zemědělství.
13.3 Asociace soukromého zemědělství ČR
Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) je celorepublikovou organizací soukromých zemědělců České republiky. Ve svém programu chce zastávat a obhajovat pozici individuálního vlastnictví převážně v zemědělských podnicích rodinného typu. Podporuje jejich ekonomické ambice v rámci Evropského modelu rozvoje zemědělství.
Ve stále měnícím se prostředí se ASZ ČR snaží obhájit existenci a zájmy soukromých zemědělců. Za své základní poslání považuje nejen výrobu kvalitních a zdravotně nezávadných potravin, ale pociťuje i zvýšenou odpovědnost za udržitelný rozvoj venkovského prostoru. ASZ ČR zastupuje své členy při jednáních s ostatními organizacemi zemědělců, s vládou a Parlamentem ČR.
Názory, návrhy, informace a výsledky práce pravidelně publikuje v týdeníku Zemědělec.
ASZ ČR zajišťuje pro svých 34 regionálních organizací poradenství a informace jak z ČR, tak i ze zahraničí. Zavádí internetové propojení mezi centrem a regiony.
ASZ ČR reprezentuje své členy v zahraničí a je účastníkem projektu , pomocí něhož se připravují organizace zemědělců na práci ve Výboru organizace profesionálních zemědělců (COPA ).
13.4 Česká akademie zemědělských věd
Česká akademie zemědělských věd (ČAZV) soustřeďuje pracovníky zemědělského výzkumu, vývoje a vzdělávání, jakož i praktiky, zasloužilé vědecky a osvětově o rozvoj zemědělství. Reprezentuje vědeckovýzkumnou a akademickou obec navenek, a to jak v ČR, tak i ve vztahu k zahraničí. Členská základna ČAZV má v současnosti 650 členů a je podle odborného zaměření soustředěna do jedenácti odborů.
V souladu se statutem plní ČAZV funkci vědeckého poradního orgánu ministra zemědělství při přípravě strategie, struktury a priorit zemědělského výzkumu a při tvorbě a průběžném vyhodnocování zemědělských programů. Podle potřeb svých členů vyvíjí činnost na úseku mezinárodní vědecké spolupráce a odpovídá za odborné vedení a úroveň vědeckých časopisů, vydávaných za její součinnosti. V průběhu roku připomínkuje ČAZV veškeré návrhy zákonů předkládaných MZe vládě ČR.
V roce 1999 bylo uspořádáno sedm pracovních seminářů za účasti zemědělské vědecké a odborné veřejnosti k těmto otázkám: příprava vstupu ČR do EU, koncepce agrární politiky MZe, uplatnění výsledků výzkumu oboru veterinárního lékařství, postavení tuzemského potravinářského průmyslu vč. zaměření potravinářského výzkumu, rozvoj zemědělských podniků v podhorských a horských oblastech, v produkčních oblastech a k problematice obnovitelných zdrojů energie a nepotravinářského využití zemědělských produktů.
Další, a v podstatě základní činnost členů, probíhá na úrovni odborů, které v rámci činnosti svých komisí spoluorganizovaly řadu odborných seminářů, konferencí i s praktickými výstupy a doporučeními pro uživatele výsledků výzkumu. Nezanedbatelná je rovněž osvětová činnost členů, zejména při publikačních aktivitách v odborných a vědeckých časopisech.
13.5 Ústřední komise pro ochranu zvířat MZe
Ochrana zvířat proti týrání je v ČR společenským i odborným tématem, které má podstatné etické i ekonomické aspekty a speciální odbornou náplň.
