Jedna nebo dvě? (komentář)

Soutěže o značky označující kvalitní výrobky z daného regionu, s nimiž před časem začaly pod nejrůznějšími názvy regionální agrární komory často ve spolupráci s vedením kraje, prokázaly za těch několik let svojí existence, že mají svůj význam. Řada spotřebitelů se podle nich řídí a oceněným výrobcům pomáhají dostat se snáze do povědomí zákazníků.

Agrární komora pravidelně představuje na tiskových konferencích výrobce potravin, kteří v některé z takových soutěží značku získali. Každý její držitel potvrzuje, že úspěch v soutěži jeho firmu i její výrobky zviditelnil a povzbudil zájem spotřebitelů. Je samozřejmě obtížné převést objektivně toto zviditelnění do ekonomických ukazatelů. Přímá úměra mezi počtem ocenění a objemem prodeje pochopitelně neplatí, ale pozitivní dopad značek je jednoznačný

Podobné je to i se značkou Regionální potravina, kterou uděluje ministerstvo zemědělství. Ta je sice mladší, ale její organizátor má zase na propagaci víc peněz, než se najde v krajích. Cíl obou značek je však stejný, tedy posílit prodej domácích potravin. Proto je zcela legitimní uvažovat o jejich případném sloučení. Výhody takového spojení jsou zřejmé: Pouze jedna administrativa místo dvou, a to jak na straně organizátorů, tak i soutěžících, sdružení finančních prostředků, společné propagační akce a mnoho dalších. Na druhou stranu vzbuzuje záměr sloučit soutěže obavy, že by mohlo být rozvolněno dosud těsné spojení značek s regionem a že by o jejich udělení rozhodovali pražští úředníci. Bude jistě těžké spojit soutěže tak, aby byl zachován propagační potenciál i prestiž obou značek. Pokud však právě tento aspekt nebude zajištěn, nemělo by ke sloučení vůbec dojít. Bylo by totiž škoda, aby práce, kterou budování regionálních značek lidé v krajích věnovali, přišla na zmar.*