Ministr zemědělství Marian Jurečka, který se ujal úřadu v závěru ledna, stručně představil svoje priority již při svém prvním ministerském vystoupení. Mezi jinými zmínil nastavení pravidel pro rozdělování zemědělských dotací v příštích letech a také podporu tuzemských producentů potravin. Jaká konkrétní opatření by měla vést k naplnění jeho záměrů, a jaké další úkoly před ním stojí, to upřesnil ministr zemědělství v rozhovoru, který minulý týden exkluzivně poskytl týdeníku Zemědělec.
Co považujete za svoje hlavní úkoly ve funkci ministra zemědělství?
Těch úkolů je řada, ale v tuto chvíli je musím dělit na ty dlouhodobé a na ty, které je třeba řešit akutně. Jedním z těch akutních úkolů, je co nejrychleji provést rozhodnutí o podobě společné zemědělské politiky na národní úrovni České republiky. To by mělo být dokončeno zhruba do dvou měsíců. Spěchat budou i záležitosti, které se týkají Programu rozvoje venkova. Je totiž třeba, abychom si co nejdříve ujasnili základní představy a naše stanoviska o podobě operačních programů a mohli je následně sladit s ministerstvy pro místní rozvoj a životního prostředí. Do konce března by totiž měla být podána do Bruselu definitivní verze Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020.
Druhou, možná od samotného zemědělství poněkud odlehlejší záležitostí a velkým problémem, který je třeba bezodkladně řešit, je oblast zadávání IT zakázek pro resort zemědělství. Pro mne je zejména prioritní, aby všechny registry zůstaly v provozu a aby nebyl ohrožen příjem žádostí. Hned za tím pak usiluji o to, aby proběhla v této oblasti řádná a regulérní výběrová řízení, aby skončilo současné provizorium. Současně bych se chtěl pokusit v této oblasti i výrazně ušetřit. Jde o to, vypsat kvalitní výběrové řízení na tyto služby, a to po stránce technických parametrů, i z hlediska právních předpisů. Výběrová řízení, která byla připravena k podpisu před mým nástupem do funkce a jejichž vyhlášení mělo být podepsáno k 31. lednu, jsem tedy nechal prověřit odborníky na IT i právníky, zda nemají nedostatky. V současné době máme tak maximálně tři týdny na jejich případné přepracování, abychom mohli zhruba do konce února kvalitní výběrová řízení vypsat. Také proto v současné době dělám nezbytné personální kroky k posílení IT oblasti na ministerstvu zemědělství.
Co se týká dlouhodobějších priorit, mezi ně patří samozřejmě společná zemědělská politika, a snaha o to, aby vedla k posílení našeho zemědělství jak v oblasti konkurenceschopnosti, tak i soběstačnosti v základních potravinách. Jsem přesvědčen, že v těch potravinách, které jsme schopni u nás vyrábět, bychom měli být soběstační. Tam je třeba směřovat a nastavit k tomu i ze strany státu potřebné kroky.
Pro resort je také klíčové, abychom prostřednictvím podpor posílili význam nejen živočišné výroby, ale také ovocnářství a zelinářství. Případně i oblastí, které jsou občas opomíjeny, ale myslím, že mají také velký potenciál, jako například zahradnictví. Všechny toto projekty jsou důležité především s ohledem na jejich sociální aspekty na tvorbu pracovních míst.
Z dalších věcí jsou pak jednoznačně prioritou Lesy České republiky, tedy dokončení výběrového řízení na generálního ředitele a také postupná změna jejich hospodaření. Pro státní podnik nemůže být hlavním kritériem pouze jeho zisk, ale měl by umět zohledňovat i sociální i hospodářská hlediska v celospolečenském státním měřítku. Například na zakázky Lesů ČR by měli dosáhnout i malé a střední firmy nebo živnostníci, což je v současné době téměř nemožné. Domnívám se, že je také na čase, aby se v České republice znovu začal stavět na nohy dřevozpracující průmysl, protože zatím naprostou většinu dřeva vytěženého v našich lesích vyvezeme ve formě kulatiny s mizivou přidanou hodnotou, což je škoda.
Kromě toho, co jsem uvedl, patří mezi dlouhodobější úkoly resortu také další budování protipovodňových opatření nebo ochrana půdy.
Zmínil jste podporu konkurenceschopnosti naší zemědělské prvovýroby a také soběstačnosti v produkci některých potravin, jak konkrétně by měla taková podpora ze strany státu vypadat?
První oblastí je dlouhodobá investiční strategie do zemědělské prvovýroby a do oblasti potravinářství. Jde o to, aby zemědělci viděli, že nastavení dotačních podmínek, zejména Programu rozvoje venkova, není jednorázová záležitost, že to není otázka jedné výzvy, ale že to bude mít kontinuální vývoj. Zemědělci by měli mít možnost včas a kvalitně připravit projekty, promyslet svoje záměry a měli by vědět, že když se rozhodnou například investovat do živočišné výroby, její podpora bude mít dlouhodobější charakter a že neskončí za rok za dva.
Je to samozřejmě v první řadě otázka nastavení celé společné zemědělské politiky, ale podstatné bude, jak nastavíme podporu investic v rámci druhého pilíře. Nad tím se v současné době diskutuje, nicméně podpora oblastí, o nichž jsem mluvil, bude zachována. Je to ale také otázka množství prostředků, které budeme převádět z prvního do druhého pilíře, i možností některých národních dotačních titulů.
Co se týká jednání o převodu peněz mezi pilíři, vyžádal jsem si v této věci primární monitoring ze všech úseků ministerstva. Nyní shromažďujeme všechny podklady, připomínky a stanoviska, které se sešly od posledního kulatého stolu, kde o této věci jednali v prosinci s ministrem zástupci nevládních organizací. Probereme varianty, které na jejich základě vypracoval ÚZEI a následně, zřejmě do dvou tří týdnů, bychom k této problematice zorganizovali další kulatý stůl, kde bychom zástupcům nevládních organizací prezentovali na základě vypořádání jejich připomínek, jaké jsou možnosti. Z nich pak budeme vycházet při závěrečném jednání, na němž bychom se již měli shodnout, jak u nás bude v příštích letech zemědělská politika vypadat.
Na rovinu ovšem říkám, že očekávaní a představy, že nové období přinese všem více peněz a podpory budou vyšší, jsou mylné. Jsem přesvědčen že od jednacího stolu nebude odcházet nikdo stoprocentně spokojen. Všichni budou muset ze svých zájmů a požadavků do určité míry slevit a dohodnout společný kompromis.
Vraťme se ještě k podpoře domácí produkce potravin, jakou by měla mít podobu?
Chtěli bychom mimo jiné podpořit investice do potravinářských technologií. Současná praxe ukazuje, že se investice zemědělců do dalšího zpracování suroviny, například mléka, se vyplácejí malým i velkým podnikům a jejich produkce se bez problémů uplatňuje na trhu.
Téměř stejně důležitá jako podpora investic je ale taká osvěta mezi spotřebiteli a tam může stát sehrát významnou roli nejen vynaložení prostředků na podporu marketingu tuzemské produkce, ale také chování politiků. Já jako představitel resortu zemědělství chci při každé vhodné příležitosti upozorňovat na to, že nákupem domácích potravin nekupuje zákazník jenom kvalitu, ale jde také o národohospodářský rozměr takového rozhodnutí, protože svým nákupem podporuje domácí producenty.
V oblasti potravin bude mojí snahou, a je to i jedna z mých hlavních priorit, posílení kvality potravin a také zvýšení podílu domácích potravin na našem maloobchodním trhu. Tento podíl zatím klesal, ale myslím, že nyní je ten správný čas i nálada ve společnosti, kdy lze začít zákazníky vzdělávat a posilovat naše kvalitní producenty, aby jejich výrobků na trhu přibylo.
Samozřejmě k tomu se váže i otázka účinnosti kontrol. Ty musejí být důraznější. Pro nepoctivé výrobce nekvalitních potravin by měly být odstrašující, a pokud nezjednají nápravu i likvidační. Nakonec právě zlepšení kvality potravin má napomoci i novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterou spolu s několika dalšími novelami zákonů týkajících se resortu zemědělství projednala minulý týden Poslanecká sněmovna. V této novele jde jednak o implementaci evropských předpisů, například v oblasti značení potravin, ale také obsahuje některé věci, které jdou nad rámec evropských předpisů. Například zavádí povinnost maloobchodních řetězců, s ročním obratem pěti a více miliard korun, uvádět pořadí pěti zemí, které se v daném řetězci nejvíce podílejí na prodeji potravin. Novela také zvyšuje sankce z pěti na deset milionů korun za špatné značení potravin. Jsem si vědom, že nejde ani tak o absolutní výši pokut, jako hlavně o to, aby orgány, které vedou správní řízení, měly odvahu vysokou a tedy citelnou pokutu skutečně udělit a aby v tom cítily podporu resortu. Věřím ale, že až dojde k prvním takovým případům, se v této oblasti hodně změní.
Jak se díváte na rozpory mezi některými nevládními organizacemi u nás; myslíte si, že se podaří otupit hrany?
Osobně budu maximálně usilovat o to, aby docházelo postupně k většímu sjednocování v názorech naší zemědělské veřejnosti. Příkopy, které jsou mezi některými nevládními organizacemi vykopány, nejsou ani tak odborného rázu, jako spíše rázu ideologického, a to je ke škodě všech zemědělců.
Já pocházím ze soukromého zemědělství od roku 1990 a všichni mí předkové byli rolníci na Hané. Nikdy jsem nebyl členem žádné nevládní zemědělské organizace, ale tím, že jsem v posledních letech pracoval ve dvou velkých firmách, jsem měl možnost poznat na vlastní kůži problémy jak malých firem, tak i velkých podniků. A myslím, že jsem schopen na tuto problematiku pohlížet z obou stran a z různých úhlů. Proto mi v závěru minulého roku velmi vadila rétorika a velmi vyostřený postoj prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby vůči mé osobě. Tehdy bylo zmiňováno, že jsem velmi úzce propojen s Asociací soukromého zemědělství ČR. Já nezastírám, že můj bratr je členem této asociace, ale je tu i druhá informace, která však v této souvislosti nikdy nezazněla. Totiž že můj druhý bratr je ředitelem většího podniku, který obhospodařuje přes dva tisíce hektarů zemědělské půdy a je členem Zemědělského svazu ČR a agrární komory.
Co soudíte o dokumentu Strategie pro růst, který vznikl za působení vašeho předchůdce Petra Bendla z ODS, využijete jej pro svoji práci?
Nejsem člověk, který by ten materiál hodil do koše jen proto, že vznikl za ministra z ODS, a snažil se vytvořit něco nového. Jsem přesvědčen, že je to docela kvalitní dokument, na kterém se podílela řada autorů. V současné době je v něm třeba celou řadu věcí dopracovat, například s ohledem na postupný vývoj společné zemědělské politiky. Mojí ambicí však je, aby do konce roku vznikl strategický dokument rozvoje našeho zemědělství do roku 2020 a v některých oblastech i dále, který by projednala i vláda. Zemědělec totiž v minulosti, a vím to z vlastní zkušenosti, často nevěděl, co po něm stát chce. Zda se zaměřit na chov prasat, nebo na fotovoltaiku, či provozovat bioplynovou stanici. Přitom právě dlouhodobě nastavené podmínky jsou pro zemědělskou prvovýrobu klíčové. Věřím, že právě takový dokument by je mohl zajistit.*
