Václav Nosek, zakladatel společnosti Noragros s. r. o., začínal se zemědělstvím v roce 1999 jako fyzická osoba zhruba na dvaceti hektarech pozemků v okolí obce Osek na Strakonicku. O čtrnáct let později pak získal v oborové soutěži Zemědělec roku titul Mladý farmář roku 2013. V současné době společnost zaměřená výhradně na rostlinnou výrobu s ročním obratem kolem 15 milionů korun obhospodařuje asi 500 hektarů zemědělské půdy, disponuje moderní technikou a areálem s posklizňovou linkou a novými sily, v nichž je schopna uskladnit veškerou produkci.
Hlavním popudem k založení společnosti byl podle farmáře úpadek místního zemědělského družstva v letech 2006 a 2007, které do té doby obdělávalo pozemky v sousedství a hrozilo, že zůstanou ladem. „Oslovil jsem tedy jejich vlastníky a ti mi dali důvěru,“ konstatuje Nosek a dodává, že přechod z obdělávání desítek hektarů na stovky nebyl ani v nejmenším snadný, chyběla technika i spolupracovníci. Nakonec ještě s jedním společníkem založil společnost Noragros. Nešlo však jen o peníze na nezbytné investice, ale také o rozložení odpovědnosti za firmu v případě nějaké nepředvídatelné události a i o určitou zastupitelnost.
Nezbytná soběstačnost
Společnost v prvním období řešila obhospodařování pozemků z větší částí formou služeb. Ty však někdy fungovaly lépe a jindy hůře, takže bylo nutné investovat do techniky. První vlastní stroj pořídili v roce 2009. Dnes disponuje firma dvěma traktory značky New Holand, kompletní technikou na zpracování půdy od firmy Horsch s čtyřmetrovým záběrem, kombajnem Class Lexion a výkonným samochodným postřikovačem, takže je zcela soběstačná.
Jistotu v posklizňovém zpracování obilí i skladování získala společnost v roce 2011 po vybudování dvou nových sil v areálu s posklizňovou linkou, který koupila nedaleko Oseku, tedy de facto uprostřed obhospodařovaných pozemků. Investice do nových sil s celkovou kapacitou asi 2200 tun obilí se pohybovala kolem deseti milionů korun a k jejímu financování využili prostředky z Programu rozvoje venkova. Podnik tak nejen dokáže uskladnit veškerou úrodu, ale ještě poskytuje posklizňové služby několika místním pěstitelům.
Poslední investicí byla v roce 2013 nová čistička v posklizňové lince a částečná obnova dopravních cest. „Minulé dva tři roky, které byly pro zemědělce poměrně slušné, jsme rozumně zainvestovali a každá z těch investic se nám postupně vrací. Dnes jsme ve fázi, kdy máme téměř novou techniku, která slouží, takže v dohledné době další investice neplánujeme,“ říká farmář, byť úvěry za ty stávající jsou již z velké části zaplaceny. Přispěl k tomu i Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond, který firmě dotoval část úroků. „Osobně jsem přesvědčen, že tento fond dokáže skutečně pomoci a poskytuje jednou z nejpraktičtějších dotací v zemi.“
O dalším rozšiřování působnosti však zatím firma neuvažuje, zejména proto, že získat další pozemky, je v kraji velmi obtížné. „Měl jsem vždycky snahu v rámci finančních možností pozemky kupovat, a tím mít jistotu v držbě půdy, ale v poslední době v okolí na prodej žádné nejsou, takže není kam se rozšiřovat,“ podotýká Nosek.
Důležití jsou lidé
V Noragrosu pěstují zhruba na třetině výměry pozemků řepku, druhá třetina je vyhrazena pšenici a na zbývající části pak z poloviny ozimý ječmen a oves. „Skladba plodin je dána i tím, na co máme vybavení a na co stačíme,“ vysvětluje Nosek a dodává, že již od dětství propadl zemědělství a kouzlu bezorebné technologie. Tomu také přizpůsobil nákup techniky na zpracování půdy. „Pozemky každý rok, hlavně podle pěstované plodiny, zpracováváme do různé hloubky, ale hlavní výhodou této technologie je z mého pohledu čas. Touto technikou jsme totiž schopni stihnout všechny potřebné práce v optimální době. Rostlinná výroba stojí na tom, že to, co se má udělat na základě agrotechnických termínů a klimatických podmínek dnes, je také dnes třeba udělat. A my máme kapacity, které nám to umožní. Dodržovat termíny je pro nás základ, protože tahle včasnost je vlastně to nejlevnější úsporné opatření,“ konstatuje farmář. „Zkrátka děláme, co umíme, a snažíme se to dělat poctivě,“ dodává.
S nákupem areálu přišli i zaměstnanci. Celoročně zaměstnává firma dva pracovníky a přes léto ještě jednoho brigádníka. Spolu s majitelem tak zajišťují chod farmy čtyři lidé.
„Všechno je v lidech. Nejcennější, co podnikatel má, a v zemědělství to platí dvojnásob, jsou kvalitní zaměstnanci. Cením si toho, že u nás takoví pracují, že se na ně mohu spolehnout, a proto i oni mají velký podíl na tom, jak naše společnost funguje a že jsme obstáli právě v soutěži Zemědělec roku. Půda a lidé jsou dnes to hlavní, všechno ostatní se dá nějak pořídit,“ soudí Nosek.
Export převažuje
Nezbytnou podmínkou dobré ekonomiky každé firmy jsou také kvalitní a prověřené obchodní vztahy, a nejde jen o včasné placení faktur či splácení úvěrů. Nejtěžší je podle Noska úrodu dobře zpeněžit. To je také hlavní důvod, proč valnou většinu svojí produkce prodává do zahraničí, převážně do Německa Rakouska nebo Švýcarska, a to i přesto, že při odbytu hraje významnou roli také cena dopravy. „Obchod jsme většinou realizovali přes zprostředkovatele, ale v poslední době se snažím obchodovat i přímo se zahraničním partnerem. Jde o spolehlivé, ověřené firmy, s nimiž spolupracujeme již léta a u nichž máme i určitou jistou platby,“ upřesňuje farmář. Dodává, že na tuzemském trhu se sice uplatní určitá část řepky, ale odbyt do zahraničí je pro firmu jednoznačně výhodnější. Jedním z důvodů jsou i poněkud mírnější nároky na kvalitativní parametry dodávaného obilí, například vlhkost, a svoji roli v lepší zahraniční ceně hraje otázka aktuálního kurzu.
Hlavním problémem trhu s obilím jsou podle Noska obrovské cenové výkyvy v průběhu roku. Jde tedy vždycky o to, jak se podaří vystihnout správný okamžik k prodeji. „Snažíme se proto komodity prodávat fázovitě, po částech a určitý díl si pojistit i dopředu termínovanou cenou. Jde o to rozložit případná rizika,“ upřesňuje farmář, kterému zatím odbyt do zahraničí vyhovuje a nehodlá na něm zatím nic měnit.
Důležitou součástí zdravé ekonomiky podniku je však podle něj také správná volba intenzity výroby, nešetřit za každou cenu na poli, ale držet na uzdě režijní náklady. „Není úspěšný ten, kdo udělá velký výnos, ale ten, kdo vyprodukuje tunu plodiny za odpovídající náklady. Když cítím, že plodina něco potřebuje, tak jí to dám, ale zase na druhou stranu je třeba mít náklady stále pod kontrolou.“ uzavírá Nosek a ocenění v soutěži Zemědělec roku dokládá, že se mu to daří.*
