Adresná kvalita z pole až na stůl

Základním heslem majitelů Statku Uhersko, kteří obhospodařují asi 300 hektarů, je adresná kvalita z pole až na stůl. To znamená, že se snaží co nejvíce své zemědělské produkce zpracovat do konečného výrobku. O tom, že se jim jejich filozofie vyplácí, svědčí i ocenění několika výrobků cenou Mls Pardubického kraje. Bližší podrobnosti prozradil právě David Novák ze Statku Uhersko.

Mohl byste přiblížit svoji produkci?

Zabýváme se jak rostlinnou, tak živočišnou výrobou. Na polích pěstujeme kromě krmení pro dobytek potravinářskou pšenici a žito, které vozíme do nedalekého mlýna v Janderově u Chrudimi na semletí, a z naší mouky pak vyrábíme v pekárně poměrně široký  sortiment  pečiva a chlebů. Tvrdím, že i kvalita mouky je znát v chuti pečiva. Nejvíc jsem hrdý na Sedlácký chleba, který obsahuje 70 procent žitné mouky. Vydrží nesmírně dlouho vláčný. Dovnitř nasypemě bohatou směs semen, kterou před zamícháním do těsta dlouho máčíme v horké vodě. Je tovýrobek, který dostal také Mls Pardubického kraje.

Kromě toho chováme i prasata a skot. Z vykrmených  prasat  připravujeme   zákazníkům  v naší, jak říkáme, „výkrmně“ lidí kompletní zabijačky a připravujme zpracování  mléka   na měkké,   různě  ochucené slané sýry. Z produkce  sena  a  slámy   vyrábíme   pelety  na krmné i topné  účely. Provozujeme  několik  potravinářských  maloobchodů  s prodejem  našeho sortimentu.

Zmínil jste se, že hospodaříte v historickém objektu?

Ve statku v Uhersku hospodařím od roku 1992. Vrátil jsem se tam po hospodaření dědy Jana Nováka, který tam skončil v roce 1948. Historie statku začíná v 16. století. Byl postaven namísto původní zemanské tvrze patřící Vilému z Mečkova, později roduVitanovských a následně rodu Kinských. Posledním ze šlechtických rodů byli Thurn Taxisové.

Již v 17. století to byla  samostatná výrobní a zpracovatelská jednotka  s poplužním dvorem, pivovarem, lihovarem, mlýnem a pilou na místní řece Loučné. Moje rodina  zde  hospodařila   od  roku  1890 jakožto  nájemci a při první pozemkové  reformě  odkoupila  celé  hospodářství od Thurn Taxise v roce 1904 za  444 tisíc zlatých. Můj děd Bedřich Novák , který  zde  hospodařil  do  roku  1948 , byl také významným  zemědělským  vynálezcem v oblasti  mechanizace  zejména  polní  výroby. K jeho dnes  prakticky celosvětovým  patentům  patří   systém  vyorávání  řepy, dále rozmetadla  hnoje, sklizně  píce  a mnoho dalších  vylepšení  a vynálezů. Když jsem se se ženou vrátil na statek, většina budov byla vybydlená. My jsme se rozhodli dát to dohromady a snažíme se navázat na původní tradici.

Snažíte se o prodej i na internetu?

Ano. V roce 2012 jsme založili obecně prospěšnou Společnost  pro rozvoj  turismu a regionálních potravin  ve  východních  Čechách Český sedlák s hlavním  cílem vytvořit   objednávkový  distribuční  systém  rozvozu farmářských  potravin konečnému  zákazníkovi  domů na základě  internetové  objednávky. Jako ochutnávková, ale i vyzvedávací  místa  začínáme tvořit síť takzvaných kamenných obchodů  vlastních  či  frančízových  a zároveň  lobbujeme ve městech za výstavbu stálých zastřešených a temperovaných tržnic s parkovací plochou  pro zákazníky. Bohužel po více než ročním  provozu je firma ve ztrátě a je dotovaná výrobci-zakladateli. Pokoušíme se sehnat startovací dotační  podporu u krajského úřadu, Státního zemědělského intervenčního fondu, ministerstva zemědělství nebo od soukromých sponzorů. U státních  institucí však narážíme na absenci  příslušných  kolonek , kde by se  dotační  peníze daly zařadit. Ve spolupráci  s kolegou  Milanem  Mandíkem z firmy TORO Vysoké Mýto pomáháme  tvořit  také  systém Česká  farma na Vysokomýtsku a Choceňsku, který stojí  na kamenných obchodech se službou přípravy objednávky po telefonu nebo  internetu a její vyzvednutí v obchodě. Tyto  systémy zachovávají  přidanou  hodnotu  v regionu, jsou obohacující v sortimentní skladbě, produkty jsou vyrobeny z poctivých surovin z farem, které udržují zaměstnanost ve venkovském  prostředí. Stojí  za to, za ně  bojovat.  Proto také velmi vítáme iniciativu Agrární komory ČR a řetězce BILLA při tvorbě  regionálních koutků. Pokud to nebude za cenu „vydíracích  praktik za platby regálného“, příspěvků na letáky a neúměrných skont neboli zadní  marže, pak to bude k oboustranné spokojenosti.

Také co se týká regionálních značek, určitá podpora by měla být i v konečném marketingu, ne jen v tom, že uspořádám soutěž, přidělím značky a my se tím můžeme chlubit.*