Tetřívek obecný je jeden z nejvzácnějších druhů, kteří žijí na území Krkonošského národního parku. Žije tam pouze sto dvacet samců. Doba jejich toku, kdy spolu tetřívčí kohoutci zápolí o slepičku, právě začíná. Rušit je mohou zvědaví pozorovatelé, ale i zásobování hřebenových bud. Informoval o tom mluvčí parku Radek Drahný.
„Jsme si vědomi jedinečnosti této populace. Proto již řadu let podnikáme kroky k vytvoření vhodného prostředí pro jejich přežití,“ řekl ředitel správy KRNAP Jan Hřebačka. „V rámci projektu Stabilizace významných lesních ekosystémů KRNAP, který je podpořen z fondů Evropské unie, se snažíme vytvořit vhodné životní prostředí pro udržení jeho populace. Rozvolňujeme přehoustlé mladé porosty, aby v nich tetřívek mohl hnízdit i tokat, vysazujeme pionýrské dřeviny, jako například břízu a jeřáb, a obnovujeme původní vodní režim na lokalitách v minulosti meliorovaných,“ upřesnil Hřebačka. „Navíc se snažíme s provozovateli objektů na hřebenech hor domluvit, aby průjezdy přes tokaniště směřovali do doby, kde tetřívky nebudou rušit. Takové lokality jsou například oblast Pančavské a Labské louky a oblast mezi Výrovkou a Klínovými boudami. S provozovatelem Labské i Luční boudy, který při zásobování přes obě lokality projíždí, jsme se proto společně domluvili na usměrnění provozu na denní dobu mezi 8. a 17. hodinu,“ dodal.
Počet tetřívků bohužel mírně klesá. „Při sčítání krkonošských tetřívků v roce 2001 jsme zjistili 135 tokajících samců, v roce 2005 128 samců a v roce 2011 již jen 116 samců, tedy o 14 % méně,“ říká Jiří Flousek, zoolog Správy KRNAP. „Důvody jsou zejména tři. Prvním je úbytek vhodných stanovišť, kdy postupné zarůstání imisních holin snižuje plochu vhodných biotopů, ale tetřívkům v Krkonoších stále zbývá dostatek prostoru především v ledovcových karech a nad horní hranicí lesa, částečně i na výše položených lučních enklávách. Druhým důvodem je nárůst počtů jejich přirozených nepřátel – do stále vyšších nadmořských výšek stoupají divoká prasata a rostou i jejich počty. Roste také počet lišek, protože u nás již vymizela vzteklina a stavy lišek tak nesnižuje toto onemocnění. Lišky a prasata žerou na zemi hnízdícím tetřívkům vajíčka i kuřata. Třetím důvodem je nadměrné rušení člověkem. Přispívají k němu zejména zimní nelegální aktivity, například pohyb mimo vyhrazené turistické trasy, nebo skialpinismus a horolezení v ledovcových karech, kde tetřívci tráví spoustu času především v zimním období, protože tu nad sněhovou pokrývku často vyčnívají jehnědy a pupeny vrb a jeřábů, důležitá složka jejich potravy,“ upřesnil Flousek. Krkonoše spolu s Krušnými horami jsou zřejmě poslední oblasti v České republice, o nichž se odborníci domnívají, že tu má tetřívek perspektivu zachování dlouhodobě udržitelných populací. „Domnívám se, že v Krkonoších má tetřívek největší perspektivu na přežití, a troufnu si i tvrdit, že krkonošská populace je z výše uvedených důvodů klíčová pro jeho přežití v celé České republice,“ dodal Flousek.*
