Česká republika se staví obezřetně k nápadu, aby masné výrobky v Evropské unii musely mít povinně na obalu vysvětlen původ použitého masa. Minulý týden to v průběhu jednání ministrů zemědělství členských zemí osmadvacítky řekla náměstkyně českého ministra zemědělství Jaroslava Beneš-Špalková.
Podle jejích slov není zcela zřejmé, jaký by podobné opatření mělo dopad na české producenty. "Pro spotřebitele je to důležitá věc, aby měli na obalu označeno místo narození či původu zvířete. Ale přepravou po Evropské unii se to komplikuje a mohlo by se zdát, že na etiketě nakonec bude nepřehledná změť údajů," poznamenala náměstkyně.
Také ostatní země unie se podle ní shodují spíše na posilování kontrol než na zavádění dalších byrokratických opatření. Česká republika by proto preferovala povinný údaj o adrese posledního zpracovatele či výrobce masného výrobku.
Zprávu o možnosti povinně označovat původ masa a výrobků z něj minulý týden předložila členským zemím Evropská komise. Evropský parlament komisi v lednu požádal, aby takové zveřejňování bylo povinné. Europoslanci tak reagovali na loňský celoevropský skandál s nepřiznaným koňským masem v pokrmech, které jejich výrobci vydávali za hovězí.
Podle komise jsou v zásadě možné tři varianty, jak s věcí naložit. Kromě zachování stávajícího dobrovolného označování nabídla možnost povinně dávat najevo, že je výrobek "původem z EU" nebo v nejpřísnější variantě povinné zveřejňování konkrétní členské země. Průzkum komise ukazuje, že asi pro 90 procent zákazníků je původ masa při rozhodování o nákupu důležitý, po ceně a kvalitě. Mezi lidmi z různých zemí EU jsou však rozdíly v chápání významu takové informace i v důvodech, proč je pro ně důležitá.
Diskuse o problematice se podle všeho protáhnou. Náměstkyně Beneš-Špalková připomněla květnové volby do Evropského parlamentu i následné sestavování nové Evropské komise.
Jisté však je, že od dubna příštího roku by se mělo výrazně rozšířit značení původu u baleného masa. Podobným způsobem, jako se nyní značí hovězí, by se podle nového nařízení EU mělo označovat vepřové, drůbeží, skopové a kozí maso. Ze značení by se měl spotřebitel dozvědět, odkud zvíře pocházelo a kde bylo poraženo. Nynější legislativa například umožňuje, aby byl kód pro Českou republiku CZ uváděn u kuřat, která byla do země dovezena z Polska a u českého zpracovatele pouze naporcována a zabalena. Údaj o tom, kde se kuře vylíhlo a bylo vykrmeno a poraženo, tak chybí. Podle ředitele právního a zahraničního odboru Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) Petra Čejky v současné době platí, že kromě hovězího masa a ryb je uvádění původu nepovinné a stává se povinným pouze tehdy, když by mohl být spotřebitel uveden v omyl.
Čeští spotřebitelé se zejména po sérii afér v předchozích letech začali více zajímat o původ potravin, které kupují. Výrobci potravin proto začali zdůrazňovat tuzemský původ svých výrobků a surovin. Podle ústředního ředitele SZPI Martina Klanici mají největší problémy potraviny ze zemí mimo Evropskou unii, a to v 38 procentech. U potravin z unie našli inspektoři vloni nějaký nedostatek ve 28 procentech, u českých pouze v 17 procentech. Jak uvedl, vloni se také zvýšil počet podnětů, které inspekce dostala, více než dvojnásobně na 5500, což přičítá mimo jiné i větší informovanosti spotřebitelů.*