Stále se hovořilo o tom, že struktura dotací byla během minulého programovacího období Evropské unie špatně nastavená a nyní nastal čas, kdy existuje šance ji změnit. Z posledního návrhu týkajícího se rozdělování prostředků na národní úrovni, o němž se diskutuje na ministerstvu zemědělství, byli však zemědělci rozčarováni.
Přestože propagovanou prioritou je podpora živočišné produkce, zaměstnanosti a přidané hodnoty, navrhovaná struktura dotací podle nich opět upřednostňuje nevýrobu, a tím směřování k dalšímu útlumu produkce. K prohlubování nejistoty přispívá i řada dosud nevyjasněných otázek týkajících se podmínek vyplácení podpor, které se musí dodržovat již od počátku příštího roku. Producenti se obávají toho, že nebudou včas znát například detaily greeningu. Pokud by se nastavily špatně, mohly by zhatit úspěchy, kterých se v této oblasti dosáhlo. Podařilo se třeba vyjednat, že hektar plodin vázající vzdušný dusík se započítává koeficientem 0,7 místo původně navrhovaného 0,3.
Na druhou stranu mají výrobci strach z případného stanovení omezené produkce u luskovin, jetelovin nebo vojtěšek. Stále neuzavřená je i definice aktivního zemědělce. Je sice uvedena v nařízení Evropského parlamentu a rady, nicméně podrobnosti Brusel nechává na jednotlivých zemích. Vyhovět této definici bude od příštího roku základní podmínkou pro poskytování přímých plateb a některých podpor Programu rozvoje venkova. Zemědělci tvrdí, že z pohledu národního hospodářství, venkova a vesnice definovat tak, že aktivním zemědělcem je ten, který z hektaru něco zemědělského opravdu produkuje, ať je to mléko či obilí. Tím by se nepodporovali spekulanti.
Jak uvedl nedávno předseda jedné regionální agrární komory: Ďábel se skrývá v detailu. A právě špatně nastavené detaily mohou zhatit původně dobrou cestu.*
