Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR již dlouhodobě zastává negativní stanovisko k problematice legislativního omezování otevírací doby v obchodech a je proti veškerým nadbytečným regulacím.
Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, reprezentující provozovatele velko- a maloobchodních prodejen všech velikostí, tedy i těch nejmenších, s návrhem tohoto zákona zásadně nesouhlasí. Návrh takového zákona znamená zcela nepatřičný a neodůvodněný zásah do liberálního podnikatelského prostředí a je jedním z pokusů vedoucích k jeho umělé a tím i nebezpečné regulaci. Jde o pokus vedoucí k omezování principů svobodného podnikání a vnášející riziko další postupné regulace obchodování. Jde o návrh právní normy, která by šla proti občanům – zákazníkům a jejich zájmů, a tím samozřejmě i proti obchodníkům.
Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR se k předchozím pokusům o omezení prodejní doby ve velko- a maloobchodě mnohokrát vyjadřoval, nikdy však nenalezl sebemenší důvod a nutnost k tomu, aby stát vědomě a záměrně zasahoval do vztahu nabídky a poptávky, jako jednoho ze zásadních principů tržního hospodářství. Pokud by nebyla poptávka a zájem spotřebitele, obchodníci by tomu prodejní dobu rozhodně (z mnoha důvodů) přizpůsobili.
Návrh zákona je vlastně postaven na jediném důvodu, a to evropském principu sladění pracovního a rodinného života. Tento jistě neoddiskutovatelný a nezpochybnitelný princip však předkladatel návrhu zákona nadřadil naprosto všem dopadům, které by daná regulace přinesla. Starost o rodinný život spoluobčanů je jistě potřebná, avšak je zcela nepatřičné (a jistě i neúčinné a nedůstojné) regulovat ji prostřednictvím zákona. Lehce pak lze oponovat argumentem, že ve volné době zákazníci často uskutečňují rodinné nákupy (naopak od jiných činností), ať již je to dobře či špatně. Navíc mnoho rodin spojuje výlet do přírody s nákupy či jenom návštěvou obchodů při svém návratu domů. Šetří tak čas, pohonné hmoty i přírodu. Jde totiž i v tomto případě o zájem a volné rozhodnutí svobodného člověka. Rovněž EU, na kterou se návrh odvolává, ponechává tyto záležitosti na národní úrovni, kde lze nejlépe posoudit potřeby hospodářství, zaměstnanosti, národních, kulturních a jiných návyků tak, aby také prodejní doba pokud možná vyhovovala všem.
Návrh pak zcela jistě abstrahuje od přání občana – spotřebitele. Délka prodejní doby patří ke službě pro zákazníka a umožňuje mu potřebný komfort k nákupu, výběru zboží, rozhodování, rozhodně však znamená méně stresů z nakupování. K tomu samozřejmě patří i to, že spokojený zákazník je kapitálem obchodníka a jednou z podmínek jeho úspěšného podnikání.
Předkladatel návrhu zákona zcela pohrdl vyhodnocením hospodářského a finančního dosahu, když vůbec neuznal za vhodné a důležité se zabývat vyhodnocením dopadu do podnikatelského prostředí (RIA). Zřejmě správně tuší, že toto vyhodnocení by pro jeho nepromyšlený návrh znamenalo značnou překážku. Spokojil se pouze s hrubou spekulací, samozřejmě ničím nepodloženou, že „větší část tržeb se přesune do menších prodejen a do standardní prodejní doby, čímž nedojde k výpadku zdanění“. Výsledné shrnutí, že „nároky na státní rozpočet jsou předem neodhadnutelné, avšak minimálního rozsahu“, nejsou snad ani komentovatelné.
Sněmovní tisk č. 275/0 k senátnímu návrhu zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě přichází v době, kdy vláda ČR vynakládá nemalé prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti, zvažuje různé modely, jak zaměstnanost podpořit a hledá další cesty ke zlepšení situace v této oblasti i v oblasti podpory cestovního ruchu. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR jako reprezentant oboru, který je druhým největším zaměstnavatelem v ČR, s největší naléhavostí upozorňuje na skutečnost, že právě regulace prodejní doby v daném sektoru by znamenala nejen další pokles zaměstnanosti jako takové, ale především v segmentu obtížněji zaměstnavatelné pracovní síly a studentů.
Regulace prodejní doby pouze některých subjektů v jediném odvětví je bezpochyby diskriminační. Nelze očekávat, že by zákon výrazněji napomohl rozvoji malého a středního podnikání (MSP), které potřebuje zcela jinou a zásadní podporu jak ze strany státu, tak i zákonodárce. Nehledě na to, že přínos pro MSP nebyl předkladatelem vůbec ani analyticky ani jinak odborně podložen. Pouze na okraj lze ke stávajícímu odůvodnění návrhu uvést, že rodinný život zaměstnanců malých prodejen je jistě stejně důležitý jako jejich kolegů z větších obchodních společností, k čemuž je třeba ještě přičíst menší vzájemnou zastupitelnost zaměstnanců malých prodejen, kteří se mohou jen stěží dohodnout na výměně směn, aby při tom nedošlo k porušení předpisů o délce pracovní doby.
Zanedbatelný není ani negativní přínos pro cestovní ruch. Turisté se totiž nepohybují jen v blízkosti letišť, vlakových či autobusových nádraží.
Navrhovaná úprava s největší pravděpodobností by vedla ke snížení počtu pracovních míst a ke snížení mezd zaměstnanců pobírajících příplatky za práci o svátcích a práci v noci.
Zásadní připomínky, zdůvodňující nesouhlas Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR s navrhovaným zákonem:
- kde a jak lidé budou či nebudou trávit svůj volný čas,
- kdy a kam mají občané chodit nakupovat (poškození osobní svobody),
- kdo může a kdo nemůže prodávat (podnikat),
- omezuje možnosti speciálních nákupů v době volna (zboží dlouhodobé spotřeby, textil);
- stát limituje velkoobchodní firmy, které zásobují podnikatele v pohostinství a ubytovacích službách;
souvisejících služeb, rozvoji měst a obcí a podobně;
