...Stanislavem Kozlíkem, předsedou Českého zahrádkářského svazu, z. s., o záměrech nového vedení svazu v příštím funkčním období a postavení zahrádkářů v České republice
S jakými prioritami jste na nedávném sjezdu vašeho svazu přebíral funkci předsedy?
Hlavními cíli bylo omladit členskou základnu Českého zahrádkářského svazu, jejíž průměrný věk se v současné době pohybuje mezi 60 a 70 lety, a dotáhnout ke schválení zahrádkářský zákon. První, Senátem i Poslaneckou sněmovnou schválený návrh tohoto zákona před lety smetl ze stolu prezident Václav Klaus, který jej nepodepsal. Jednání o druhé verzi návrhu zhatily volby a nyní zhruba již rok a půl máme připravenou třetí verzi. Ta zatím nebyla postoupena ke schvalovacímu procesu. Je však určitá šance, že by mohla být předložena poslancům jako vládní návrh.
Co by měl tento zákon přinést?
Především by měl posílit prestiž Českého zahrádkářského svazu a zahrádkaření uznat jako veřejně prospěšnou činnost. Od toho by se pak odvíjela i účinnější ochrana zahrádkových osad. Nakonec zahrádkáři veřejnou prospěšnost svojí činnosti prokázali již v minulosti, kdy zahrádkářské kolonie vznikaly na zanedbaných místech, na skládkách či bažinách, které naši členové vlastní prací zušlechtili. Dnes tyto zahrady, pokud jsou otevřené, slouží nejen jim, ale i široké veřejnosti. Jde tedy i o zkulturnění a údržbu krajiny. Biologická rozmanitost našich zahrad je protipólem monokultur dnešního zemědělství.
Současně usilujeme také o změny zákonů, které mají vztah k získávání půdy. Donedávna například nebylo možné, aby státní půdu získala právnická osoba, tedy ani náš svaz. Nyní již úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může převádět půdu i na právnické osoby. Tím pádem můžeme tyto pozemky snáze získávat za výhodnějších podmínek. Zahrádkářský zákon, pokud se nám ho podaří prosadit, by nám měl v této věci pomoci. Jde především o cenu pozemků. Náš svaz není schopen za ně zaplatit tolik jako developeři či komerční subjekty.
V minulosti stát pozemky rozprodával, nicméně v současné době se přiklání spíše k myšlence dlouhodobých pronájmů. Pokud by šlo o pronájmy na dostatečně dlouhou dobu, aby se na takových pozemcích mohla vybudovat zahrádkářská osada, například několik desetiletí, můžeme o tom jednat.
Dokáže svaz odolávat komerčnímu tlaku na pozemky ve městech?
Je to boj. Naštěstí nám v poslední době nahrává postoj mnohých městských částí, jejichž vedení si uvědomilo, že vlastně nechtějí na svém území jenom komerční betonové budovy a vyasfaltovaná parkoviště. Z nich sice plynou do obecní pokladny určité příjmy, ale nic jiného nepřináší. Když je však v určité lokalitě fungující zahrádková osada, je to jednak místo setkávání lidí a zároveň zeleň, která v řadě městských oblastí chybí. Zahrady tak mohou nahrazovat i parky a také, díky svojí absorpční schopnosti, pomáhají zabraňovat i škodám například při bleskových povodních.
Zmínil jste, že máte zájem o mladé lidi, co jim hodláte nabídnout?
Mladé lidi můžeme do našich řad přitáhnout pouze činností, Musí se nám podařit vytvořit takový program, který bude pro mladé či spíše pro mladší střední generaci a rodiny s dětmi přitažlivý. V poslední době stoupá zájem mladých rodin s dětmi o koupi či o pronájem pozemků v zahrádkových osadách. Jednak chtějí mít určité zázemí se zdravým prostředím, kde si mohou jejich děti hrát a být na čerstvém vzduchu, a jednak si chtějí vypěstovat vlastní zeleninu a ovoce, tedy produkty, o kterých přesně vědí, v čem vyrostly, jak byly ošetřovány a hnojeny a nemusejí se spoléhat pouze na nabídku supermarketů.
Jde o to, vyjít vstříc potřebám lidí, zejména městských zahrádkářů, a umožnit jim získat a obdělávat půdu. V současné době hospodaří zhruba dvě třetiny našich členů v zahrádkových osadách, celková plocha námi obdělávané půdy je 15 tisíc hektarů. Naše základní organizace provozují 400 moštáren, 50 sušáren, 50 povidláren a 40 palíren, organizujeme ročně přes 700 výstav, 1100 přednášek a 600 dětských akcí, do kterých se zapojuje zhruba 27 tisíc dětí.
Na venkově je situace poněkud jiná. Tam má většinou každý svoji zahrádku a často jde spíše než o zahrádkářskou činnost o činnost spolkovou, jakou známe z historie. Zejména v těch nejmenších vesnicích je totiž často základní organizace našeho svazu jedinou zájmovou organizací, která nese v dané lokalitě společenský život.
Co nás však trápí, je určitá nechuť mladších členů našeho svazu podílet se aktivně na jeho činnosti a stát se jeho volenými představiteli na jakékoli organizační úrovni. Pokud by se totiž výbory našich základních organizací omladily a vykazovaly přitažlivou činnost, přicházeli by k nám mladí lidé sami. Pokud však není představenstvo dané organizace kvalitní, tak je veškerá snaha marná. A pražské ústředí samo situaci nezlepší.*
