Český zahrádkářský svaz chce letos znovu předložit sněmovně návrh zahrádkářského zákona. Zahrádkáři věří, že právní zakotvení jejich činnosti by jim pomohlo čelit tlaku mocnějších skupin, zejména developerů. Především kvůli nim řada zahrádkářských kolonií zaniká. Uvedl to dnes předseda svazu Stanislav Kozlík. Na listopadovém sněmu slíbil podporu případnému návrhu zákona premiér Bohuslav Sobotka.
O potřebě speciálního zákona mluví zahrádkáři již desítky let. Nejblíže ke schválení byli v roce 2010, parlamentem schválený návrh však vetoval tehdejší prezident Václav Klaus.
Ochrana zahrádkářské činnosti je podle Kozlíka zakotvena v právní úpravě mnoha evropských států. Obdobný zákon mají například všechny země sousedící s Českou republikou. V Česku však podobná právní norma chybí.
Zahrádkáři si stěžují, že vůči nim často nejsou vstřícné státní orgány ani místní radnice. Chtějí proto mimo jiné prosadit, aby obce v případě, že zruší zahrádkářskou kolonii například kvůli plánované výstavbě, musely zahrádkářům nabídnout náhradní pozemky, pokud by takové měly.
Častým argumentem pro rušení některých zahrádkářských osad je skutečnost, že jsou neudržované a hyzdí okolí. Obce by radši viděly jinou formu zeleně, například parky. Zahrádkáři však argumentují, že na bývalých zahrádkách většinou vyrostou bytové či komerční prostory a zeleň je tak z měst stále více vytěsňována. Zanedbané zahrádky jsou podle nich nejčastěji důsledkem toho, že staré nájmy zanikly a nájemci žijí v nejistotě a obavě. Málokdo je totiž ochoten převzít či udržovat zahrádku, když ví, že za rok může být nájem vypovězen.
Zahrádkářů v posledních desetiletích výrazně ubylo. Zatímco v roce 1991 měl jejich svaz přes 400 000 členů, nyní jich je zhruba 150 000. Úbytek souvisí mimo jiné se zanikáním zahrádkářských kolonií kvůli vysokým nájmům a prodejním cenám půdy, které po zahrádkářích požadují majitelé pozemků. Celková výměra zahrad je poloviční, než byla před 20 lety.
Na úbytku zahrádkářů se podepsala i změna životního stylu Čechů a rozšíření nabídky ovoce a zeleniny v obchodech. Svou roli hraje také pracovní vytíženost zaměstnané generace, které nezbývá na časově náročné koníčky čas. V mnoha případech také nemají místní zahrádkářské organizace lidem co nabídnout. Podobně jako u myslivců či rybářů je jedním z problémů zahrádkářů stárnutí členů. Podle odhadu svazu je průměrný věk členů mezi 60 a 70 lety.
V posledních letech však zájem o pěstování vlastního ovoce a zeleniny roste. Zvláště po sérii afér s nekvalitními potravinami z dovozu se začali lidé více zajímat o to, co jedí, a uvědomovat si přínosy vlastních výpěstků.*
