Stromem roku je olše

Olši, opadavý strom nebo keř schopný osídlovat různá místa, na nichž se jiným dřevinám nedaří, letos státní podnik Lesy ČR vyhlásil stromem roku. Podnik se tak snaží popularizovat lesní dřeviny už sedmnáct let. Informoval o tom mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík.

Olšina, Olší, Olšovec, Olšovice, Olšany, Olešnice, všechny tyto místní názvy souvisejí s dřevinou, která roste v Čechách, na Moravě a ve Slezsku už od pradávna. Mezi domácí druhy patří tři z celkem 42 známých druhů olší. Olše lepkavá dorůstá do výšky 25-30 metrů, olše šedá  maximálně do dvaceti metrů a keř olše zelená dosahuje zhruba třímetrové výšky.

„Z lesnického hlediska mají olše produkční význam zejména díky své schopnosti růst na místech, jež jsou pro jiné dřeviny kvůli vysoké hladině podzemní nebo povrchové vody značně nepříznivá. Olše rovněž významně obohacují půdu vzdušným dusíkem,“ uvedl Václav Lidický, výrobně-technický ředitel Lesů ČR.

Hospodářsky nejvýznamnější je u nás olše lepkavá. Vyskytuje se téměř všude – od lužních lesů v nížinách přes silně zamokřené střední polohy až po horské oblasti. Nezastupitelnou roli hrají také na březích potoků a řek mimo les. Svými kořeny často zasahují přímo do vodního toku. Tím nejen zpevňují jeho koryto, ale zároveň účinně filtrují vodu a vytvářejí úkryt pro vodní organismy.

Olše velmi dobře snášejí znečištěné ovzduší, proto jsou často vysazovány v okolí průmyslových objektů. Najdeme je ale i v okrasných parcích.

Ze dřeva olše se vyrábějí zejména dýhy a nábytek. Měkké olšové dřevo slouží také řezbářům.

Rod olše (Alnus) je blízký příbuzný rodu bříza (Betula), s nímž je řazen do stejné čeledi břízovité (Betulaceae). Jednotlivé druhy rostou především v mírném pásmu severní polokoule. V současnosti je na světě popsáno celkem 42 druhů a deset kříženců olší. Jsou to jednodomé opadavé stromy nebo keře. Náleží mezi pionýrské dřeviny, schopné osídlovat různá místa, na nichž se jiným dřevinám příliš nedaří. Zejména v mládí jsou silně světlomilné. Plodí již v mladém věku. Mezi domácí druhy olší se řadí olše lepkavá /Alnus glutinosa (L.) Gaertn./, olše šedá /Alnus incana (L.) Moench/ a olše nebo také olšička, popřípadě křestice, zelená /Alnus alnobetula (Ehrh.) C. Koch/.

Kůra olše zůstává i ve stáří hladká, šedohnědé barvy. Pupeny olší jsou stopkaté a střídavé. Listy jsou jednoduché, pilovité, u olše lepkavé na konci vykrojené, u olše šedé na konci špičaté. Květem jsou jednopohlavní jehnědy rozdílného tvaru. Samčí jehnědy jsou dlouhé, převislé, samičí krátké, elipsovité. Objevují se ještě před vyrašením listů. Opylovány jsou převážně větrem. Samičí po oplození dřevnatí a připomínají malé šištice jehličnanů. Na stromě zůstávají celý rok i po vysemenění. Plody jsou nažky s blanitým křídlem. Na přelomu zimy a jara můžeme na olších spatřit hejnka, někdy i velká hejna čížků lesních, hledajících na nich svoji obživu.

Hospodářsky nejvýznamnější je olše lepkavá, která se vyskytuje od luhů v nížinách přes silně zamokřené střední polohy až po potoky horských oblastí. Olše šedá je nenáročnou dřevinou rostoucí převážně kolem potoků podhorských až horských oblastí. Olše zelená je vázána převážně na horské oblasti. U nás je udávána jako původní pouze na Novohradsku a v Jihlavských vrších. V některých horských oblastech, zvláště v Jeseníkách (v okolí přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně i jinde), byla v minulosti úspěšně vysazována ke zpevnění svahů proti erozi.

Mezi kultivary olše jsou známy cv. Laciniata se stříhanými listy, zlatolistý kultivar Aurea, převislý Pendula a další.

Na vhodných stanovištích je olše lepkavá schopna již při obmýtí 50–60 let dosáhnout vysoké produkce.

Zastoupení olší v lesních porostech v České republice činí 2,1 %. Pro srovnání - zastoupení břízy je dvojnásobné (4,2 %) a zastoupení lípy činí 1,8 %. Olše hrají nezastupitelnou roli v břehových porostech vodních toků.

V posledních letech jsou olšové porosty, zejména v bezprostředním okolí vodních toků a nádrží, napadány invazní houbovou chorobou (Phytophthora alni), šířící se vodou nebo přímým kontaktem. Zmírnění škod vyplývajících z působení této choroby je jedním z bodů spolupráce vědeckých pracovníků několika výzkumných ústavů (Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.), vodohospodářů a lesníků v rámci jednoho z projektů Národní agentury pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství.

Dřevo olše je po poražení sytě oranžové. Přestože je řazeno mezi dřeva měkká, je významné svojí trvanlivostí pod vodou. Dýha olše je v současnosti velmi populární v nábytkářském průmyslu.*