Pěstitelé chmele se mohou cítit jako na houpačce. Není to tak dávno, co svoji produkci jen stěží prodávali, mnoho z nich ji ani neprodalo a několik hektarů chmelnic zůstalo nesklizeno. Teď je po chmelu, a to hlavně po Žateckém poloraném červeňáku taková poptávka, že ji chmelaři nestačí uspokojit, a vypadá, že tento zájem bude pokračovat i v následujícím roce. Existuje tak prostor pro další výsadbu a obnovu rozsáhlých starších porostů, jejichž produkční schopnost je již za zenitem.
Podobně tomu je také s řadou konstrukcí a technologií, na jejichž obnovu ale chybí dostatečné finanční prostředky. Určité možnosti přístupu k podporám otevřelo mimořádné kolo příjmu žádostí v rámci Programu rozvoje venkova. Jak se však ukázalo, žadatelé, kteří chtěli využít těchto prostředků, nemají v rámci preferenčních kritérií stejné podmínky jako pěstitelé ostatních citlivých komodit, například ovoce nebo brambor, přestože chmel je mezi ně také zařazen. Monitorovací výbor programu totiž tyto plodiny z veřejnosti neznámých důvodů rozdělil na citlivé a ještě citlivější a ministr zemědělství Marian Jurečka jejich návrh stvrdil. Takže se stalo, že existují komodity citlivé a ještě citlivější. Ty první jsou při podávání žádostí v rámci Programu rozvoje venkova zvýhodněny 15 body a ty druhé 20 body. Chmel byl zařazen pouze mezi citlivé. To se samozřejmě jeho pěstitelům nezamlouvá. Proč by měly být ale některé plodiny citlivé a jiné citlivější? Svůj nesouhlas vyslovil na nedávném Chmelařském kongresu i prezident Agrární komory ČR Miroslav Toman. Toto rozdělení podle něj nemá logiku a vyvolává mezi zemědělci jen zlou krev. Ujistil pěstitele, že se zasadí o zrovnoprávnění všech citlivých komodit. Nakonec i zástupce ministerstva zemědělství uvedl, že v rámci budoucích výzev by měly být snad již všechny citlivé komodity sobě rovny a zvýhodněny stejným počtem bodů. Pokud by se to nestalo, byl by český chmel, který je významným vývozním artiklem, ale jehož pěstování není zdaleka jednoduché, odsouzen k dalším problémům.*
