Podmínky života na venkově, ekonomické aktivity ve venkovském prostoru, ochrana zemědělské půdy před devastací a význam rodinných farem pro obyvatele malých obcí a údržbu krajiny, to byla hlavní témata, kterým se věnovali řečníci na diskusním semináři s názvem Co skutečně potřebuje náš venkov a zemědělství, který proběhl minulý týden ve velké aule CEVRO Institutu v Praze.
Senátorka a vedoucí expertní skupiny ODS pro venkov a zemědělství Veronika Vrecionová ve svém úvodním vystoupení mimo jiné uvedla, že stávající politika zvyšování byrokracie, regulací a evidencí škodí ze všech obyvatel naší země nejvíce venkovu a především drobným a středním podnikatelům, kteří v tomto prostoru žijí. Ti se totiž podle jejích slov s byrokracií vyrovnávají podstatně obtížněji než velké společnosti.
Podle starosty obce Líbeznice a místopředsedy ODS Martina Kupky představuje podnikání na venkově nejcitlivější prostor při zavádění jakýchkoli regulačních opatření. I proto, že v obcích do dvou tisíc obyvatel žije podle statistik více drobných a středních podnikatelů než v průměru v celé ČR. „Pro život v obci je nejdůležitější atmosféra, která se odvíjí i od toho, jak se daří místním podnikatelům a živnostníkům a jak jsou díky tomu dostupné služby,“ zdůraznil Kupka. Připravovaná opatření vlády, jako jsou elektronická evidence tržeb, úplný zákaz kouření v restauracích, změny zákonů o DPH nebo úvahy o zpoplatnění WI-FI však dopadnou podle něj právě na ně a zásadně negativně ovlivní život v malých obcích.
Vlastnictvím proti devastaci
V oblasti zemědělského podnikání je podle člena expertní skupiny ODS Miroslava Tyla základní prioritou zastavit dlouhodobou degradaci půdy a vodních režimů v krajině. Toho je podle Tyla možné dosáhnout rychlejším přechodem ze současného převážně nájemného hospodaření, kdy podíl hospodaření na pronajaté půdě činí u nás v současné době zhruba 80 procent, na převážně vlastnické hospodaření. „Jedině vlastnické hospodaření může utlumit expandující rozsah úbytku zemědělské půdy,“ zdůraznil Tyl. Podle jeho slov se evropský model zemědělství, jehož základem jsou rodinné farmy, jednoznačně osvědčil.
Tyl také zmínil zrychlující se úbytek zemědělské půdy v důsledku jejího zabírání pro jiné než zemědělské účely a konstatoval, že zvýšení poplatků za její zábor a vynětí ze zemědělského půdního fondu situaci nevyřešilo. „Přitom tou nejhorší půdou jsou lesy a my je máme několikanásobně více chráněny proti záboru a vynětí než tu nejlepší zemědělskou půdu. To přeci nemůže trvat nepřetržitě. Musíme vážně přemýšlet přinejmenším o zrovnoprávnění vyjímání zemědělské půdy a lesní půdy,“ řekl Tyl. Dodal, že současný trh s půdou v České republice zkresloval a dodnes zkresluje prodej státní půdy.
Zmínil také, že péče o zemědělskou půdu je u nás zanedbávána již od třicátých let minulého století, od vzniku protektorátu. Evropská unie před vstupem deseti nových zemí žádné předpisy na ochranu půdy neměla, avšak v okamžiku vstupu nových členských zemí se setkala se zcela jiným přístupem k půdě a údržbě krajiny. Proto v Bruselu začali přijímat pravidla, aby chování zemědělských podniků v nových zemích usměrnili a jeho negativní důsledky omezili. Pro zemědělce v západní Evropě jsou však tato opatření podle Tyla zbytečná a směšná, protože se podle nich již dávno řídí.
Příkladem podobného přístupu k podnikání jsou předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Josefa Stehlíka sedláci sdružení v ASZ. Uvedl, že podíl jejich hospodaření na zemědělské půdě navzdory obecnému povědomí stále roste a v současné době již přesáhl 30 procent. Roste i počet fyzických osob – podnikatelů v zemědělství, a to na úkor velkých zemědělských podniků. Od roku 2000 do roku 2013 se podle Stehlíka zvýšil o 15,2 procenta. „Rodinné farmy mají nezastupitelnou roli pro stabilitu místních ekonomik,“ konstatoval Stehlík. To podle něj v praxi vnímá i společnost, pro kterou se stal symbolem kvalitní české potraviny s dohledatelným původem český sedlák, který je vyobrazen i na obalech potravin průmyslových výrobců. „To je pro nás velké zadostiučinění,“ poznamenal Stehlík.*
