V České republice absolvuje veterinární obory ročně přibližně 200 lidí, což je dvakrát až třikrát více, než kolik jich najde uplatnění na trhu. Mladí lidé, kteří přemýšlejí o dráze veterináře, by si měli svůj postoj řádně rozmyslet. Uvedl to na nedávném setkání s novináři prezident Komory veterinárních lékařů ČR Karel Daniel.
V České republice je podle prezidenta komory Karla Daniela už nyní přetlak na trhu, pro vyrovnanou situaci by bylo třeba necelých 2900 soukromých veterinářů, již nyní je jich však více než 3700. K plynulé generační výměně, je podle prezidenta potřeba přibližně 80 absolventů, dalších několik lidí pak najde uplatnění ve Státní veterinární správě. Podle mluvčího Veterinární a farmaceutické univerzity Brno (VFU) Petra Chmelaře je opak pravdou. Trh práce je podle něj mírně problematický v okolí Brna, kde univerzita sídlí, pokud se však absolventi rozhodnou odjet dále, nemají podle něj problém založit si svou ordinaci.
Podle komory se situace naopak zhoršuje, veterinářství je pro mnohé mladé lidi zajímavým oborem. Po škole podle Daniela často přijde rozčarování. „Velmi často pracují na částečný úvazek, za nedůstojných platových podmínek. Obávám se, že vzniká frustrovaná vrstva vysokoškolsky vzdělaných spoluobčanů, která tíhne k extrémním názorům,“ uvedl prezident komory. Ve sféře soukromé i státní je též prostor pro uplatnění pracovníků se středním veterinárním vzděláním, jako veterinárních techniků či pracovníků v laboratořích. Zde se uplatňují absolventi středních veterinárních škol, kterých je v ČR necelá dvacítka. Navíc Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně nabízí i bakalářské veterinární studium. „Pravda, pro zájemce je tato nabídka lákavá, ale uplatnění ve veterinární praxi je spíše problematické, a tito bakaláři najdou spíše zaměstnání v administrativě,“ sdělili zástupci komory. Absolventi podle komory také často vykonávají i technické práce. Navíc nemají dostatečné praktické zkušenosti. Tento problém podle ní není jenom český, ale i na evropské úrovni. „Je to naprostý nesmysl,“ reagoval mluvčí VFU, podle něj škola nedávno prošla mezinárodním hodnocením, kdy se posuzovala i připravenost studentů. „Zařadili jsme se mezi třetinu nejlepších veterinárních univerzit v Evropě,“ řekl Chmelař.
Školy podle komory nabírají nové studenty v naddimenzovaných počtech, aby získaly příspěvek ze státního rozpočtu, který se dostává „na hlavu“. Snaží se podle profesní organizace i zřizovat obory, jejichž absolventy nikdo nebude chtít zaměstnat, například pokud se studiem stanou „veterinárními bratry“ s vysokoškolským vzděláním. „Zajímavá myšlenka, zajímavá představa profese, ovšem žádná taková v praxi neexistuje, nikde není charakterizovaná a v praxi působící soukromí veterinární lékaři o ni ani nejeví zájem. Pokud provozovatel veterinární ošetřovny či kliniky potřebuje střední zdravotní personál, sáhne po absolventech středních zdravotnických, popřípadě veterinárních škol, kteří mají odpovídající praxi a hlavně odpovídající dovednosti,“ poznamenal Daniel. Pro představu uvedl, že za šest let studia veterinárního lékařství obdrží škola na řádného studenta, tedy budoucího veterinárního lékaře, zhruba jeden milion, na bakaláře asi polovinu. Pro školu je to zajímavé. I pro rodiče to však znamená podporovat studenta minimálně částkou pět tisíc měsíčně (ubytování, doprava, strava a nějaké pomůcky),“ sdělil prezident Komory veterinárních lékařů.
