Státní zemědělská a potravinářská inspekce ve spolupráci se zemědělským výborem Poslanecké sněmovny a ministerstvem zemědělství uspořádalo odbornou prezentaci na téma „Falšování potravin – aktuální problém?“ Je pravda, že tato otázka se dostala do popředí zájmu veřejnosti zejména v souvislosti s poměrně nedávnými kauzami, jako byla technická sůl, zjištěná v polských potravinách, nebo skandál s koňským masem, či s metylalkoholem. V poslední době se slovo falšování skloňuje hlavně v souvislosti s víny.
Rozšiřování tohoto nekalého chování za hranice států je dáno globalizací světové ekonomiky a možnostmi přístupu na trhy nejen těm, kteří přinášejí kvalitu, ale i těm, pro něž je prvotní vlastní prospěch.
Ošidit stát nebo spotřebitele však není cílem jen současných nepoctivců. Tyto nepravosti se děly už dávno v minulosti. První písemný záznam o tomto kroku se dochoval z roku 1760 před naším letopočtem v Mezopotámii. O tom, že bylo potřeba proti tomuto nešvaru bojovat, dokládá Chammurapiho zákoník. Uvádí: kdo nedodrží množství sladu při vaření piva, bude vhozen do vody. Starověký Řím se pak potýkal s falšováním původu hub. Ve středověku se do vína přidával olovnatý cukr a do mléka mýdlo. Pokud se přišlo na to, že pekař je nepoctivý, byl ve vodě vymáchán v koši. V 19. století byl zase podle záznamů cukr míchán s rozemletou rýží, káva pražena s čekankou a dalšími náhražkami nebo do kakaa byla přidávána hlína. Pokrok se prostě nedal zastavit ani v této oblasti.
Přestože historie falšování potravin sahá daleko do historie lidstva, dosud, přes různé právní normy, se toto chování nepodařilo vymýtit. Existovali, stále existují a určitě i v budoucnu budou existovat ti, kteří se chtějí obohatit na úkor druhých. Jen je třeba jim v tom dokonalejšími opatřeními v co největší míře zabránit. K boji proti falšování je třeba přistupovat systematicky, aby se nepoctivcům jejich konání nevyplatilo.
