Rozhovor týdne s ...

Jiřím Netíkem, předsedou rady občanského sdružení Pomoc Týn nad Vltavou o tom, co znamená pojem sociální zemědělství a jak se naplňuje v praxi.

V poslední době se stále častěji objevuje pojem sociální zemědělství a i ministerstvo zemědělství letos hodlá tuto oblast finančně podpořit; co tedy vlastně sociální zemědělství znamená?

V širším významu mluvíme o sociálním podnikání, což znamená zaměstnávat osoby znevýhodněné na trhu práce. Na rozdíl od něj je ale sociální zemědělství specifičtější, zaměstnavatelem musí být zemědělec. Na venkově je potřeba hledat nové možnosti práce pro lidi postižené ať už zdravotně nebo sociálně a zemědělství je obor, který dává prostor k jejich uplatnění. V historii fungovalo sociální zemědělství prakticky na všech větších statcích, protože byla potřeba každá ruka a pro každého se nějaká užitečná práce našla. Tenhle staletý model u nás přerušil nástup socialismu. I v západní Evropě ale zájem o sociální zemědělství ochabl. Od 80. a 90. let se ale tato oblast zemědělství opět začala rozvíjet. Například velmi ho podporuje Evropská unie, studuje se dokonce jako obor na vysokých školách. V České republice spolupracuje Ministerstvo zemědělství s Ministerstvem práce a sociálních věcí, úřady práce a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na tom, aby v příštím roce otevřeli nový obor sociální zemědělství.

Pro jaké lidi je vhodné zaměstnání v sociálním zemědělství?

Především pro lidi žijící na venkově, kde se obtížně shání zaměstnání. Takto budou mít možnost najít práci v blízkosti svého bydliště. Oslovujeme různé charitativní organizace, které mají přehled o situaci v regionech, a nabízíme jim, že bychom jejich klientům pomohli najít zaměstnání. Ti lidé můžou být znevýhodněni různým způsobem: zdravotně postižení, matky po mateřské, abstinující bývalí drogově závislí nebo starší lidi. V současnosti je nejvíce lidí v sociálním zemědělství zaměstnáno na malých farmách a biofarmách, protože je tam vysoký podíl ruční práce, což je právě vhodné pro lidi s různým stupněm postižení a navíc to funguje jako terapie, která je pomáhá vrátit zpátky do života. Práce je různorodá, záleží na schopnostech a možnostech každého, kterou si zvolí. Samozřejmě záleží i na typu postižení. Mohou pracovat klasicky v zemědělství, v sadech, zahradnictví, při údržbě parků, máme chráněná pracoviště, například truhlárnu, kde lze vyrábět jednoduché výrobky, jako jsou geodetické kolíky, ale i složitější nábytek. Ten jsme například nedávno dodali do nově zřízené školky na ministerstvu zemědělství. Pro každého člověka se musí najít práce, kterou je schopen dělat. Důležité také je, že práce musí být konkurenceschopná, abychom dostali zakázku i příště. Nestojíme na principu lítosti, kdy si někdo výrobky nebo služby kupuje, jen aby pomohl. Pracují u nás invalidi, ale neděláme invalidní keramiku. Jde nám o to, nabídnout kvalitu a dobře odvedenou práci.

Jak se potenciální zaměstnavatelé vůbec dozvědí o možnostech sociálního zemědělství a co jim přináší, když se do něj zapojí?

Pořádáme školení pro možné budoucí zaměstnavatele. Zemědělcům pomáháme třeba vytipovat, jakou práci by u nich mohli postižení dělat. Podle našich současných zkušeností to lidi zajímá. Chtějí pomáhat v místě, kde bydlí a pracují.

Přínosy pro zaměstnavatele jsou ve dvou rovinách. Jednak získají zaměstnance na činnosti, které nejsou pro každého vhodné, například jsou příliš jednotvárné, a jednak obdrží také podporu z úřadu práce. Navíc teď máme programy Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, které jim pomohou zajistit zázemí pro výrobu. Do konce roku z nich půjde na sociální zemědělství 50 milionů korun. Zaměstnavatel vlastně pomůže sobě i lidem a řada zaměstnavatelů má i morální zájem, prostě pomoct ve svém okolí. Samozřejmě, nikdo z toho nezbohatne, ale znamená to také, že se lidé zajímají o to, co se děje kolem nich a snaží se o celkový rozvoj obcí, ve kterých žijí.*

Celý rozhovor si můžete přečíst v Zemědělci č. 31