Řada zemědělských podniků, zejména těch menších, se dnes snaží alespoň část své produkce zpracovat a nabídnout ve formě výrobku s vyšší přidanou hodnotou konečnému spotřebiteli. Touto cestou se vydal i Radek Bartoš z jihomoravského Lanžhotu, který ze svých dýní a slunečnic lisuje za studena tzv. panenský olej. Ten pak úspěšně prodává na farmářských trzích či v prodejnách se zdravou výživou. Spojit zemědělskou prvovýrobu s nejistým světem obchodu ale není jednoduché, naštěstí mladému farmáři s prodejem jeho výrobků a nejen s ním občas vypomohou rodiče.
Rodiče Radka Bartoše totiž začali hospodařit na rodinné farmě uprostřed Lanžhotu počátkem devadesátých let na prvních šesti hektarech zemědělské půdy, které rodina získala v rámci restitucí. Dnes jejich farma hospodaří zhruba na sto hektarech většinou pronajatých pozemků
Ze začátku se věnovali i živočišné výrobě a z velké části produkci zeleniny, ale obojí ještě v průběhu devadesátých let opustili a zůstali u tradiční rostlinné výroby. V současnosti pěstují hlavně pšenici, řepku, slunečnici a dýně, a okrajově také kukuřici.
Olej jako víno
Bartoš začal jako soukromě hospodařící rolník v roce 2010 v režimu ekologického zemědělství a v roce 2011 získal v rámci dotačního titulu určeného pro mladé začínající zemědělce dotaci na pořízení technologie k lisování oleje a na vybavení lisovny.
Tomu také přizpůsobil výběr plodin pro své pozemky, a zaměřil se na slunečnici a dýně. Slunečnice zabírá zhruba čtyři až pět hektarů, dýně obvykle kolem patnácti. Letos výměru zdvojnásobil, ale zhruba na třetině pozemků již porosty zdecimovalo sucho, takže velikost sklizně je nejistá. Jisté však je, že veškerá produkce skončí v lisovně.
Ta musí splňovat parametry podle současných předpisů. Kromě samotného lisu je vybavena skladovacími tanky na olej, sedimentačními nádobami, prostory pro uskladnění konečných výrobků a dalším nezbytným zařízení. Celkově se základní investice do technologie i úprav lisovny pohybovala ve výši zhruba 750 tisíc korun. Ne celou technologii ale farmář využívá, například z výrobního postupu vypustil filtraci. „Je to jako s vínem, když projde olej filtrem ztrácí jiskru, takže necháváme kaly usadit v sedimentační nádobě, pak olej stáčíme do zásobníků a do lahví“ vysvětluje Bartoš.
Slunečnici sklízí sedlák vlastními silami, na sklizeň dýňových semínek si farma najímá speciální mechanizaci. Odpad z dýní tak zůstává na poli a funguje jako kvalitní hnojivo, což se projeví hned následující rok na další plodině.
Před samotným lisování se dýňová semena nejprve důkladně operou a osuší a většina také následně vakuově zabalí, aby se uchovala v dostatečné kvalitě pro další lisování, které probíhá postupně téměř po celý rok po sklizni.
Kvalitu vylisovaných olejů potvrzují rozbory, které pro farmu provádí akreditovaná laboratoř. v nedalekých Velkých Bílovicích. „Rozbory je třeba opakovat každý rok. Pokud jde jenom o povinné složky, přijde jeden vzorek zhruba na tři tisíce korun. Pokud ale chceme zjistit i další hodnoty, například obsah minerálních látek, esenciálních kyselin či dalších látek, pohybuje se cena takového rozboru kolem pěti tisíc korun,“ upřesňuje farmář a dodává, že olej si svoji původní kvalitu po čerstvém vylisování uchová zhruba rok.
Na marketing není čas
Ve faremní lisovně ročně vyrobí něco kolem tří tisíc litrů olejů. Na odbyt jde především ten slunečnicový. Za studena lisovaný dýňový je spíše specialita, kterou kupují náročnější zákazníci a znalci. Na rozdíl od známějších rakouských dýňových olejů totiž nemá příchuť pražených semínek, ale je jemnější a díky šetrnému zpracování uchovává všechny cenné látky. Tomu samozřejmě odpovídá i cena, která někomu může připadat u poměrně malé lahvičky relativně vysoká.
„Mnoho zákazníků zatím tento olej nezná, ale ti, kteří jej ochutnali, se vracejí a cení si ho i někteří kuchaři, hlavně do salátů. Důležitá je pro ně kvalita a zaručený původ vstupní suroviny,“ říká farmář. Kromě slunečnicového a dýňového oleje má farma v nabídce také slunečnicový olej ochucený česnekem a dýňové pesto s petrželkou.
První lahvičky oleje prodali Bartošovi na farmářském trhu u brněnské přehrady. Postupně začali jezdit na další trhy a po vzniku obchodů společnosti Sklizeno byli mezi jejich prvními dodavateli. Zájem o oleje postupně projevily další obchody, které bylo třeba zásobovat. Šlo především o menší prodejny někdy umístěné až na druhém konci republiky, což znamenalo vyšší náklady na dopravu a především spoustu času stráveného na cestách.
„Dnes stíháme jen minimum farmářských trhů a narážíme na limity časové kapacity i pracovní síly. Všechno zatím řešíme v rámci rodiny. Sto hektarů a zpracování ještě lze zvládnout, ale zabývat se k tomu naplno také prodejem a zejména propadací je už nad naše síly,“ konstatuje sedlák. Zaměstnance, který by zajistil prodej a distribuci si farma zatím dovolit nemůže. Přitom zájem o produkty lanžhotské lisovny trvá, a to nejen pro kuchyňské použití. „Významným zákazníkem jsou pro nás i kosmetické firmy, které používají náš slunečnicový olej při výrobě přírodních kosmetických přípravků, protože díky své jemnosti nepotlačuje jejich bylinné složky,“ vysvětluje Bartoš.
Odložené investice
Lis, který v současné době v Lanžhotě používají, má kapacita zhruba čtyřicet kilogramů semen za hodinu a farmář přiznává, že nový a výkonnější lis by se hodil. Zatím však o jeho pořízení neuvažuje, protože přednost má obnova zemědělské techniky a také nákup půdy.
„Čtyři roky jsme se soustředili na výrobu olejů, ale nyní bude třeba investovat do zemědělské techniky a více se věnovat půdě. Na úkor olejů jsme po té investiční stránce trochu zanedbali zemědělskou prvovýrobu,“ konstatuje.
Farma dnes disponuje třemi zetory a vlastním kombajnem a na omlazení strojového parku bude zřejmě muset ještě nějaký čas počkat. Značnou finanční zátěží byl totiž nákup zemědělské půdy, který usnadnily nedávno dokončené pozemkové úpravy v sousedním katastru. Vzhledem k minimálním možnostem získání půdy, která je nejen na jižní Moravě nedostatkovým zbožím, považují Bartošovi tento nákup za malý zázrak. Radost poněkud kalí skutečnost, že ještě až pět let nebudou moci na nově získaných pozemcích hospodařit, protože je mají smluvně zajištěni stávající nájemci.
Pokud je řeč o pozemcích, podobně jako v mnoha jiných oblastech i v okolí Lanžhotu je ničí přemnožená divoká prasata, která mají v nekonečných lánech kukuřice bezstarostný život.
„Každoročně evidujeme škody na porostech a na náhradu není šance. Minulý rok jsme měli zcela zničené pole se slunečnicí, takže jsme se obrátili na honební společenství, pořídili fotodokumentaci, vyčíslili jsme škodu přes sto tisíc korun a sepsali protokol. Zástupce společenství nás ale striktně odmítl s tím, že myslivci nemají peníze a že se buď můžeme soudit, nebo si máme pozemky oplotit. Tohle jsou důsledky příliš velké minimální výměry honitby,“ vysvětluje farmář a je rád, že i touto problematikou se zabývá Asociace soukromého zemědělství ČR, jejímiž členy Bartošovi jsou.
Rodiče Radka Bartoše totiž začali hospodařit na rodinné farmě uprostřed Lanžhotu počátkem devadesátých let na prvních šesti hektarech zemědělské půdy, které rodina získala v rámci restitucí. Dnes jejich farma hospodaří zhruba na sto hektarech většinou pronajatých pozemků
Ze začátku se věnovali i živočišné výrobě a z velké části produkci zeleniny, ale obojí ještě v průběhu devadesátých let opustili a zůstali u tradiční rostlinné výroby. V současnosti pěstují hlavně pšenici, řepku, slunečnici a dýně, a okrajově také kukuřici.
Olej jako víno
Bartoš začal jako soukromě hospodařící rolník v roce 2010 v režimu ekologického zemědělství a v roce 2011 získal v rámci dotačního titulu určeného pro mladé začínající zemědělce dotaci na pořízení technologie k lisování oleje a na vybavení lisovny.
Tomu také přizpůsobil výběr plodin pro své pozemky, a zaměřil se na slunečnici a dýně. Slunečnice zabírá zhruba čtyři až pět hektarů, dýně obvykle kolem patnácti. Letos výměru zdvojnásobil, ale zhruba na třetině pozemků již porosty zdecimovalo sucho, takže velikost sklizně je nejistá. Jisté však je, že veškerá produkce skončí v lisovně.
Ta musí splňovat parametry podle současných předpisů. Kromě samotného lisu je vybavena skladovacími tanky na olej, sedimentačními nádobami, prostory pro uskladnění konečných výrobků a dalším nezbytným zařízením. Celkově se základní investice do technologie i úprav lisovny pohybovala ve výši zhruba 750 tisíc korun. Ne celou technologii ale farmář využívá, například z výrobního postupu vypustil filtraci. „Je to jako s vínem, když projde olej filtrem ztrácí jiskru, takže necháváme kaly usadit v sedimentační nádobě, pak olej stáčíme do zásobníků a do lahví,“ vysvětluje Bartoš.
Slunečnici sklízí sedlák vlastními silami, na sklizeň dýňových semínek si farma najímá speciální mechanizaci. Odpad z dýní tak zůstává na poli a funguje jako kvalitní hnojivo, což se projeví hned následující rok na další plodině.
Před samotným lisováním se dýňová semena nejprve důkladně operou a osuší a většina také následně vakuově zabalí, aby se uchovala v dostatečné kvalitě pro další lisování, které probíhá postupně téměř po celý rok po sklizni.
Kvalitu vylisovaných olejů potvrzují rozbory, které pro farmu provádí akreditovaná laboratoř v nedalekých Velkých Bílovicích. „Rozbory je třeba opakovat každý rok. Pokud jde jenom o povinné složky, přijde jeden vzorek zhruba na tři tisíce korun. Pokud ale chceme zjistit i další hodnoty, například obsah minerálních látek, esenciálních kyselin či dalších látek, pohybuje se cena takového rozboru kolem pěti tisíc korun,“ upřesňuje farmář a dodává, že olej si svoji původní kvalitu po čerstvém vylisování uchová zhruba rok.
Na marketing není čas
Ve faremní lisovně ročně vyrobí něco kolem tří tisíc litrů olejů. Na odbyt jde především ten slunečnicový. Za studena lisovaný dýňový je spíše specialita, kterou kupují náročnější zákazníci a znalci. Na rozdíl od známějších rakouských dýňových olejů totiž nemá příchuť pražených semínek, ale je jemnější a díky šetrnému zpracování uchovává všechny cenné látky. Tomu samozřejmě odpovídá i cena, která někomu může připadat u poměrně malé lahvičky relativně vysoká.
„Mnoho zákazníků zatím tento olej nezná, ale ti, kteří jej ochutnali, se vracejí a cení si ho i někteří kuchaři, hlavně do salátů. Důležitá je pro ně kvalita a zaručený původ vstupní suroviny,“ říká farmář. Kromě slunečnicového a dýňového oleje má farma v nabídce také slunečnicový olej ochucený česnekem a dýňové pesto s petrželkou.
První lahvičky oleje prodali Bartošovi na farmářském trhu u brněnské přehrady. Postupně začali jezdit na další trhy a po vzniku obchodů společnosti Sklizeno byli mezi jejich prvními dodavateli. Zájem o oleje postupně projevily další obchody, které bylo třeba zásobovat. Šlo především o menší prodejny někdy umístěné až na druhém konci republiky, což znamenalo vyšší náklady na dopravu a především spoustu času stráveného na cestách.
„Dnes stíháme jen minimum farmářských trhů a narážíme na limity časové kapacity i pracovní síly. Všechno zatím řešíme v rámci rodiny. Sto hektarů a zpracování ještě lze zvládnout, ale zabývat se k tomu naplno také prodejem a zejména propadací je už nad naše síly,“ konstatuje sedlák. Zaměstnance, který by zajistil prodej a distribuci, si farma zatím dovolit nemůže. Přitom zájem o produkty lanžhotské lisovny trvá, a to nejen pro kuchyňské použití. „Významným zákazníkem jsou pro nás i kosmetické firmy, které používají náš slunečnicový olej při výrobě přírodních kosmetických přípravků, protože díky své jemnosti nepotlačuje jejich bylinné složky,“ vysvětluje Bartoš.*
