Poslední statistické údaje o myslivosti, které představil minulý týden Český statistický úřad, svědčí o tom, že počet odstřelů černé zvěře na našich polích a v lesích od sedmdesátých let minulého století o dva řády vzrostl. Opticky tato čísla možná mohou vzbudit mírný optimismus, v praxi však divočáků neustále přibývá a škody, které černá zvěř působí na zemědělských plodinách a pozemcích, rostou do miliard korun. A to nepočítáme škody v lesích ani případné ohrožení lidí či jejich majetku nejen ve volné přírodě, ale i na okrajích měst a obcí.
Ministerstvo zemědělství sice připravuje novelu vyhlášky o době lovu jednotlivých druhů zvěře, podle níž se budou moci divočáci i s bachyněmi a selaty lovit celoročně. Ale i po jejím přijetí úřad očekává alespoň částečnou redukci stavů černé zvěře nejdříve za pět let, a to ještě za předpokladu, že myslivci, kterých u nás pomalu, ale jistě ubývá, ročně odloví nejméně dvě stě tisíc kusů divokých prasat. Dnes to je za rok podle statistik zhruba o čtvrtinu méně, a jak se zdá, k vyšším odlovům zatím chybí motivace. Tu by však měli mít vlastníci a zemědělští uživatelé honebních pozemků, jenže těm zase často chybí oprávnění k likvidaci černé zvěře. Navíc spokojenému životu divočáků u nás pomohl také ještě nedávno státem podporovaný rozvoj bioplynových stanic, které je třeba nakrmit stahektarovými lány kukuřice, nedozírné lány řepky a zřejmě i současný stav myslivosti v České republice, který dlouhodobě kritizují nejen vlastníci honebních pozemků.
Přemnožení černé zvěře je tedy do značné míry i důsledkem dřívějších politických rozhodnutí státu a ten by se měl také postarat o nápravu. Současná situace však vyžaduje komplexní systémové řešení celé této oblasti a novela jedné vyhlášky pravděpodobně stačit nebude.*
