Návrh novely mysliveckého zákona z pera ministerstva zemědělství minulý týden jednoznačně odmítla asociace soukromého zemědělství spolu s vlastníky obecních a soukromých lesů a vlastníky honebních pozemků. O týden dříve učinila totéž na svém sněmu agrární komora a s novelou nesouhlasí ani další subjekty, vlastně nikdo, kromě samotného ministerstva zemědělství.
Vlastníkům se nelze divit, protože zamýšlená novela jejich již tak tristní postavení vůči myslivcům lovícím na jejich pozemcích ještě zhoršuje. Zemědělcům, na jejichž polích a lukách se nachází tři čtvrtiny tuzemských honiteb, zase znesnadňuje už tak velmi obtížné vymáhání náhrad za škody páchané přemnoženou zvěří.
Proti novele jsou dokonce i samotní myslivci, kteří se obávají destabilizace současných poměrů. Tu ovšem přinesla již v minulém století tzv. lidová myslivost, která rozbila staletí trvající vazbu mezi myslivostí a zemědělským a lesnickým hospodařením, jež dnes stále existuje ve většině evropských zemích. Ty tak díky přirozenému řádu věcí nemusejí obdobné problémy, jako máme my, řešit změnami zákonů.
My je však řešit musíme, ale jakákoli legislativní úprava této oblasti by měla být vedena snahou o návrat k ověřeným evropským standardům, které fungují. Všechny u nás tolik oblíbené třetí cesty vedou do pekel. Vlastníkům totiž může dojít trpělivost a nic jim nebrání v tom, nechat své pozemky prohlásit za nehonební. Někteří to již zvažují, a pokud se k tomu skutečně odhodlají, s dosavadní zatuchlou stabilitou tuzemské myslivosti to pořádně zatřese.
