Počet faremních zpracovatelů roste. Za poslední čtyři roky se počet minimlékáren v České republice zvýšil asi z 55 na téměř 180, počet faremních zpracovatelů masa o zhruba 400. Rozvoji zpracování vlastních produktů se Ministerstvo zemědělství snaží pomoci také legislativou. Chce najít způsob, jak upravit metodiku, aby na malé faremní zpracovatele mohly být kladeny o něco nižší nároky než na velké. Uvedl to ministr zemědělství Marian Jurečka na třetím ročníku mezinárodní konference Výměna know-how a zkušeností mezi mladými lidmi na venkově, pořádané Společností mladých agrárníků ČR v listopadu ve Křtinách.
Prezident Společnosti mladých agrárníků ČR Petr Mahr připomněl, že šlo již o třetí ročník tohoto mezinárodního setkání. Letos ho navštívila asi stovka účastníků z pěti zemí Evropské unie. Letošní konference se zabývala diverzifikací zemědělské činnosti. Snažila se ukázat, že i „menší a malí“ farmáři mají svůj prostor na trhu. „Produkovat komoditu a čekat, než přijede kamion pro mléko nebo pro obilí, to dnes dokáže kdejaký farmář. Správným směrem je, když farma produkuje hotový výrobek, pro který si přijedou lidé i z blízkého města,“ prohlásil Mahr s tím, že mladí zemědělci se nemohou vzhledem k nedostatku půd v České republice rozšiřovat co do počtu hektarů, musí proto hledat segment s vyšší přidanou hodnotou. Také musí počítat s ročním obdobím, kdy na farmě není tolik práce, ale člověk musí uživit rodinu, zdůraznil. Pokud se farmář věnuje zpracování vlastních komodit, peníze, které by jinak připadly zpracovatelům, zůstanou na farmě, dodal Mahr. Například Jana Hiadlovská z Mléčné farmy Braunvieh ilustrovala, že realizační cena mléka na Slovensku je 0,301 euro za litr (7,7 koruny), náklady přitom tvoří 0,47 koruny za litr. Míra rentability se tak pohybuje v minusu. Naopak u sýrů průměrné výnosy za jeden kilogram činí 18,11 euro (465 korun) a náklady 15,24 euro (191 korunu) na kilogram. Míra rentability se tak pohybuje na úrovni 18,83 procenta, sdělila.
Své zkušenosti s diverzifikací činností na farmě představili i další mladí zemědělci. Například Pavel Bukovjan se kromě klasické zemědělské výroby věnuje i poskytování agroslužeb, většinou pro mladé zemědělce, kteří získají půdu po rodičích a prarodičích. „Výhodou agroslužby je rychlejší návratnost stroje. Nevýhodou je větší opotřebení strojů na cizích pozemcích,“ zhodnotil s tím, že je třeba mít vše dobře spočítané. „Musíte vědět, kolik peněz za to musíte dostat,“ míní s tím, že důležité je rovněž vědět, jaká mechanizace se nachází v okolí, protože pak by nenašla využití, tvrdí farmář, který provozuje rostlinnou i živočišnou výrobu. Na farmě pěstují obilí, řepku, konzumní i sadbové brambory, začali se věnovat také máku a zkoušeli pěstování kmínu. Z živočišné produkce se zabývají produkcí mléka a výkrmem dvou až tří desítek prasat.
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec č. 48/2017.
