Šestým rokem mají Ivana Spitzer Ostřanská a Lukáš Spitzer v Halenkově na Vsetínsku tradiční valašskou sušárnu ovoce. Oba pracují v Muzeu regionu Valašsko. "Lidé se nás jako muzejníků začali ptát, co je to za zajímavé stavbičky, ze kterých se někdy na podzim kouří na valašských kopcích. Začali jsme se jimi zabývat šířeji a zjistili jsme, že je jich ještě docela dost," řekla Spitzer Ostřanská. Od známých před několika lety získali nefunkční sušárnu ovoce, přestěhovali ji na svůj pozemek a zprovoznili.
Sušárna byla ve špatném stavu, pec byla probořená. Podařilo se zachránit některé dřevěné prvky, další části nahradilo dřevo z jiných objektů. "Použili jsme staré desky a staré tašky. Udělala se nová pec," uvedl Spitzer.
"Naše sušárna je menší, vejde se tam zhruba 400 kilogramů čerstvého ovoce. Usušit jde ledasco, na Valašsku se suší tradičně především švestky, jablka a hrušky. Švestkami se začíná, podle sezony dozrávání už někdy v září, letos se suší trošku později. Švestky jsme nesušili vůbec, hrušky taky ne, letos sušíme jen jablka," uvedla Spitzer Ostřanská. Švestky se podle ní suší vcelku a trvá to tři nebo čtyři dny. Jablka je třeba překrojit a zbavit jádřince, podle velikosti se suší dva až tři dny. Hrušky se suší tři nebo čtyři dny, když se suší vcelku, trvá to až týden.
Sušení ovoce bylo v minulosti velmi rozšířené až do 20. let. minulého století. Lidé ho jedli celý rok. Ostatní způsoby jako zavařování nebo konzervování se rozšířily později. Výhodou sušení bylo, že se dalo zpracovat i otlučené ovoce, které nebylo možné skladovat na zimu. Sušení ovoce bylo také společenskou událostí, kdy se hospodáři na podzim scházeli, sušili dohromady a besedovali.*
