Cílem každého zemědělce zabývajícího se živočišnou produkcí je vyrobit dostatečné množství kvalitních objemných krmiv. Cesta k tomuto cíli však není snadná. Začíná již na poli termínem sklizně silážované plodiny. Vhodný termín pro sklizeň je dán optimálním vegetačním stadiem. U vojtěšky je to tvorba květních poupat (tzv. butonizace), u jetele počátek květu (v době zakvétání asi 30 % květů), u trav fáze před metáním a u kukuřice na konci stadia mléčné zralosti, kdy plodina přechází do stadia voskové zralosti.
U prvních sečí se však nedoporučuje na tuto dobu čekat, pícniny bychom měli sklízet dříve, a to podle výšky porostu (optimální je výška porostu nad kolena). Na jaře dochází k intenzivnímu růstu a hrozí nebezpečí, že by před dosažením svého optimálního vegetačního stadia mohlo dojít k polehnutí a následnému podehnití porostu.
Vhodnou denní dobou pro sečení jsou vzhledem k vysoké hladině produktů fotosyntézy (cukrů) a vyššímu výnosu sušiny sklizené hmoty odpolední hodiny. Ani při správné volbě termínu však nemá agronom na poli vyhráno. Částečné ztráty živin a energie jsou nevyhnutelné. Rizikovými faktory je výška strniště, doba zavadání a manipulace s pokosem. Vyšší výškou strniště můžeme pozitivně ovlivnit jak živinové složení sklízené píce (nižší obsah vlákniny a ligninu), tak její kontaminaci půdou.
Použití silážních aditiv
Používání účinných silážních přípravků je nezbytnou technologickou součástí a pojistkou pro zlepšení fermentačního procesu. Silážní aditiva mají garantovat lepší kvalitu siláží, a to díky menšímu stupni rozkladu bílkovin, s příznivějším obsahem a poměrem kvasných kyselin. Dále mají snížit ztráty energie vlivem rychlejší acidifikace silážované hmoty a posílit aerobní stabilitu. V případě použití chemických prostředků se očekává větší uchování zbytkových pohotových sacharidů v silážích a také zlepšení hygienického stavu krmiva.
Strategii a volbu daného silážního prostředku je nutné podřídit povaze a složení silážované hmoty, obsahu sušiny a koncentraci živin v sušině.
Zároveň je důležité zdůraznit, že žádný, ani ten nejlepší konzervační přípravek, není a nemůže být náhradou za technologické nedostatky, za nízkou kvalitu silážované píce nebo eliminovat následky nedostatečného dusání či špatného zakrytí.
V silážní jámě aneb Jak správně dusat
Před naskladněním silážované hmoty je dobré jámu mechanicky vyčistit, vydezinfikovat a vyvápnit. Vápnění je vhodné provádět v dostatečném předstihu, asi 2–3 týdny, aby došlo ke snížení alkalického účinku vápna. Rovněž je důležité mít zejména u zapuštěných silážních jam v pořádku čisté odtokové kanály. I kdyby nedocházelo k uvolňování silážních šťáv, existuje potenciální nebezpečí průsaku podzemních vod či dešťových srážek. Před vlastním zahájením plnění silážního žlabu je dobré natáhnout na vnitřní stěny plachtu, zabráníme tak průniku vzduchu mezi panely, čímž snížíme ztráty siláže u stěn žlabu. Při samotném naskladňování bychom neměli v žádném případě zajíždět prostředkem, který dopravil hmotu z pole do jámy, aby nedocházelo ke kontaminaci silážovaného materiálu půdou z pneumatik. Přivážená hmota by měla být složena na zpevněné ploše ústí silážní jámy a následně rovnoměrně rozvrstvena v silážním žlabu ve vrstvě vysoké maximálně 10–15 cm například čelním nakladačem nebo jiným strojem.
Limitujícím procesem senážní linky bývá v praxi dusání. Tomu je nutné uzpůsobit rychlost sklizně a v žádném případě nesekat materiál do zásoby.
Každou vrstvu silážované hmoty přejíždíme minimálně třikrát „strojem“ na dusání. Cílem dusání je vytlačit vzduch ze silážovaného materiálu, čehož dosáhneme pouze, pokud budeme na silážovanou hmotu ve žlabu působit co největším tlakem. Pro zvýšení účinnosti dusání samotného traktoru se doporučuje zvýšení tlaku v pneumatikách strojů použitých na dusání, jejich zatížení závažími či nesenými stroji. V praxi se osvědčilo používání taženého rámu se soustavou kol z železničních vagónů. Po ukončení plnění pokračujeme v dusání maximálně půl hodiny (tj. asi šest přejetí poslední vrstvy), jinak hrozí vytlačování již vytvořeného oxidu uhličitého, který vytváří anaerobního prostředí.
Přerušení naskladňování hmoty
Při krátkodobém přerušení silážování (přes noc, nebo během dne) siláž nezakrýváme. Silážovaná hmota ještě dýchá a uvolňuje vodní páru, která by na plachtě kondenzovala a snižovala by sušinu povrchové vrstvy. V této vrstvě potom dochází ke změněnému fermentačnímu procesu, který se může ubírat nežádoucím směrem.
Po tomto krátkodobém přerušení (několik hodin) silážování musíme nejprve naskladnit novou vrstvu a teprve poté začít dusat.
V případě, že musíme silážování na delší dobu (jeden den a více) přerušit, měli bychom na vrchní vrstvu aplikovat silážní aditivum na bázi organických kyselin (kyseliny mravenčí, propionové) nebo solí organických kyselin. Aplikace se provádí ve dvou vrstvách, nejprve aplikujeme vrstvu první, na ni potom naskladníme asi 10 cm silážované hmoty, udusáme a provedeme druhou aplikaci chemického silážního aditiva a hned poté siláž zakryjeme. Stejný postup provedeme v případě nepříznivého počasí.
Jak a čím zakrývat
Před skončením naskladňování silážního žlabu je důležité poslední vrstvu nejprve ošetřit chemickým silážním aditivem ve dvou vrstvách stejně jako při dlouhodobém přerušení silážování. Ihned po skončení ošetření provedeme důkladné zakrytí silážního žlabu. V optimálním případě se zakrytí provádí dvěma fóliemi. Na povrch hmoty umístíme přilnavou jemnou fólii, na ni přehneme ze stěn pevnou krycí fólii, poté umístíme ochrannou síť.
Při kladení fólií dbáme na jejich dostatečné překrytí. Pokud máme krycí fólii černobílou, dáváme vždy černou stranu směrem k silážovanému materiálu a bílou ven, aby bílá barva odrážela sluneční paprsky.
Celý zakrytý silážní žlab po dokončení práce zatížíme pneumatikami nebo panely, které by měly být kladeny těsně vedle sebe.
Průběh fermentačního procesu
Vlastní konzervační efekt spočívá v rychlé fermentaci rostlinných sacharidů v anaerobním prostředí za současného snížení pH. Pro konzervační efekt a výslednou kvalitu fermentačního procesu je důležité, aby bakterie mléčného kvašení, které se vyskytují na rostlinném materiálu, nebo byly přidány ve formě biologického silážního aditiva, se rychle pomnožily a jejich aktivitou se potlačil výskyt škodlivých mikroorganismů. Mléčné bakterie jako Lactobacillus plantarum, L. acidophilus nebo Lactoccocus lactis jsou homofermentativní druhy bakterií, které produkují pouze kyselinu mléčnou. Naopak, bakterie jako Lactobacillus brevis nebo buchneri jsou heterofermentativní bakterie, které produkují kyselinu mléčnou, ale také kyselinu octovou, etanol, oxid uhličitý. Heterofermentativní průběh fermentace je spojen s vyššími ztrátami sušiny i energie.
V silážích může docházet i k procesům, kde slouží jako substrát vytvořená kyselina mléčná a je fermentována na jiné produkty. Jako příklad můžeme uvést tvorbu kyseliny máselné klostridiemi. Klostridie se do silážováné hmoty dostávají z půdy, proto je důležité zamezení kontaminace silážované píce půdou v průběhu celého procesu konzervace (od pokosu po dusání).
Klíčové informace
- Zavadání na pokosu na optimální sušinu by mělo být co nejintenzivnější. Rychlost můžeme ovlivnit použitím vhodných kondicionérů, které rozruší rostlinná pletiva.
- Na trávy jsou vhodnější kondicionéry prstové, na jeteloviny válcové, které nezpůsobují takový odrol lístků.
- Při zavadání dochází k prodýchávání organických živin, zejména lehce rozpustných cukrů.
- Ztráty spojené s tímto procesem se pohybují mezi 2 až 5 %. Při obracení a následném sběru zavadlé hmoty mohou vzniknout ztráty způsobené odrolem lístků, a to na úrovni 5 až 8 %.
Ing. Jitka Dvořáčková
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
