Velký podnik s klasickým výrobním zaměřením, ale netradičním řízením a vysokým pracovním nasazením. Taková je Zemědělská společnost Blšany, s. r. o., která obhospodařuje 3500 hektarů v bývalém okrese Louny. Firma si pod vedením dvou majitelů stanovila jasné výrobní cíle, některá nedávná rozhodnutí ze strany státu však jejich plnění nabourávají.
„Pohybujeme se v mantinelech, které stát již jednou nastavil. Stálo nás to spoustu peněz a teď je všechno zase jinak. Stát velkopansky změní své původní rozhodnutí a nezajímá ho, jakou nám tím způsobí finanční újmu,“ naráží inženýr František Ritter, jednatel a spoluvlastník blšanské společnosti, na seškrtání mléčných kvót a prémiových práv na masný skot. Pro podnik, který si na rozdíl od zemědělců v okolí udržel silnou živočišnou výrobu, znamená devítiprocentní snížení kvóty u mléka roční ztrátu na tržbách kolem 1,8 milionu korun. „Pokud nám chce stát rozepsanou kvótu sebrat, měl by nám škodu hradit. Nelze přece říkat, že jsme kvótu dostali zadarmo. My jsme se řídili danými pravidly, tak ať je úředníci nepředělávají,“ říká představitel podniku, který se hodlá vzbouřit proti zkrácení limitu na produkci mléka, posvěceného vládním nařízením.
Mléčná farma s 350 dojnicemi a průměrnou roční užitkovostí 7500 litrů má podle ředitele Rittera ještě kus cesty před sebou. „Chceme zvýšit užitkovost, i když nebudeme ji hnát do extrémů. Potřebujeme výrobu vyvážit tak, aby byla rentabilní, což by mělo být při osmi až devíti tisících litrech,“ má spočítáno. Produkce mléka přináší blšanské společnosti asi třetinu příjmů.
Dalším příkladem byrokratického zásahu, který Blšanským zkřížil plány, je udílení prémiových práv na krávy bez tržní produkce mléka. „Z části polí, kde obilí dávalo nejbídnější výnosy, jsme udělali pastviny. Dnes máme zatravněných 400 hektarů a stádo 220 masných krav. To také něco stálo. Kvóty jsme však dostali jen na 143 krav, takže ostatních se budeme muset zbavit, protože bez podpory není jejich chov ekonomicky únosný,“ tvrdí inženýr Ritter. Mrzí ho, že v obou případech, kdy stát poškozuje chovatele, agrární komora a chovatelské svazy selhaly a úředníkům tyto zásahy do podnikání lehce povolily. „Ze spolku, který se řádně nestará o své členy, asi vystoupím,“ uvažuje.
Sám lobboval u vrchního ředitele z ministerstva zemědělství Stanislava Kozáka za to, aby se prémiová práva na krávy bez tržní produkce mléka rozdělila rovnoměrně na horách i v nížinách. „Hospodaříme v oblasti, která trpí zase jinými problémy, také není bohatá. Když jsem se o důvodech pro spravedlivé rozepsání práv snažil přesvědčit ředitele Kozáka, tak mě vyzval, ať mu poradím, jak to má udělat a práskl mi s telefonem, což by asi státní úředník neměl. Napsal jsem tedy znění vládního nařízení a poslal ho přes lounskou agrární komoru. Asi za měsíc přišla z ministerstva odpověď, že tento způsob není možný. Opět zvítězilo mocenské rozhodnutí,“ povzdychl si jednatel firmy z Blšan.
Do třetice přidává ještě historku o tom, jak stát komplikuje podnikatelům život. Blšanští pochopili, že bude dobré se spojit k odbytu, vyslyšeli i ministrův apel a letos v lednu založili se čtyřmi producenty mléka odbytové družstvo, přes které chtějí surovinu prodávat. Nyní ji každý sám za sebe dodává firmě Alimpex. Počítali, že budou novým sdružením podporovaným z Evropské unie. „Jenže musíme vzniknout po 1. květnu, takže nezbývá než zaregistrovat družstvo nové. Stále však nejsou známá pravidla – raději čekáme, abychom nezakládali třetí.“
Když František Ritter mluví o kraji, kde hospodaří, jako chudém, má na mysli především takřka trvalý nedostatek srážek. „Stále trneme, aby v rozhodující době zapršelo. Naříkat ale není nic platné, snažíme se vyjít s trochou vláhou, která je. To znamená slušně hnojit, dodržovat včasné termíny, prostě kvalitní práci na poli,“ zdůrazňuje. Sebepreciznější agrotechnika však nic nezachrání, když jako loni naprší za celý srpen pět milimetrů srážek a v září devět milimetrů. Všech 240 hektarů s řepkou, která do konce září nikde nevzešla, proto přeseli ozimou pšenicí.
Je-li na 2800 hektarů orné půdy a celkem 3500 hektarů zemědělské půdy deset lidí, potřebují také výkonnou techniku. Jak ale ředitel blšanské společnosti podotýká, je to otázka peněz. Zkusí získat příspěvek z operačního programu na nákup řezačky, ještě váhá mezi značkou John Deere a Jaguar. „Asi nám ale bude dělat problém finanční zdraví kvůli nesplaceným dlouhodobým závazkům. Jsme vlastně trestáni za to, že se vypořádáváme s oprávněnými osobami, jejichž nároky jsme převzali s bývalým družstvem. Kdo se přetransformoval a závazky nechal v původním podniku, bude na tom lépe,“ poukazuje na nespravedlnost. Pro podnik představuje vyrovnání ročně 1,5 milionu korun. Nový legislativní návrh na vypořádání majetkem, o němž jedná sněmovna, považuje inženýr Ritter za úhybný manévr, který nic nevyřeší.
Za dobře odvedenou práci mají zaměstnanci Zemědělské společnosti Blšany na odvětví nadprůměrné výdělky, u dělnických profesí od deseti do 25 tisíc korun. „Platy jsou podle výkonů a tržeb, takže všichni jsou tvrdě motivováni na tom, aby naše produkce byla kvalitní. Pokud by mléko spadlo v jakostní třídě, citelně se to projeví na platech, a to si lidé pohlídají,“ šéf dobře ví a může ho těšit, že nikdo z firmy dobrovolně neodchází, naopak se lidé ucházejí o místo.
Celé hospodářství dává chléb šedesáti lidem, z nichž čtyři tvoří stavební skupinu. Výkon na jednoho pracovníka představuje milion korun. Zatímco v minulém roce dostal podnik na dotacích pět milionů korun, letos by to měl být dvojnásobek. „Západní sedlák by měl ale na stejnou výměru dvacet milionů korun. Mít takové peníze, tak to tady nepoznáte,“ poznamenává ředitel. Přestavbu kravína, současnou rekonstrukci senážního žlabu i jiné stavební akce zastane se svými lidmi a výrazně tak ušetří, než kdyby platil zakázky firmám.
Silná živočišná výroba, neboli zvěřinec, jak o ní mluví inženýr Ritter, obnáší uzavřený obrat stáda přibližně s 1500 kusy skotu. Vedle již zmíněných 320 dojených krav je asi 300 zvířat ve výkrmu. Blšanskou specialitou je chov plemenných býků masný simentál. Méně kvalitní obilí zkrmí prasatům, za rok jich na jatka dodají kolem dvou tisíc. „Prodáváme jen skutečně kvalitní obilí, které si doma vyčistíme, uskladníme a čekáme na lepší cenu. Zásadně neprodáváme o žních,“ dodává ředitel.
Blšanská zemědělská společnost kupodivu nepěstuje chmel, přesto má František Ritter s touto komoditou mnoho společného. Je předsedou představenstva akciové společnosti PP servis, která je s 362 hektary je největším pěstitelem chmele v Evropě. „Je to ztrátová komodita, ale děláme hodně pro to, aby nebyla. Jedinou šancí je intenzifikace,“ konstatuje. Během pěti let firma založila 156 hektarů nových chmelnic, na což získala dotace kolem 22 milionů korun. Asi 200 hektarů má pod závlahami, jejichž budování stát rovněž podporuje. Díky tomu sklízeli při loňském suchu v průměru 1,07 tuny z hektaru, u nových výnosnějších odrůd i 2,1 tuny. „Letošní podpora asi 6000 korun na hektar chmelnic je ale nízká, chmel by si zasloužil čtyřikrát tolik,“ přimlouvá se největší pěstitel.
