Vysočina a brambory k sobě historicky patří. Základy tohoto spojení však otřásl uplynulý bramborářský rok. Na jeho konci pěstitelé mnohdy počítali vysoké ztráty, špatně dopadli zejména producenti sadby. Přirozenou reakcí bylo snížení ploch, které bude pokračovat, nevzpamatují-li se farmářské ceny. Jen z nostalgie zemědělci na Vysočině u této tradiční plodiny nezůstanou. Přicházejí proto s návrhy, jak by se udržení této produkce dalo pomoci.
Asi o pět set hektarů klesla letos výměra pro pěstování sadby, když vloni byla kolem 5000 hektarů. Někteří zemědělci avizují, že v příštím roce ustoupí od množení sadby mnohem razantněji. Celková výměra brambor na Vysočině se z 11 890 hektarů v minulém roce snížila na letošních 11 309 hektarů. Co bude napřesrok?
Množení sadby jako zakázka se vším všudy
„Loňský rok byl jedním z nejhorších od roku 1990 a možná i předposledním pro množení sadby na Vysočině. Vstup do Evropské unie za podmínek, jaké byly pro české zemědělce vyjednané, a k tomu bohatá úroda brambor v celé Evropě sehrály své. Další takový podobný rok by byl poslední pro pěstování a množení brambor v České republice,“ tvrdí soukromý zemědělec Václav Vacek z Vilémovic. Dlouhodobě sází brambory na třiceti hektarech, z toho asi dvě třetiny vyčleňuje pro sadbu.
„Je proti zdravému rozumu, abychom nakupovali výchozí materiál pro další množení za 18 až 22 tisíc korun za tunu, což je průměrná cena ve stupni E, nebo za 12 až 15 tisíc korun ve stupni A, a pak prodávali sadbu v rozmezí od 3000 do 4500 korun za tunu, včetně obalů a dopravy s tvrdými požadavky na velikost třídění,“ říká pěstitel. Do vztahů mezi přihlašovateli a množiteli je proto podle něho nutné vnést řád, a tím mají být pevné smlouvy k odběru sadby připravené na běžné plochy včetně cen, jak je to běžné u všech jiných zakázek. „V Nizozemsku nebo Německu takové vazby mezi oběma partnery fungují,“ dodává Vacek.
„S některými firmami, které dovážejí sadbu vyššího stupně, smlouvy máme. Jsou ale jen obecné a nahrávají spíš druhé straně než nám,“ konstatuje Jiří Zvolánek, předseda představenstva společnosti Havlíčkova Borová, zemědělská a. s. Brambory tu dělají na 200 hektarech a i když v odbytu loňské produkce nedopadli nejhůř, výměru chtějí snížit. „Konzum dodáváme na baličky, sadbu jsme prodali asi z 80 procent, ale cena je špatná. Musíme se s přihlašovateli sadby domluvit na nějakých konkrétnějších podmínkách. Cena sadby ve stupni C1 by měla tvořit určité procento z ceny výchozího dovozového materiálu, asi kolem 25 procent,“ představuje návrh množitelů, který přednesli na schůzce s přihlašovateli. Pod záštitou kraje se uskutečnila v Jihlavě před prázdninami. Obě strany se však zatím na ničem nedohodly.
Konzum a sadba jsou spojité nádoby
Rozsah pěstování sadby a konzumních brambor jsou spojité nádoby. „Nikdo nemůže přistoupit na smlouvu, natož s pevnou cenou, pokud nemá zaručený odbyt. Vše záleží na tom, jak se celé odvětví bude stabilizovat,“ říká Marie Rasochová z firmy Medipo Agras, která u nás zastupuje více než sto odrůd, letos v běžné praxi a pokusech jich je 69. Firma současně zásobuje trh bramborami hlavně z tuzemské produkce. „Jakmile se omezí běžné plochy, producenti sadby nebudou mít odbyt, ať jsou smlouvy jakékoliv,“ dodává Rasochová. Ujišťuje přitom, že by si velmi přála, aby tu byly podmínky pro existenci pevnějších smluvních vztahů. A připojuje argumenty, proč je důležité udržet brambory na Vysočině.
„Konzumní brambory z této oblasti, které jsou určené pro dlouhodobější skladování, mají nenahraditelnou a nezaměnitelnou kvalitu. Je to díky zdejším přírodním podmínkám, zejména průběhu počasí v závěru vegetace, kdy jsou relativně chladné noci a slunné sušší dny, podobně jako v pravlasti pěstování brambor. Taková hlíza má biologické předpoklady pro delší skladování. I pro sadbu jsou na Vysočině jedinečné podmínky, dané hlavně teplotami. Čím vyšší jsou v průběhu vegetace, tím dříve u hlízy nastává biologické stáří a u takové sadby je horší předpoklad k dobrému výnosu. Také proto se sadba pěstuje v Nizozemsku a ne v Itálii,“ vysvětluje Marie Rasochová. Ústup od brambor na Vysočině může podle ní vést k tomu, že nebude dostatek domácí produkce, která si udrží kvalitu do pozdních jarních měsíců. „Pak by se musela nahradit dovozem ze zemí, kde si plochy odrůd vhodných na zimní uskladnění udrží, nebo nakupovat nové brambory z Egypta, Maroka či jiných zemí ze Středomoří,“ předesílá.
Šancí je i vývoz
Podle předsedy Ústředního bramborářského svazu ČR Františka Nováka budou pro rozsah pěstování sadby rozhodující běžné pěstitelské plochy, dá se ale také počítat s jejím vývozem. „V tom má Vysočina velkou perspektivu. Z loňské produkce se podařilo poměrně dost sadby vyvézt, hlavně do Polska, ale i na Slovensko. Když je sadba kvalitní, uplatnění se pro ni najde,“ tvrdí Novák na základě vlastní zkušenosti z firmy Agroradost. „Naše malá firma prodala do Polska téměř dva tisíce tun sadby. Všechny společnosti, které obchodují s bramborami nebo v republice zastupují odrůdy, se snaží proniknout na zahraniční trhy. Uplynulý rok v tom vytvořil určitý základ, který se dál pokusí posilovat,“ předpokládá předseda bramborářského svazu.
Poukazuje také na to, že sami zemědělci mají co zlepšovat. „Jen málo podniků na Vysočině umí uskladnit brambory kvalitně až do konce května. Pokud chtějí své partnery zásobovat po celé zimní období včetně jara, měli by investovat do skladů. Jestliže v květnu není dostatek kvalitní tuzemské produkce, nelze se divit, že baličky, které mají smlouvy s obchodními řetězci, musí brambory dovézt,“ uvedl Novák.
„Kvalita brambor z Vysočiny není tak špatná, jak se někdy tvrdí,“ zastává se zdejší produkce Jiří Zvolánek. Často jde podle něho jen o zástěrku, kterou se obhajuje dovoz. „Náš podnik dodává konzumní brambory na baličku Medipo Agras, která pro trh připravuje asi nejvíce zboží v republice. Přitom nemusí dovážet, takže i ostatní by si zřejmě mohli dodávky zajistit,“ míní významný pěstitel.
Pomohly by dotace na závlahy a sadbu
Problémy se strupovitostí, která se vyskytuje zejména u některých odrůd, ale nikdo nezpochybňuje. Zlepšit kvalitu v tomto směru by pomohly závlahy. Výsledky pokusů, které probíhají na třech místech na Vysočině, to potvrzují. „Hlízy, které jsem viděl z loňské sklizně, byly hladké, tvarově lepší a výnos byl vysoký,“ hodnotí Jiří Zvolánek.
Anglie, kde se pole s konzumními bramborami běžně zavlažují, jsou podle Marie Rasochové klasickým příkladem, jaký posun je možné dokázat v kvalitě. Spolu s pěstiteli se proto přimlouvá za zavedení podpory na investice do závlah. „Vhodné by byly mobilní soupravy, které nejsou nijak složité. Zavlažovat na Vysočině není potřeba každý den, ale velkou záchranou pro kvalitu a výnos hlíz by byl přísun vody ve dnech, kdy citelně chybí,“ zdůrazňuje.
Bramborářský svaz o dotace na závlahy usiluje podle předsedy Nováka už asi čtyři roky, zatím bezvýsledně.
Druhým požadavkem, který bramboráři adresují resortnímu ministerstvu, je rozšířit dotace na veškerý nákup certifikované sadby. Nejen pro uzavřené oblasti, kam se poskytují už několik let.
„Podnítil by se tím nákup uznané sadby, což by nám určitě pomohlo,“ obhajuje návrh Václav Vacek. Výrazně by se omezil trh s černou sadbou, slibuje si Marie Rasochová od plošných dotací na sadbové brambory. Jak dodává, byl by to velký přínos pro tuzemské bramborářství po všech stránkách. Podle Zvolánka by se zdroje na tyto dotace z národního rozpočtu musely navýšit asi o sto milionů korun ze současných necelých padesáti milionů. „Ministr Zgarba nám přislíbil pomoc. Návrhy na dotace ale musí posvětit Brusel,“ dodal.
František Novák připomíná, že brambory jsou po vyřazení z národních doplňkových přímých plateb, tzv. top-up, znevýhodněné proti ostatním podporovaným plodinám. „Dotace na nákup sadby jsou možností, jak pro ně získat nějaké peníze. Nyní je na ministerstvu, jak podporu obhájí při notifikaci v Bruselu,“ čeká předseda svazu na výsledek.
Kraj může dát jen morální podporu
Budoucnost brambor na Vysočině není lhostejná ani vedení kraje. „Je tu tradice, zkušenost pěstitelů, nezastupitelnost v osevním postupu,“ uvědomuje si pozici této komodity radní pro zemědělství Ivo Rohovský. Nicméně bramboráře může kraj podpořit jen morálně. „I kdyby zastupitelstvo chtělo přispět nějak finančně, Evropská unie to nepřipouští,“ poznamenal. Na podzim má pod záštitou kraje proběhnout seminář, kde se bude mluvit o tom, co dál.
Při podobných debatách, brambory nevyjímaje, se pravidelně naráží na tlak obchodních řetězců. „Po vzoru některých evropských zemí by se také u nás měly vláda a parlament snažit zavést povinnost prodávat tuzemské zboží až do výše 70 procent,“ přál by si Vacek. Další jsou představy o ceně. Nyní je pod dvě koruny za kilogram, ale očekává se na základě signálů ze zahraničí, že poroste. „V Německu a Polsku není nadvýroba a v současné době se do těchto zemí brambory z Polabí vyvážejí,“ uvedl Novák. Velmi nízká cena by podle něho neměla být asi důvodem, který přinutí bramboráře v příštím roce výrazněji snižovat plochy. „Ale tam, kde se letos ve vyšší míře projeví strupovitost, budou zřejmě zvažovat, jak pokračovat u konzumních brambor,“ domnívá se.
