Ministr zemědělství minulý týden zahájil pohárem čerstvých jahod se šlehačkou letošní ovocnářskou sezónu. Pěstitelé ovoce to u nás ale v posledních letech neměli vůbec lehké. Jarní mrazy jim dvakrát za sebou poničily část úrody, ruské embargo na evropské potraviny omezilo odbyt jejich produkce na východ a dlouhodobé podfinacování sektoru znamenalo i ztráty pozic na tuzemském trhu. Většina skleníků, foliovníků i skladovacích prostor tak byla ještě nedávno na hranici životnosti a vyžadovala rekonstrukci.
To, že nejsme již více než čtvrtstoletí soběstační v produkci u nás tradičně pěstovaného ovoce a zeleniny není nic nového, ale po většinu té doby to nikoho kromě samotných pěstitelů příliš nezajímalo. Český spotřebitel neřešil, odkud pochází ovoce, které nakupuje v supermarketech, ale to, kolik stojí. Vždy sáhl spíše po nablýskaných jablkách přivezených z jižní Evropy než po často stejně drahých, ale již ne tak lákavých plodech od tuzemských dodavatelů. Před pár lety se ale situace obrátila a zákazníci naopak české ovoce vyžadují. Nepochybně tomu pomohly farmářské trhy i skandály s dovezenými nekvalitními, zejména polskými potravinami, a samozřejmě také státní podpora domácích regionálních produktů a biopotravin. Politikům také došlo, že ovocnářství a zelinářství jsou významné sektory posilující zaměstnanost na venkově, takže se nakonec jejich podpora stala jednou z resortních priorit v programovém prohlášení současné vlády.
Do ovocnářství po letech přitekly investiční dotace a vypadá to, že se sektor pomalu stabilizuje. Jistě, ještě nemá vyhráno, ale je zřejmé, že už letos sklidí ovocnáři kromě úrody ze svých sadů také první plody několika správných politických rozhodnutí.
