Jakou budoucnost má zemědělství v Evropské unii, jaké má možnosti a jaké překážky? Jak by měl vypadat jeho nový model i budoucí společná zemědělská politika? Tyto a další otázky kladla a odpověď na ně hledala konference Evropský den mladých farmářů.
Společná zemědělská politika Evropské unie postupně prochází zásadní reformou a již v příštím roce ji čeká "zdravotní" kontrola. Ta se nevyhne ani celému bruselskému rozpočtu. Do evropského zemědělství nutně zasáhne výsledek vlekoucích se jednání Světové obchodní organizace. Unie není již uzavřeným klubem vyspělých západních zemí. Rozrostla se na 27 členských států. Financování její společné zemědělské politiky je více méně jasné do roku 2013, kdy skončí současné sedmileté finační období. Co bude po tomto datu, jaké budou platit smlouvy o mezinárodním obchodě, kolik peněz bude Brusel moci a ochoten dát na zemědělství, zatím není jasné. Tyto všechny okolnost však budou spoluvytvářet podmínky, s nimiž si budou muset poradit mladí zemědělci, kteří jsou dnes na začátku své kariéry. Právě jejich představy o budoucnosti hospodaření v unii měla ukázat zmíněná konference, která 17. dubna proběhla v Bruselu. Příspěvky, které na ní zazněly publikovala na svých stránkách Evropská komise.
"Máme na výběr. Můžeme buď sami přijít s konstruktivními myšlenkami a podepřít je dobrými argumenty, nebo necháme iniciativu na jiných a budeme doufat, že hlas venkova nebude přehlušen, až se budou určovat priority a rozpočet pro období po roce 2013," vysvětlila důvod, proč již nyní pořádá konferenci na toto téma, komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Jak dodala, rozhodla a se diskutovat s mladými na toto téma již nyní, i když zatím nemá k dispozici žádné výsledky oficiálních analýz reformy společné zemědělské politiky (SZP). Ty by měly být k dispozicit až v roce 2008 a 2009.
Potřebují perspektivu
Budoucí SZP by měla podle Giacomo Ballariho, prezidenta Evropské rady mladých farmářů (CEJA), vzít v úvahu tři nejdůležitější body, a to:
Pro mladé farmáře, kteří nyní začínají v zemědělství pracovat, je důležitý dlouhodobý výhled. Potřebují tedy politiku a její nástroje, které budou použitelné a moderní nejen v roce 2013, ale také v roce 2020.
Pro stanovení společné dlouhodobé vize budoucího modelu evropského zemědělství je nutné pochopit potřeby a očekávání všech zúčastněných. Budoucí model evropského zemědělství by měli přijmout nejen farmáři, kterých se bude bezprostředně týkat, ale také všechny evropské instituce a hlavně občané unie.
Nejdříve je třeba říci "proč?" a až potom by měly následovat odpovědi na otázky "jak?" a "kolik?" Nejdříve je tedy třeba vytvořit jasnou vizi a definovat cíle, které by měly být dosaženy do roku 2020. Až potom je možné hledat nástroje a finance. Vytvoření takové vize ale bude trvat nějaký čas.
Ballari představil zprávu CEJA, která je výsledkem intenzivní roční debaty s mladými zemědělci v zemích unie. Jak uvedl, mnoho mladých farmářů věří, že klíčovým cílem budoucího evropského modelu zemědělství je konkurenceschopnost na místních trzích daná kvalitou produkce. Ale stále důležitější bude i konkurenceschopnost na světových trzích. Velkou roli bude hrát inovace a vývoj nových produktů. Zároveň je třeba udržet i po roce 2013 koncept multifunkčního zemědělství. V budoucím modelu evropského zemědělství by tedy měly hrát důležitou roli služby pro společnost, zejména ochrana životního prostředí, biodiverzity a údržba krajiny.
Nástroje politiky musí být logické a cílené. Především podpora dlouhodobých projektů podnikání na farmách bude v budoucnosti ještě důležitější než nyní. Stejně významný bude nový přístup k řízení rizika, který bude důležitý zejména v souvislosti s očekávanými klimatickými změnami. Daleko větší důraz by se měl klást na celoživotní vzdělávání a poradenství. I nadále bude třeba podporovat diverzifikaci a platit za environmentrální služby.
Klimatické změny jako výzva
Podle Ballariho bude evropské zemědělství hrát v budoucnosti velmi důležitou roli zejména v souvislosti s předpokládanými klimatickými změnami. Jejich výsledkem budou velmi horká a suchá léta zejména ve Středomoří. Ze zemí EU se to dotkne hlavně Španělska, jižní Itálie, Řecka a Portugalska. Výsledkem bude nedostatek vody, narůstající hrozba požárů a také bude migrace obyvatel z jihu dále na sever. I to bude mít vliv na zemědělství, které však zároveň může, jak Ballari připomněl, klimatické změny zmírňovat nebo jim předcházet. Je to nejen díky zeleným plochám pohlcujícím oxid uhličitý. Zemědělství je také producentem biomasy, již je možné využít na výrobu zelené energie. Ta zatěžuje životní prostředí produkcí skleníkových plynů méně než fosilní paliva.
Klimatické změny budou však také úzce souviset i s potravinovou bezpečností a bezpečností potravin). Poroste počet obyvatel a bude tedy třeba více potravin. Tím ale také vzroste i riziko alimentárních (tedy závadnými potravinami vyvolaných) nemocí. V té souvislosti se Ballari ptá: Jak se k tomu staví Evropa dnes? Budeme stále snižovat zásoby potravin a dovolíme, abychom se stali více a více závislými na dovozech potravin ze třetích zemí? Co se stane, pokud dojde ke klimatickým změnám? Co v případě vzniku nějaké potravinové krize kdekoliv ve světě? Jsme připraveni na její dopad na Evropu?
Evropané mohou bojovat proti změnám klimatu i tím, že budou dávat přednost potravinám produkovaným doma před dováženými. Podpoří tak vlastní zemědělství, které spotřebovává z atmosféry oxid uhličitý. Sníží však i produkci skleníkových plynů, protože konzumací doma vyrobených potravin sníží dopravu zboží ze země do země, z kontinentu na kontinent.
Zachovat multifunkčnost i kvalitu potravin
Zachování biodiverzity a ochrana životního prostředí představují pro zemědělství dodatečné náklady. Proto by v budoucím evropském modelu zemědělství měl být zachován na jedné straně princip cross compliance, ale na druhé straně také agroenvironmentální platby. Multifunkčnost zemědělství musí brát v úvahu i nové aktivity farem, jako je nepotravinářská zemědělská produkce a zelená energie. To by měl být podle Ballariho základní koncept budoucí společné zemědělské politiky. V budoucnu je také nutné se více zaměřit na propagaci evropských potravin ve světě. Je třeba, aby si spotřebitelé spojovali evropské potraviny automaticky s vysokou jakostí a evropským způsobem výroby a těmto potravinám proto dávali přednost před ostatními. A Ballari si neodpustil další otázky:
Jestliže podpoříme model evropského zemědělství, které bude konkurenceschopné, udržitelné, orientované na trh a multifunkční, jaké dohody o mezinárodním obchodě v rámci Světové obchodní organizace by měla EU podporovat?
Jak by měla vypadat společná zemědělská politika, která bude tomuto modelu odpovídat?
Jaký přístup by měla EU mít k rozvojovým zemím, jejich politikám, pravidlům trhu, zdravotním, environmentálním a jakostním standardům?
Z potravin by mělo být zřejmé, odkud pocházejí, a měla by existovat přímá souvislost mezi daným teritoriem a výrobky z něj.
Podpořit mladé
Budoucností evropského zemědělství jsou mladí farmáři. Těch je však v unii katastrofálně málo. Jestli bude tento trend pokračovat, pak je otázka, co bude s evropským zemědělstvím v roce 2020. Proto Ballari považuje za potřebné programy podporující výměnu generací. Zejména jsou podle něj nutné dotace pro začínající faráře a investiční podpory.
A jaké by tedy podle Ballariho mělo být evropské zemědělství v roce 2020? Bude muset být inovativní, pokrokové, multifukční a zaměřené na podnikání a kvalitu výrobků. Bude také hrát větší roli v plnění veřejných služeb, zejména svou dominantní úlohou při zmírňování klimatických změn a zajištění potravinové bezpečnosti. Konkurenceschopnost v roce 2020 bude také znamenat, že mladí farmáři se budou pohybovat na otevřeném evropském trhu ve velké míře integrovaném do trhu globálního. Společná zemědělská politika, po níž mladí farmáři touží, je více orientovaná na trh, selektivní, vstřícná k inovacím, zaměřená na potřeby a multifunkčnost zemědělských podnikatelů, zajišťující jejich větší sepětí s univerzitami a výzkumem, otevřená globálním trhům a nezapomínající na rozvoj venkova.
A Ballari klade další otázky: "Bude EU investovat do takové mladé, moderní a inovativní společné zemědělské politiky? Budou chtít Evropané, aby se veřejné peníze utratily pro dosažení tohoto cíle? Rozezná EU hodnotu zemědělského modelu, který by měl přispět k evropské prosperitě?
Důraz na inovace
Zemědělství se neobejde bez inovací a ty by měly v nové SZP hrát velkou roli, tvrdí Peter Papp z maďarské Asociace zemědělské a venkovské mládeže, nositel ocenění pokrokový mladý zemědělec. A jak inovace definovat? Podle Pappa je inovace zavedení nových myšlenek nebo výrobků či služeb a postupů, o nichž se předpokládá, že budou užitečné. Pro inovace je důležitá spolupráce s univerzitami a výzkumnými institucemi. Jak na to? Je možné využít jejich výsledky v praxi a lze také nabídnout jim svou farmu, aby si na ní mohli testovat své teorie v praxi. Velký důraz klade Papp zejména na biotechnologii. Od ní očekává rostliny s vyššími výnosy, odolné proti škůdcům a chorobám i měnícímu se klimatu a s vyšší výživovou hodnotou. Důležitá je spolupráce a výměna zkušeností. Zde vidí Papp velký přínos programu Erasmus. V jeho rámci se za uplynulých 20 let dostalo na výměnné praxe více než 1,5 milionu studentů. Nyní poskytuje stejné výhody program Leonardo.
Z farmáře podnikatelem
Farmáři ve 21. století pracují, jak Papp připomněl, s technicky náročnými stroji a zařízeními, běžné jsou počítače. Je tedy třeba, aby této technice rozuměli. Jestliže zaměstnávají lidi, pak se musí stát vůdci, psychology a organizátory. Aby co nejlépe zpeněžili produkci farmy, musí být i obchodníky. K tomu přistupuje hora legislativy, které je třeba rozumět a umět ji používat, a také samozřejmě spousta formulářů, které je nutné vyplnit, projektů a žádostí, které se musí vypracovat. Tradiční chápání farmáře již neplatí. Ve 21. století je farmář podnikatelem stejně, jako ten, jehož business je mimo zemědělství.
Očekávání spotřebitelů
Podle Rasmuse Kjeldahla, prezidenta Evropské spotřebitelské organizace (BEUC) a ředitele Dánské rady spotřebitelů, poskytuje společná zemědělská politika spotřebitelům od sedmdesátých let minulého století odpovídající nabídku, ale za vysoké ceny. Zpočátku nikdo nemluvil o tom, kolik tato politika stojí. Farmáři byli spokojeni, spotřebitelé mlčeli a jen ekonomové byli nešťastní. SZP byla tehdy úspěšná. Ale osmdesátá a devadesátá léta přinesla hory potravin, problémy s rozpočtem i s dopady do životního prostředí. Uruguajské kolo světového jednání o obchodu snížilo také obrannou hráz unie. Důsledkem je reforma, která omezuje produkci, snižuje náklady a zlepšuje vztah k životními prostředí. V našem 21. století převažují podle Kjeldahla slova globalizace, delokalizace, centralizace a také depopulace, tj. úbytek obyvatelstva, zejména z evropského venkova. Jakou na ně bude mít odpověď SZP? Bude to Agenda 2008 nebo 2013?
Co se dá čekat do budoucna? Produkce se přesune do zemí, kde se dá pořídit levněji. V případě zemědělství rozhodne cena půdy a lidské práce. Důsledek pocítí i evropští zpracovatelé. Obchodníci budou nakupovat v zemích, kde za potraviny zaplatí méně. Budou se snažit vypěstovat v konzumentech loajalitu ke svým vlastním obchodním známkám ne k vlasti nebo ke klasickým obchodním známkám. Farmáři ztratí trhy a budou čelit stále nižším cenám. Spotřebitelé nebudou mít pochopení pro původ a kvalitu potravin, ale budou je mít nižší ceny.
Existují nějaké řešení? Jednou z možností jsou podle Kjeldahla velké zemědělské podniky, které budou vyrábět levněji a budou schopné konkurovat třeba Brazílii. V tom případě ale spotřebitelé ztratí i zbytek loajality a půjdou jen za nejnižší cenou. Druhou možností je vsadit na vynikající kvalitu a doufat, že ji spotřebitelé budou ochotni zaplatit.
Jsem tím, co jím
Tato perspektiva se rýsuje již nyní. Kjeldahl připomněl, že roste počet spotřebitelů, kteří vyznávají heslo "Jsem tím, co jím". Nejde přitom jen o obsah tuků, cukru nebo škrobu. Jde o zdraví, a tedy příklon k biopotravinám. Komu záleží na etice, nebude podporovat kruté zacházení se zvířaty, ať již během chovu, či při přepravě apod. Rozhodou i znalosti spotřebitelů o tom, jak vypadá třeba konkrétní farma. Díky tomu si spotřebitelé znovu začnou kontrolovat, jaké potraviny konzumují. Do budoucna bude mít kromě ekologického zemědělství patrně šanci třeba i farma, která se chová šetrně ke klimatu. Pomoci by měla jakási aliance mezi farmáři a spotřebiteli.
Produkujte potraviny vyšší kvality, za které bude konzument ochoten zaplatit vyšší cenu. Ale má to jeden háček. Jaká je vlastně definice kvality? Mluvíme všichni o tomtéž?
Prioritou SZP musí být kvalita a etika. To znamená podporovat různorodost ne množství, vyrábět v menším objemu levněji a bezpečněji, dbát na welfare zvířat i péči o životní prostředí, mít zkušenosti s produkcí a marketingem, informovat konzumenty. Je také třeba, aby společnost ohodnotila snižování oxidu uhličitého a produkci biopaliv.
Biopaliva jako konkurence
Co vlastně očekává od producentů potravin obchod, položil otázku prezident Potravinářské komory ČR Jaroslav Camplík. Podle něj je to vysoká jakost a bezpečnost surovin a výrobků, konkurenceschopné ceny, potraviny z nových druhů surovin, zejména z biosurovin a také nové výrobky— hlavně biopotraviny. Dále to jsou výrobky pro zdravý životní styl a speciální potraviny určené třeba diabetikům nebo celiatikům a také nové typy balicích materiálů a obalů, které budou potraviny lépe chránit. Nebezpečí pro evropský potravinářský průmysl i pro zásobování obyvatelstva potravinami vidí Camplík ve vzedmuté vlně zájmu o biopaliva a v orientaci evropského zemědělství na výrobu surovin pro ně. Nepotravinářská zemědělská výroba by totiž mohla nejen konkurovat, ale také potlačovat tradiční produkci potravinářských surovin. Při pěstování surovin pro biopaliva nepůjde již o kvalitu, ale hlavně o množství. Do zemědělství by se proto mohly vrátit nadměrné dávky minerálních hnojiv i pesticidů. Ve velkém by se mohlo rozšířit pěstování GM plodin, které produkci biopaliv zlevní. Výsledkem může být zhoršení kvality zemědělských surovin a růst cen těch plodin, které je možné využít i na výrobu biopaliv.
