České mlýny jsou zastaralé, peněz na investice je však podle vlastníků málo kvůli nízké rentabilitě. Podnikání komplikují měnící se ceny obilí, které mlynáři jen velmi obtížně promítají do cen mouky. Pozice na trhu je proto složitá a do budoucna se udrží především ti, kteří dokážou investovat do modernizace, což jsou především velké mlýny. Uvedl to dnes na brněnských potravinářských veletrzích předseda Svazu průmyslových mlýnů ČR Pavel Hrdina.
V Česku nyní fungují čtyři desítky mlynářských společností, některé z nich mají více provozů. Ohrožené jsou podle Hrdiny spíše menší a méně významné podniky. Za posledních 20 let podle něj investovalo výrazněji do modernizace pouze zhruba deset podniků. Ekonomické problémy však podle Hrdiny nemají jen mlýny v ČR, ale v celé Evropě. "Kapacity jsou nadbytečné, i když v Česku ne tak výrazně. Mlýny na pšenici jsou vytížené slušně, mnohem méně práce mají žitné mlýny," poznamenal Hrdina. Mlýny také čím dál více začínají čelit tlaku obchodních řetězců, které mají sílu si určovat ceny mouky. "Pro mlýny je obtížné přenášet měnící se ceny obilí do cen mouky. Prodejci obilí mají tendenci prodávat jednorázově a je velmi těžké domluvit si jednotnou cenu například na rok. Řetězce naopak požadují dlouhodobou cenu. Při růstu cen obilí rentabilita výrazně klesá a někdy se dostává i do záporných čísel," poznamenal Hrdina. Konkurenční výhodu vzhledem k proměnlivým cenám obilí mají mlýny, které fungují ve struktuře pekárenských či těstárenských společností. "Je to pro ně záruka větší stability proti mlýnům, které fungují na volném trhu," zmínil Hrdina.*
