Často se hovoří o uplatnění českých produktů na českém trhu a neuspokojivé spolupráci s obchodními řetězci. Touto problematikou se zabýval i seminář v Českých Budějovicích, kde vystoupil mimo jiné i Jaroslav Vaňous, předseda Zemědělského družstva Sloupnice ve východních Čechách nedaleko Litomyšle. Právě jeho jsme se zeptali na zkušenosti z této oblasti.
Vaše družstvo je svým způsobem ojedinělé, když navázalo úspěšnou spolupráci i s obchodním řetězcem? Nejsem schopen posoudit, do jaké míry je taková spolupráce mezi družstvy běžná, nebo spíše výjimkou. Ano, spolupracujeme s obchodním družstvem Konzum Ústí nad Orlicí, členem skupiny COOP. Naše spolupráce začala před rokem, krátce po zahájení našeho podnikání v potravinářství, když se spojil náš zájem provozovat prodejnu v místním nákupním středisku a záměr Konzumu přestavět klasické nákupní středisko z 80tých let na nový koncept vesnického supermarketu. Po řadě jednání jsme dospěli k řešení, které během loňského listopadu vedlo k vytvoření moderního prodejního prostoru, kde provozujeme značkovou - podnikovou prodejnu výsekového masa, a naše výrobky prodává Konzum v rámci své prodejní plochy. Naše spolupráce se však neomezuje jen na tuto prodejnu. Sice o něco pomaleji, ale věřím, že o to stabilněji, se rozjíždí dodávky do dalších prodejen, stejně jako první položky na centrální sklad Konzum. Podílíme se také na společném projektu na prodej brambor, ať už jako klasické dodávky, objednané na uskladnění, nebo v rámci tzv. Farmářských dnů v Konzumu.
Velice sympatický je nám projekt Jsme tu doma, který Konzum zahájil na podporu prodeje lokálních výrobků, a proto jsme se také do něj přihlásili hned na jeho počátku. Jeho součástí je i pravidelné hodnocení výrobků, které pak mají právo využívat certifikát Jsme tu doma. Ten je tak trochu obdobou soutěží Regionální potravina a Mls Pardubického kraje, jejichž dvou ročníků jsme se úspěšně účastnili. Podle našeho názoru je velká škoda, že se tyto soutěže zatím nepodařilo sjednotit, protože spotřebitel je pak zmaten množstvím různých certifikátů, soutěží. Na druhé straně si velmi vážíme úsilí pořadatelů soutěží, protože je důležitým stavebním kamenem rozvoje uplatnění regionálních potravin.
Naše výrobky odebírají kromě našich čtyř prodejen a Konzumu i další zpracovatelé bez porážky, školy, restaurace, jídelny.
Mohl byste představit Vaší společnost? Hospodaříme na třech tisících hektarech zemědělské půdy od 330 do 550 metrů nad mořem. Chováme 1100 holštýnských krav a jsme tak poměrně významným producentem mléka, produkujeme přibližně 550 tun vepřového a 330 tun drůbežího masa ročně. Bez ohledu na piruetu ministerstva zemědělství kolem dotací stavíme bioplynovou stanici. Středisko mechanizace se zabývá kromě zajištění provozu vlastních technologií službami, výrobou, servisem a nyní i prodejem zemědělské techniky. Zůstali jsme družstvem, i když jsme měli připravenu variantu přechodu na akciovou společnost. Rozhodující není forma podnikání, ale kvalita pracovníků a jejich řízení. Zmodernizovali jsme cíle podniku, protože si uvědomujeme, že v dnešní době nestačí hospodařit nebo vyrábět, ale každý produkt je třeba umět dobře prodat. V loňském roce jsme koupili v konkursním řízení řeznictví s malým masným závodem - jatky. Tento podnik jsme dobře znali, protože jsme byli po roce 1990 u startu masné výroby ve Sloupnici a pak i růstu majitele, v roce 2004 jsme mu pomáhali vystavět nová jatka, vyhovující předpisům EU. Majitel však neustál růst firmy, po vyhlášení insolvence a zhruba ročním konkursním řízení došlo v červnu 2010 na dražbu, a tak jsme se stali potravináři. Celkem zaměstnáváme 180 pracovníků.
Proč jste se rozhodli pro tuto koupi? Pro koupi jsme se rozhodli zejména proto, že jde o nejnovější jatka v kraji, která máme v těsném sousedství. Jako jejich největší dodavatel jsme v konkursu také nejvíc ztratili. Byla to výzva. Dostali jsme příležitost pokusit se o finalizaci výroby a zvýšení podílu na přidané hodnotě, namísto stížností na obchodní řetězce a předpokládali jsme, že dokážeme využít synergií s mateřskou firmou a vlastní jatečná zvířata se mohou stát rozhodující výhodou. Pokud bych měl vyhodnotit roční zkušenost, s trochou nadsázky říkám, že je to zcela jiný druh zábavy. Přece jen prodat 1000 tun řepky je něco jiného, než (obrazně) bojovat o každou prodanou jitrnici. Máme stále rezervy v marketingu a podpoře prodeje. Neřeknu nic nového - mít kvalitní výrobek je samozřejmost, ale zdaleka to nestačí. Máme štěstí, že jsme našli schopného, pracovitého a vysoce kvalifikovaného vedoucího řeznictví. Potýkáme se s problémy rostoucí firmy, protože jsme začínali prakticky od nuly. Prvním úkolem bylo získat schválení provozu od Státní veterinární správy ČR s tím, jak rostou naše prodeje, řešíme soulad mezi odbytem, nedostatkem kvalitních zaměstnanců, a dnes už opravdu i nedostatkem zvířat. Na druhé straně zjišťujeme, kolik nás stojí chlouba státu, péče o bezpečnost potravin, protože veterinární dohled platí zpracovatel. A pokud víme, jaké množství nákladných požadavků jsme nuceni splnit, nelze se divit, že s určitou obezřetností sledujeme snahy o zjednodušení pravidel malých nebo domácích porážek. Stejně jako u likvidace kafilerních odpadů, které by na druhé straně mohly být, alespoň částečně a samozřejmě po patřičné úpravě, komponentou krmných směsí. Namísto toho je evropský chov skotu odkázán na GMO sóju z Brazílie. Naše oblast východních Čech je v oblasti zpracování masa vysoce konkurenční. Víme, že nikdy nebudeme nejlevnější, protože sázíme na kvalitu, čerstvost, garanci původu zvířat a poctivost. Heslo nejlevnější a nejkvalitnější potraviny chápeme jako protimluv. V našem pojetí představujeme uzavřený řetězec od stáje až po prodejní pult, chcete-li, od vidlí po vidličku. V nejkratším případě maso nacestuje od stáje do prodejny tři kilometry. U nás si každý může, samozřejmě v rámci veterinárních předpisů, prohlédnout stáje, zvířata i provozy. Je dobře, že se stále větší část společnosti začíná zajímat o to, co jí. Kromě nezpochybnitelného vlivu na kvalitu stravování má význam i podpora místních producentů a výrobců, s dopadem na zaměstnanost v regionu.
Jaký smysl má vyrobit potravinářský výrobek, který se dostane zpátky na původní místo až potom co ujede 500 kilometrů mezi různými velkosklady? Při pobytu na farmě Manydown Company poblíž Basingstoke v Anglii jsem už před šesti lety viděl, jak lze klást důraz na význam regionálních potravin a využít jejich foodmiles, kde zákazníkovi ukáží vzdálenost, kterou urazí hovězí z Jižní Ameriky, nebo skopové z Nového Zélandu.
