Prozřetelně se zachoval ten zemědělský podnik, který si z minulosti udržel přidruženou výrobu. A nejlépe, když své nezemědělské aktivity ještě rozvíjí a dává tak práci lidem na venkově. Právě na tuto cestu chce navést Evropská unie prostřednictvím podpor do agrárního sektoru stále více farmářů. V Klášterci nad Orlicí nečekají na evropské peníze, vizi EU jdou již naproti.
Orlické hory, katastry obcí Klášterec nad Orlicí a České Petrovice, kousek od polských hranic. Půvabná krajina, členité, mnohdy obtížně dostupné pozemky, nadmořská výška 500 až 720 metrů – tady hospodaří na 1150 hektarech Živa, zemědělská obchodní a. s. Už samotný přívlastek firmy naznačuje, kudy se od svého vzniku v roce 1994 ubírala.
Zemědělství stojí na mléku
Logickou restrukturalizací – ne všude zdaleka samozřejmou - prošla zdejší zemědělská výroba. S dnešní orientací patří klášterecký podnik mezi ty, které by si měly podle ekonomů z VÚZE v podmínkách unijní společné agrární politiky spíše polepšit.
Základem je produkce mléka a je důležité, že krávy se tu pasou. Rostlinná výroba se podřídila živočišné, pole s obilím silně ustoupily ve prospěch trávy. „Dříve se tu obilniny pěstovaly na 400 až 450 hektarech, v poslední době na zhruba 150 hektarech. Obilí neprodáváme, máme ho na výrobu vlastních krmných směsí. Naopak musíme ještě dokupovat,“ říká Jindřich Kalous, který ve společnosti hlídá ekonomiku. Tržní plodiny dostávají prostor na zhruba 150 hektarech. Z toho asi na čtvrtině se pěstuje sadba brambor, do 60 hektarů mívá řepka, zajímavá je pro podnik semenařina různých druhů trav.
Obvyklé zastoupení plodin ale letošní zima obrátila naruby. „Museli jsme zaorat 150 hektarů, řepka nebude žádná. Loni jsme přitom u řepky měli rekordní výnosy a v žebříčku Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin jsme byli na přední příčce,“ porovnává ekonom. Dobře ví, že k řepce musí přistupovat jako k rizikové plodině: „Někdy se zadaří, někdy vyjde hůř. Podobně jako u brambor, kde jsou sice stabilnější výnosy, zato velké výkyvy v cenách. Takže výsledky hodnotíme spíše z pohledu tří let.“ Na pole po zaoraných ozimech nebylo možné zasít nic jiného než kukuřici, která tak místo obvyklých 40 až 45 hektarů dnes roste na rekordních 116 hektarech.
Jakou váhu má v zemědělské výrobě Živy mléko, nejlépe dokreslují čísla. Na celkovém loňském obratu firmy 160 milionů korun se zemědělská činnost podílela zhruba 46 miliony, z toho samotné mléko přineslo 26 milionů. „Když vidíme, kam se letos ubírá jeho nákupní cena, naskakují nám vrásky. Ještě začátkem roku jsme prodávali litr za 8,14 koruny, poslední měsíc za 7,80 a zdá se, že skutečně vše směřuje k minimální ceně 7,60,“ obává se inženýr Kalous.
Mléčnou farmu budovali v době největší krize
V polovině devadesátých let přemýšleli Klášterečtí o tom, čemu se dále věnovat v těchto obtížných podmínkách. „Po dlouhých debatách jsme dospěli k závěru, že asi nemáme jinou šance než v mlékaření. A chceme-li obstát, nemůžeme zůstat u pěti kravínů po sto kusech s vazným ustájením, každý byl někde jinde a stále se jen přejíždělo. Proto padlo rozhodnutí postavit mléčnou farmu na jednom místě. Do země jsme kopli v květnu 1998, následující rok jsme modernizovali dva staré kravíny. Tehdy prudce padaly ceny mléka,“ vzpomíná vedoucí zemědělské výroby František Matyáš.
Ke dvěma starým kravínům v Českých Petrovicích, které neminula rekonstrukce, přibyla nová stáj pro 280 krav s dojírnou. Součástí 43milionové investice bylo vybudování nového zastřešeného silážního žlabu, aby krmení nemuseli dolovat pod sněhem. Po dostavění mléčné farmy se sem sestěhovalo 480 dojnic, postupně se stádo rozšířilo na současných 520 a užitkovost stoupla na 6400 litrů.
„Přes léto jsou všechna zvířata venku na pastvě, někdy je čeká cesta třeba i přes dva kilometry. Zatím nám pasení ekonomicky vychází, uvidíme, jak to bude v budoucnu,“ poznamenává František Matyáš. Po dlouhém přešlapování i zde začali s převodným křížením červenostrakatého plemene na černostrakaté. První telata s holštýnskou krví se narodí v polovině roku. „Na mléčné plemeno jsme chtěli přejít už před deseti lety, ale většina družstevníků byla tenkrát proti. Dlouho jsme věřili, že červené straky budou dotačně zvýhodněné, ale nedočkali jsme se. A já tvrdím, že mít mléčnou farmu s kombinovaným plemenem je drahý luxus,“ došlo nakonec na slova šéfa přes zemědělství.
Zpracovatel se hodně vzdálil
Do Žamberka, kde byla před deseti lety jedna z nejmodernějších mlékáren v republice, to měli ze Živy kousek. Do poslední chvíle se snažili zpracovatele zaměřeného na výrobu tvrdých sýrů podržet, dodávali mu surovinu i přes téměř půlroční zpoždování plateb, zatímco ostatní producenti mléka z Orlickoústecka a Rychnovska odcházeli. Využívaná výrobní kapacita se stále zmenšovala, až mlékárna padla.
„Kdyby se tenkrát podařilo privatizaci žamberecké mlékárny oddálit a zařadit ji do druhé místo do první vlny, jak jsme usilovali, mohla patřit zemědělcům. Někdo měl ale zájem, aby se nedostala do rukou prvovýrobců,“ je přesvědčen Václav Koblížek, ředitel agrární komory v Ústí nad Orlicí. Ta předkládala konkurenční privatizační projekt, jenž počítal i s třetinovou účastí zahraničního kapitálu. „Snažili jsme se tehdy udělat maximum pro to, abychom uspěli, když se nepodařila restituce hospodářských družstev. Privatizační komise ale rozhodla v neprospěch zemědělců,“ dodnes lituje Koblížek.
Mléko ze Živy vykupuje od Silvestra 1994 mlékárna v Městečku Trnávka, vzdálená asi 80 kilometrů. „Obchodujeme přes Mlecoop, jsme členem odbytového družstva Morava ve Vyškově,“ doplňuje Jindřich Kalous. Coby hlavní strážce čísel přiznává, že podnik se s náklady na výrobu litru mléka vejde do 7,80 koruny, ale jen díky tomu, že je nyní cena nakupovaných krmiv o 15 až 20 procent nižší než před rokem. „Kdybychom ale chtěli lépe zaplatit lidi, aby si nepřipadali jako méněcenní venkované, pak by bylo 8,20 koruny naprosté minimum. To ale mluvím o nákladech, nepočítám se ziskem,“ zdůrazňuje.
Zachovat život na vesnici
„Jedním z argumentů, které nás utvrdily v zaměření na mléko, bylo udržet pracovní příležitosti,“ připomněl vedoucí zemědělské výroby. Ze stejných důvodů podnik zachovával také přidruženou výrobu, přestože většinou finančně mnoho nepřinášela. Ze 120 zaměstnanců Živy, kteří žijí v Klášterci a okolních vesnicích, jich 75 pracuje v zemědělském úseku. Deset až dvanáct lidí má trvale práci v dřevovýrobě. „Tuto činnost jsme si podrželi i poté, co jsme pilu vrátili bývalým majitelům. Děláme jednorázové zakázky na dřevěná okna, dveře, schody a třeba i sportovní nářadí, co si kdo objedná,“ vyjmenovává ekonom.
Před dvěma třemi lety si v Klášterci ujasnili, že nezemědělská činnost na venkově by do budoucna mohla být jejich „parketa“ a začali ji rozšiřovat. Vedle truhlářiny se pustili se i do výroby ručně štípaného šindele a opravují střechy především na památkově chráněných objektech. Rekonstruují staré chalupy v Orlických horách a Krkonoších. „Loňské povodně urychlily naše rozhodnutí zkusit také stavby dřevěných rodinných domků. Chceme dělat hlavně individuální zakázky. Letošek chápeme jako zkušební, domů postavíme asi deset,“ počítá Jindřich Kalous.
Od zahradních sekaček až ke sněhovým rolbám
Před deseti lety, ještě jako zemědělské družstvo, začali v Klášterci prodávat malou zahradní techniku. „Nejsme ve městě, ani na hlavním silničním tahu, proto jsme naši obchodní politiku postavili na tom, že nabídneme něco navíc – perfektní záruční a pozáruční servis,“ vysvětlil ekonom. K sekačkám se časem přidala technika pro údržbu horských svahů, povodí, podél dálnic a pro komunální služby. Právě to je program rakouské firmy Reform a Živa je dnes jejím výhradním zástupcem pro Českou republiku. Spíše než zemědělcům, kteří nemají tolik peněz, stroje dodávají hlavně podnikům povodí a silničářům. A když už zásobovat trh letní horskou technikou, proč ne také zimní, napadlo Klášterecké. Takže prodávají už i rolby na udržování sjezdovek do horských středisek a různou techniku na odklízení sněhu. Vlastními silami pak zajišťují opravy strojů buď na místě, nebo ve svých dílnách na zemědělskou mechanizaci a zaměstnali tak osm opravářů.
Živa rovněž provozuje ve dvou obcích prodejny potravin. „Výdělečné to není. Děláme to hlavně kvůli našim zaměstnancům,“ dodal ekonom. Rozvíjení nezemědělských činností nemá podle něho sloužit k dotování zemědělské výroby. Každý úsek by si měl na sebe vydělat, i když někdy se finanční prostředky přelévají. Klášterečtí se však pozastavují nad tím, že zatímco Evropská unie vede farmáře k mimozemědělským aktivitám, náš Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond stále trvá na podmínce, mít 50 procent příjmů ze zemědělství. A protože podle metodiky fondu se dotace například k mléku nebo služby zemědělskou technikou nezahrnují do zemědělských příjmů, začínají mít v Klášterci s dodržením této hranice problémy.
