Chov ovcí a koz nepatří v České republice k nosným odvětví živočišné výroby, přesto však po relativně bouřlivé restrukturalizaci v posledních letech začíná znovu nabírat dech. Výrazné snížení početních stavů ovcí bylo od roku 1991 ovlivněno prudkým poklesem cen vlny. V období dalších tří let byla zlikvidována téměř celá populace ovcí s jednostrannou vlnařskou užitkovostí a od roku 1995 se u nás hlavním produktem chovu ovcí stalo maso. Jsou tedy preferována plemena s masnou a kombinovanou užitkovostí a s dobrou plodností a jejich stavy pomalu narůstají.
Podle situační a výhledové zprávy, kterou k chovu ovcí a chov vydalo ministerstvo zemědělství, není tento vývoj náhodný a ovlivnila jej řada skutečnosti. Především orientace zpracovatelského průmyslu po roce 1990 téměř výhradně na nákup bezkonkurenčně levné a kvalitní vlny z Austrálie a Nového Zélandu a současně nepřipravenost sektoru chovu ovcí na změnu odbytových možností, zejména na produkci masa místo vlny v přechodném období restrukturalizace, což ve svém důsledku způsobilo prudký poklesu početních stavů ovcí. Důležitým faktorem byla rostoucí poptávka po skopovém mase, která stále převyšuje jeho tuzemskou produkci. K restrukturalizaci sektoru nepochybně přispěla také podpora státu na dovoz plemenných ovcí s masnou a kombinovanou užitkovostí, což se postupně promítlo do složení populace ovcí u nás. V současné době se tak již téměř žádná vlnařská plemena ovcí na našem území nechovají a chov je výlučně zaměřen na produkci zejména jehněčího masa. Podstatné jsou i výhodnost chovu ovcí a koz v horských a podhorských oblastech v porovnání s ostatními komoditami a státem poskytované dotace v méně příznivých oblastech.
Restrukturalizace skončila
Transformace genetické základny populace ovcí v České republice je podle ministerstva zemědělství v současné době v podstatě dokončena. Vlnařská plemena, která v roce 1990 představovala 62,9 procenta z celkových stavů ovcí, nejsou již od roku 1996 evidována, zatímco masná plemena a plemena s kombinovanou užitkovostí, která byla v roce 1990 zastoupena 37 procenty, se v roce 2003 pohybovala na úrovni 93,3 procenta. Zbytek představují plodná a dojná plemena.
V chovu ovcí došlo po roce 2000 ke zlomu početních stavů. Zatímco v minulém desetiletí stavy ovcí prudce klesaly z téměř 430 tisíc kusů v roce 1990 na zhruba 84 tisíc kusů v roce 2000, činil početní stav k 1. dubnu loňského roku celkem již více než 115 852 kusů ovcí.
Zřetelně je vidět rostoucí trend meziročního nárůstu stavu ovcí. Ten dosahoval mezi lety 2000/2001něco kolem čtyř procent a o rok později se již pohyboval na úrovni deseti procent a v letech 2003/2004 činil 12,3 procenta. Největší nárůst v počtu ovcí zaznamenaly podle MZe kraj Pardubický (44,3 %), kraj Praha spolu s krajem Středočeským (33,8 %) a kraj Moravskoslezský (31,5 %). Zatížení zemědělské půdy ovcemi je však u nás dosud velmi nízké a činí pouze 2,7 kusu ovcí na 100 ha zemědělské půdy, zatímco průměr Evropské unie dosahuje na stejné ploše 72 kusů.
Také spotřeba výsledné produkce, tj. zejména jehněčího masa, je i přes pozitivní trendy v chovu ovcí mimořádně nízká a lze jí odhadovat na 0,10 až 0,15 kg na obyvatele ročně především proto, že cena dováženého jehněčího masa je vysoká oproti jiným druhům mas. Do budoucna nelze předpokládat, že se spotřeba skopového masa přiblíží spotřebě zemí, kde je tradičně tento druh masa oblíben. Lze však reálně počítat se zvýšením spotřeby na 0,3 až 0,4 kg na obyvatele ročně. Taková spotřeba odpovídá obratu stáda ovcí v České republice s počtem přibližně 250 až 300 tisíc kusů, což lze podle MZe pokládat za určitý cílový stav během příštích pěti až deseti let.
Stavy koz poklesly u nás od roku 1990 do roku 2004 o 28 726 kusů, tedy o téměř 71 procent na 11 912 kusů. Meziroční pokles stavu koz 2004/2003 činil 867 kusů (6,8 %). Na rozdíl od chovu ovcí byl chov koz zaměřen na tradiční plemena, především za účelem produkce mléka a jeho zpracování na mléčné výrobky. V důsledku zániku drobných chovů koz, které v minulosti představovaly nejvyšší podíl, však prudce klesly početních stavů koz celkem, zatímco počet specializovaných stád narůstá.
Zpracovatelský průmysl
V současné době je v České republice celkem13 jatek, kde jsou poráženy i ovce. Výroba masa v tunách jatečné hmotnosti byla v roce 2001 téměř shodná s rokem 2000, tj. 138 respektive 139 tun. V roce 2002 vzrostla výroba masa o deset procent, naopak v roce 2003 meziročně o šest tun nižší. Celkový objem produkce včetně samozásobování jatečných jehňat a ovcí byl v roce 2003 zhruba 2000 tun v živém, tedy přibližně 900 tun masa. Obdobný objem výroby jako v roce 2003 se předpokládá i v roce loňském.
Do tržní sítě je maso zpracované na jatkách dodáváno asi z jedné čtvrtiny produkce, převažuje prodej jehňat přímo od chovatelů. V roce 2003 bylo poraženo celkem 1468 kusů ovcí bez jehňat, 6385 kusů jehňat a 554 kusů koz. Významným produktem chovu koz jsou kozí sýry, jejich výroba je soustředěna do faremních chovů koz, kde se zároveň mléko zpracovává. V České republice není speciální mlékárna nebo sýrárna, která by vykupovala a zpracovávala ovčí nebo kozí mléko.
Ceny určuje poptávka
Ceny zemědělských výrobců jsou závislé především na kvalitě masa a poptávce, která se obvykle zvyšuje v období Velikonoc a v posledních letech i v období Vánoc. Cena jatečných jehňat třídy A v živé hmotnosti vzrostla od roku 1990 do roku 2004 o 117,8 procent z 22,5 na 49 Kč/kg.
Ceny zemědělských výrobců za surové jehnětiny klesly od roku 1990 do roku 2003 o 25,1 procenta, tj. o 15 Kč/kg. V roce 2004 se očekává snížení cen surové jehnětiny asi o 33,4 procenta oproti roku 1990. Velikost ovčin se pohybuje 90 až 100 dm2, jehnětin do 80 dm2, jehně o živé hmotnosti 30 kg má plochu kůže 60 až 80 dm2.
Zahraniční obchod
Saldo zahraničního obchodu České republiky bylo u komodity živé ovce a kozy od roku 1999 kladné. Nejvíce kusů bylo dovezeno v posledních pěti letech z Německa a ze Slovenska. Naproti tomu vývoz byl v tomto období realizován především do Itálie. U skopového a kozího masa je neustále záporné obchodní saldo a od roku 2001 dokonce nebyl uskutečněn žádný vývoz této komodity. Hlavními dovozci skopového a kozího masa byly v posledních pěti letech Austrálie a Nový Zéland.
Ovce a kozy ve světě
Počátkem roku 2003 byly podle zprávy stavy ovcí v nejvýznamnějších producentských zemích přibližně na úrovni roku 2002. Vývoj ale byl v jednotlivých zemích rozdílný. Zvyšovaly se stavy ovcí v Číně, které jsou největší na světě (307,1 mil. ks), ale i v Rusku, Argentině a Uruquayi. V Rusku vzrostly od roku 1999 o více než 13 procent. Většina zemí střední a východní Evropy, které byly přijaty do EU v květnu 2004, své stavy ovcí v průběhu roku rovněž zvýšila. Částečně to lze vysvětlit možností využívat platby na ovce z unijních fondů. S výjimkou Indie a zemí Středního východu počty ovcí v ostatních zemích klesaly. Kromě Číny mají největší stavy ovcí chovatelé v Indii (182,8 mil. ks), na Středním východě (165,0 mil. ks), v Austrálii (99,3 mil. ks) a v Evropské unii (89,9 mil. ks).
Podle informací FAO se v roce 2003 porážky ovcí ve světě zvýšily o 1,7 procenta na 11,7 mil. t (v mase). Naproti tomu porážky v nejvýznamnějších producentských zemích vzrostly méně výrazně - pouze o 0,7 procenta.
Zahraniční obchod se podle odhadu v roce 2003 zvýšil v meziročním srovnání o dvě procenta na 1,076 mil. t, a to i přes výrazný, více než pětinový pokles australského exportu. Ve vývozu živých zvířat však zaujímala Austrálie stále první místo. Celosvětový vývoz jehněčího masa se ve zmíněném roce meziročně zvýšil o 6,5 procenta, především díky růstu exportu Nového Zélandu do asijských zemí. Jehněčímu masu začínají však stále více konkurovat masa levnější, například v Japonsku stoupá obliba hovězího. Spotřeba skopového masa ve světě se v roce 2003 zvýšila o 1,7 procenta na 11,7 mil. t. Na tomto růstu se podílela zejména Čína se 4,6 procentním zvýšením.
