Z Polska se loni do České republiky dovezly potraviny za 23,5 miliardy korun. Ukazuje se, že polské jídlo má navzdory aférám mezi Čechy stále řadu věrných zákazníků, zejména kvůli ceně. Otázkou je zlepšení jejich pověsti týkající se kvality. Podle akreditačního orgánu United Registrar of Systems Czech (URS Czech), nadnárodní společnosti, která se zabývá certifikací mezinárodních podnikových standardů se zastoupením jak v ČR, tak Polsku a dalších zemích, je problém zejména v nákupu. Obchodní řetězce se snaží mnohdy nakoupit za co nejnižší ceny a zboží nedůsledně kontrolují.
Konkurenční prostředí se v posledních letech nejvíce ukazuje na sporech o kvalitu polských potravin. S Polskem byla loni obchodní bilance záporná ve výši 20 miliard. V oblasti potravin a živých zvířat činila záporná bilance hodnotu 13 miliard korun. Do ČR směřovalo potravinové zboží v celkové hodnotě 23,5 miliardy korun. „Polsko exportuje do ČR množství potravinových výrobků, je to zhruba 16 procent veškerých sem dovážených potravin. U takového objemu dovozu je také možnost, že se někde objeví problémy. Ovšem nedá se opomenout fakt, že hodnota potravin dovážených z Polska do ČR činí zhruba jednu miliardu eur – přičemž problémy se týkaly potravin v objemu asi 0,5 milionu eur,“ řekl Bartosz Ratowski z certifikačního orgánu United Registrar of Systems Poland (URS Poland).
„Od firem, které auditujeme v Polsku, slyšíme, že český klient sahá po nejlevnějších produktech. Tamější společnosti musely leckdy požadavky české strany odmítnout, protože nebyly schopny vyrábět za tak nízkou cenu. Často je úroveň jejich standardů tak vysoká, že si ani nemohou dovolit takto extrémně levné produkty vyrábět,“ míní Petr Maličovský z URS Czech. Za nekvalitními surovinami z Polska podle něj stojí často nedostatečná kontrola při přejímce zboží českého objednatele. Kontrola kvality nezávislou organizací při přejímce zboží, která běžně funguje nedostatky v kvalitě odhalí. „Český manažer má za úkol nakoupit co nejlevněji, kvalitu neověřuje, i když by měl. Když někde nakupuji, nechám si od dodavatele vyžádat standardy kvality, to se bohužel neděje,“ podotkl Maličovský.
Potvrzuje to i polská strana za URS Poland. Renomovaní výrobci v Polsku by také byli rádi, aby již bylo vše řádně došetřeno a vyřešeno. V Polsku dochází mnohem častěji ke kontrolám odběratelů z Německa nebo z Anglie než těch z ČR.
Podle zkušeností URS Czech si polské firmy uvědomují přínosy opatření v podobě kontrol kvality a zavádějí proto vysoké standardy. Polské potravinářské společnosti investovaly do modernizace a inovací potravinářské výroby řádově desítky miliard korun a řadí se tak mezi evropskou i světovou špičku potravinářských podniků v oblasti inovací výroby. Polsko umí čerpat dotace z EU, jejich fabriky jsou „hypermoderní“.
Pro získání kvalitního produktu je třeba kontrolovat, ověřovat, vyžadovat certifikáty vydávané pouze od nezávislých certifikačních firem, které jsou akreditovaní pro provádění certifikačních auditů, což je dáno správnou značkou na certifikátu. Pak víte, s kým spolupracujete a jakou kvalitu můžete dostat. Čím vyšší standardy přitom dotyčná firma využívá, tím více je zřejmé, že dbá na kvalitu a je solidním partnerem. Důležitá je dostatečná kontrola při přejímce zboží českého objednatele. Kontrola kvality nezávislou organizací při přejímce zboží, která běžně funguje totiž nedostatky v kvalitě odhalí. „To samozřejmě běžný kupující nepozná, ale může sledovat etikety. I polské potraviny mají značky kvality, jako je například Poznej dobré jídlo, Značka integrované produkce, PQS – Standard kvality, Systém QMP či QAFP – značka jakosti zemědělských produktů a potravin. Je potřeba vytvořit tlak na maloobchody a nezohledňovat jen cenu. Tlačit, aby se k nám dovážely i kvalitní potraviny, nejen ty nejlevnější. Jen tak mohou být i v českých obchodech kvalitní polské produkty,“ upozornil Petr Maličovský, generální ředitel URS Czech.
Jak uvedl Bartosz Ratowski z URS Poland, pro obě země platí, že není nastavena dostatečná úroveň kontroly ze strany státních orgánů, a především pak sankce a postihy viníků. V ČR jsou pokuty stále velmi nízké, na výrobce tedy jejich odstrašující efekt neplatí. V Polsku jsou pokuty sice nastaveny mnohem přísněji, ale je tam skutečně mnohem větší počet firem, které by měly státní orgány zkontrolovat, což nestíhají. Samy dobré a renomované polské firmy stojí o to, aby byl počet státních kontrol v Polsku větší a obor tak měl i díky tomu lepší pověst,“ řekl Ratowski. V Polsku rozhodně je široký a pestrý výběr potravin, funguje síť lokálních výrobců, mnoho místních výrobků člověk koupí jen v určitých krajích. Ale i trh jako celek je v zemi jinak rozdělený: existují tři obchodní sítě, všechny ve vlastnictví polských majitelů, které mají určitým způsobem trh regionálně rozdělený. Stanovili si, že budou do jisté míry dávat přednost polským výrobkům. Na trhu mají velmi významný podíl, společně s místními výrobci činí přes 60 procent. Poláci své domácí výrobky také rádi podporují, například některé velké polské společnosti mají často interní systém, v jehož rámci využívají přednostně domácí produkty. Poláci kladou důraz na kvalitu potravin. Je to do značné míry dáno tradicí. Mnoho let bylo v Polsku na 40 % obyvatel zaměstnáno v zemědělství a potravinářském průmyslu. Historicky mají Poláci k tomuto sektoru vybudovaný vztah. Po roce 1989 vyrostlo hodně zpracovatelů a mezi sebou museli bojovat nejen cenou, ale také kvalitou.
Aféry s polskými potravinami existují, jsou tu problematické případy. Kontrolní orgány i v Polsku měly pracovat rychleji a efektivněji. Například kauza s technickou solí v uzeninách se táhne už pět let. Byla to ovšem především aféra týkající se daňového podvodu. Samotná sůl totiž prošla všemi přísnými hygienickými kontrolami v potravinářském průmyslu a splňovala normy. Podstatou bylo, že technická sůl byla zařazena v jiné daňové skupině, tudíž bylo možné ji nakoupit levněji. Systémy kontroly však možnost náhledu do účetnictví nemají.
Hlavním obchodním partnerem České republiky stále je Evropská unie a nejvýznamnější zemí pro export je Německo. Ačkoli ČR v loňském roce vyvezlo výrobky do 202 zemí a územních celků, tak 13 největších trhů představuje 80 % exportu. Čtyři naši největší odběratelé Německo, Slovensko, Polsko a Francie od nás odkoupili 51 % objemu vývozu. Stoprocentní soběstačnost není možná.
