O nedostatečném transferu vědeckých poznatků do praxe se mluví v posledních letech velmi často a nejen v souvislosti s prostředky, které jsou na výzkumné projekty vynakládány. Naposledy tento problém zmínil minulý týden náměstek ministra zemědělství na jednání rady České akademie zemědělských věd. Nepřímo vědcům vytkl, že spíše než praktické uplatnění výsledků bádání je zajímá jejich publikace ve vědeckých časopisech.
Není se však co divit, když právě publikační aktivita bývá jedním z hlavních kritérií pro hodnocení úspěšnosti jejich práce. Najít však způsob posuzování úspěšné aplikace výsledků výzkumu v praxi je podstatně složitější, i když by se mohlo zdát, že tím jediným a spravedlivým kritériem jsou v tomto případě peníze. Ministerstvo sice uvažuje o nové koncepci zemědělského výzkumu, na jejíž tvorbě by se měli ve větší míře také odborníci z praxe, nicméně najít optimální řešení nebude snadné i vzhledem k šíři oborů, jaké jeho resort zahrnuje. Je tedy velmi pravděpodobné, že se i nadále bude často teoretický svět vědy míjet s reálným světem praxe, ale jde o to, aby k tomu docházelo co nejméně.
Nezbytnou podmínkou však je dostatečná informovanost na obou stranách. Většina zemědělců vědecké časopisy, psané obvykle anglicky, nečte a přitom právě články v těchto periodikách vědcům přinášejí body. Možná by tedy bylo účelné ještě před zásadními změnami celé koncepce resortního výzkumu najít způsob, jak vědce motivovat k publikační činnosti v titulech, které zemědělci opravdu čtou. Jsem přesvědčen, že mezi takové patří i časopisy našeho vydavatelství a v nich mají vědci dveře vždycky otevřené.*
