Zhruba 15 procent našeho území dnes zaujímají chráněná území, tedy chráněné krajinné oblasti a národní parky. Po implementaci evropské směrnice týkající se Natura 2000 by se podle ministra životního prostředí Libora Ambroska neměl tento podíl zvýšit o více než tři až pět procent.
Právě implementace zmíněné směrnice a další, která se týká ptačích hnízdišť, je důvodem, proč je nutné novelizovat zákon č. 114/91 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V rámci první směrnice se vytipovávají všechny cenné přírodní oblasti – vřesoviště, lužní lesy, bučiny apod. Seznam takto zmapovaných lokalit pak posoudí Evropská komise. Kompenzace za omezení hospodaření by měla řešit příloha k zákonu. V tomto směru je podle Ambrozka rozpor mezi ministerstvem zemědělství a resortem financí. „Je to otázka filozofické úvahy, zda se mají kompenzace poskytovat za omezení ze zákona, nebo jen za to, co jde nad jeho rámec. Pokud jde o omezení ze zákona, pak by měl být subjekt, kterého se týkají, povinen je strpět. Nad rámec zákona jdou určitá místní opatření týkající se například stanovení termínu, kdy se mají kosit louky. Ambrozek upozornil, že o náhradě újmy se diskutuje i v západní Evropě a jsou na ní založeny agroenvironmentální programy Evropské unie. Úhradu nadstandardních opatření v pěti částech různých chráněných krajinných oblastí bude testovat také program Sapard v rámci agroenvironmentálního opatření, které by měli zemědělci v příslušných oblastech začít využívat již začátkem příštího roku. Pozemky ve zvláště chráněných územích je podle Ambrozka možné chránit také tím, že je vykoupí stát. V minulosti se tak do státního vlastnictví dostalo několik set hektarů. Pozemky může koupit od majitelů také nevládní organizace, která potřebné prostředky získá třeba prostřednictvím sbírky. Další možností je tzv. smluvní ochrana, kdy se správa příslušné chráněné krajinné oblasti domluví na určitém režimu s vlastníkem pozemku. Pak se například z programu péče o krajinu hradí kosení luk apod.
