Z hovězího masa nám hrozí nemoc šílených krav, vepřové a uzeniny obsahují příliš mnoho tuků a některé i antibiotik, drůbeží maso zase obsahuje množství hormonů. Čas od času se objeví v másle nebo dokonce v dětských sušenkách nebezpečné dioxiny. Zelenina, ovoce a luštěniny se také nevyhnou cizorodým látkám a ani takzvané bioprodukty nejsou celkem čisté.
Odpověď na otázku, co si dnes nandat na talíř, je stále těžší, píše dnešní slovenský list Sme.
V záplavě poplašných zpráv, co všechno na nás může v potravinách číhat, se už lidé přestávají orientovat. Nejíst hovězí maso, nejíst vepřové? Nejíst raději žádné? Před deseti lety dostal každý cizinec ještě před vstupem na naše území dlouhý seznam potravin, které u nás nebylo doporučeno vzít do úst. Figurovaly na něm vnitřnosti, mléko, sýry, dokonce i brynza a maso, které byly označovány za radioaktivní. Dnes už takové seznamy nekolují. Ale možná právě dnes bychom potřebovali přesný seznam potravin, na které bychom si měli dát pozor.
Čisté na této planetě už není nic. Těžko najít místo na zeměkouli, které by nebylo znečištěné pesticidy, herbicidy, dusičnany, těžkými kovy, polychlorovanými bifenyly, rtutí, arzénem z průmyslových hnojiv. To všechno se dostává i do potravin, které jíme. Mnoho lidí dnes žije instantní-rychlý způsob života. Lékaři ho vůbec neschvalují.
Vědci vypočítali, že existuje až 700 druhů přísad přidávaných do jídel, které jsou oficiálně povoleny. Jde o sladidla, konzervační látky, dochucovadla, činidla, barviva a jiné chemikálie. Podle některých odborníků však podporují vznik rakoviny. Někteří vědci také doporučují návrat k přirozené stravě pračlověka, kterou naši předkové konzumovali milióny let a která by nám měla zajistit dlouhověkost. Hlasatelé přírodní "prastravy" pokládají za vhodné pouze mleté obilí, mořské řasy, fazolové lusky, zeleninu, ořechy a čerstvé ovoce. Jsou nejen proti konzumaci masa včetně ryb, mléka, vajíček, sýrů, jogurtů, tvarohu, ale i chleba a jiných těstovin, kyselého zelí, marmelády, kompotů, kakaa, sirupů a ovocných šťáv s výjimkou šťávy z citrónu. Naštěstí je málo pravděpodobné, že si taková strava získá oblibu u našeho obyvatelstva. Kritika přírodní "prastravy" však nepopírá význam syrové zeleniny a ovoce. Pokud se do jídelního lístku zařadí dny čistě syrové rostlinné stravy, může to být pro zdraví užitečné, jako je užitečná občasná hladovka.
