V dokumentu "White Paper on Food Safety" COM(1999) 719 final (Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin) předložila Komise EU počátkem letošního roku rozsáhlý program, jehož cílem je dosáhnout vysokého standardu zdravotní nezávadnosti potravin. V rámci spolupráce odboru potravinářské výroby Ministerstva zemědělství ČR s Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky Praha byl uvedený dokument přeložen a publikován formou informační studie (VÚZE, Praha 2000). Vzhledem k tomu, že zmíněný dokument má mimořádný význam i pro ČR jako kandidátskou zemi EU a s ohledem na jeho obsáhlost a i odbornou náročnost, uvádíme v této stati některé zásadní pasáže a základní zásady s cílem lepší orientace čtenářů v dané problematice.
Příčiny vzniku dokumentu a jeho cíle
Výroba a spotřeba potravin mají zásadní význam pro každou společnost a jsou spojeny s ekonomickými, sociálními a mnohdy i ekologickými důsledky. Při koncipování potravinové politiky je třeba mít na zřeteli všechna tato hlediska, i když ochrana zdraví musí být vždy prioritou. Na různé stupně potravinového výrobního řetězce mohou dále působit i stav a kvalita životního prostředí. A to je také důvod, proč je pro zabezpečení zdravotně nezávadných potravin zvlášť důležitá také důsledná politika ochrany životního prostředí.
Agrární sektor a výroba potravin jsou pro evropské hospodářství jako celek mimořádně důležité. Při roční produkci v hodnotě asi 600 mld. euro, resp. asi 15 % celé průmyslové výroby, patří výroba potravin a nápojů k předním hospodářským odvětvím Evropského společenství. V mezinárodním srovnání je EU celosvětově největším výrobcem potravin a nápojů. Mezi zpracovatelskými odvětvími je potravinářský průmysl, pokud jde o počet pracovních míst, na třetím místě: zaměstnává více než 2,6 mil. lidí, z toho 30 % v menších a středních podnicích. Co se týče zemědělství, vykazuje roční produkci v hodnotě asi 220 mld. euro a počet pracovních míst v zemědělství odpovídá 7,5 mil. míst na plnou pracovní dobu. Roční vývoz zemědělských výrobků, potravin a nápojů má hodnotu zhruba 50 mld. euro. Ekonomický význam stejně jako skutečnost, že potraviny jsou zbožím denní spotřeby, dokládají, že na zdravotní nezávadnosti potravin musí mít jak společnost jako celek, tak zejména i stát a výrobci maximální zájem.
Spotřebitelům je třeba nabídnout široký sortiment zdravotně nezávadných a vysoce hodnotných výrobků ze všech členských států. Je to stěžejní úkol vnitřního trhu. Potravinový výrobní řetězec je stále složitější. Chceme-li přiměřeně chránit zdraví spotřebitelů, musí být každý jeho článek stejně silný. Tuto zásadu nutno dodržovat nezávisle na tom, jsou-li potraviny vyrobeny v rámci Evropského společenství, nebo dovezeny ze třetích zemí. Účinné uplatňování politiky zdravotní nezávadnosti potravin musí předpokládat provázanost výroby potravin jako zásadní požadavek.
Zdravotní nezávadnost potravin vyžaduje obsáhlý a jednotný systém. Neznamená to, že by Společenství mělo nést výlučnou odpovědnost za všechny aspekty zdravotní nezávadnosti potravin, ale je nezbytné se všemi těmito aspekty na úrovni EU zabývat. Především pro realizaci by měly být v podstatě příslušné národní, regionální a místní stupně. Na druhé straně platí, že odpovědnost za vnitřní trh s potravinami nezůstává jen na národní úrovni, protože každý členský stát odpovídá za potraviny, vyprodukované na svém výsostném území, nejen vůči svým vlastním občanům, ale i vůči všem občanům EU a také občanům třetích zemí.
Je třeba zdůraznit, že evropský řetězec výroby potravin patří celosvětově k nejspolehlivějším a že současný systém obecně dobře funguje. Opatření vedoucí k zdravotní nezávadnosti potravin představovala již od samých začátků Společenství součást evropského práva.
Zdravotní nezávadnost potravin musí být lépe koordinovaná a výrazněji sjednocena. Tak bude možno zjistit existující slabiny a současně vytvořit pro zdravotní nezávadnost potravin rámcové podmínky, které budou v mezinárodním srovnání sloužit jako vzor. EU musí znovu získat důvěru veřejnosti v zásobování potravinami, potravinovou vědu, potravinové právo a kontrolu potravin.
Zásady zdravotní nezávadnosti potravin
Vůdčí myšlenkou Bílé knihy je zásada, že politika zdravotní nezávadnosti potravin musí být založena na obsáhlém a jednotném systému. Míní se tím, aby tento systém zahrnoval celý řetězec výroby potravin (od výrobce ke spotřebiteli) stejně jako všechny potravinářské obory, všechny členské státy, celou zeměpisnou oblast EU, včetně jejích vnějších hranic, řídicí orgány, jak mezinárodní, tak i Společenství, a veškeré vývojové etapy příslušných politických trendů. Pilíře uvedené v Bílé knize, o něž se opírá zdravotní nezávadnost potravin (poradenství na vědeckém základě, sběr a analýza dat, legislativa a kontrola jakož i informace spotřebitelů), musí vytvářet, má-li se tento jednotný systém uplatnit, stejnorodý celek.
Úkoly všech článků řetězce výroby potravin (výrobci krmiv, zemědělci, výrobci potravin - potravinářské podniky; příslušné úřady v členských zemích a v třetích zemích; Komise; spotřebitelé) musí být jednoznačně určeny. Hlavní odpovědnost za zdravotní nezávadnost potravin spočívá na výrobcích krmiv a na producentech zemědělských a potravinářských produktů; kompetentní úřady tuto odpovědnost kontrolují a prostřednictvím národních dozorčích a kontrolních systémů pečují o to, aby byla také tak vnímána.
Předpokladem úspěšné potravinové politiky je možnost zpětného sledování krmiv a potravin. Nedostatky současného sektorálního a nepružného postupu se musí odstranit, protože tento postup umožňuje jen v omezeném rozsahu pohotovou a pružnou reakci na případy akutního ohrožení lidského zdraví.
Analýza rizik představuje základ, z něhož musí politika zdravotní nezávadnosti potravin vycházet. Společenství musí ve své potravinové politice vycházet ze tří kroků analýzy rizik: posouzení rizik (vědecké poradenství a analýza informace), řízení rizik (legislativa a kontrola) a komunikace o riziku. Všude tam, kde to bude na místě, bude při rozhodování o managementu rizik aplikován princip prevence.
Při rozhodování na úrovni Společenství mohou být uvažovány i další relevantní faktory, důležité pro ochranu zdraví spotřebitelů a pro podporu poctivého chování v potravinářském obchodu. Otázka, které faktory považovat za relevantní, se nyní zkoumá na mezinárodní úrovni, především v orgánech Codex Alimentarius.
Zásadní prvky politiky zdravotní nezávadnosti potravin
Sledování a kontrola
Komise shromažďuje velké množství informací o otázkách zdravotní nezávadnosti potravin. Nejdůležitějšími zdroji informací jsou zdravotní hlášení a epidemiologická pozorování (zejména systémy informací o přenosných chorobách podle usnesení 2119/98), plány sledování infekčních onemocnění zvířat a reziduí, signální zemědělské informační systémy, měření radioaktivity v prostředí a výzkumné práce a sítě. Tyto již existující systémy se však vyvíjely navzájem nezávisle, což znamená, že koordinace jednotlivých informačních zdrojů není ve všech případech zajištěná. Kromě toho se převážná část dostupných informací nevyhodnocuje v plném rozsahu. Těžiště v této oblasti bude představovat integrace systémů sběru dat a analýza dat jako předpoklad maximálního možného využití systémů šetření dat.
Varovné systémy
Systém rychlého varování pro potraviny funguje všeobecně dobře, pokud jde o potraviny pro konečného spotřebitele. V různých oblastech existují jiné druhy systémů hlášení, např. pro přenosné nemoci lidí a zvířat, pro živočišné výrobky zabavované na vnějších hranicích Společenství, pro utracení živých zvířat a ECURIE-systém pro radiologicky naléhavé případy.
Je třeba vytvořit komplexní a sladěný právní rámec, který by rozšířil současný systém rychlého rozhodování na všechny potraviny a krmiva. Podnikům by musela být uložena povinnost hlásit nebezpečné situace ohrožující zdravotní nezávadnost potravin a zabezpečit dostatečnou informovanost spotřebitelů a obchodu.
Výzkum
Dosažení plné vědecké kompetence předpokládá investice do výzkumu a vývoje, aby se rozšířily vědecké poznatky v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin. Při praktické realizaci Pátého výzkumného rámcového programu budou v souladu s víceletými pracovními programy uskutečněny společné výzkumné a vývojové projekty zaměřené na zdravotní nezávadnost potravin. Tyto programy zahrnují nepřímé akce (na bázi dělby nákladů) a přímé akce, prováděné Společným výzkumným pracovištěm Komise. Jejich cílem je zlepšení úrovně vědeckého poznání.
Vědecká spolupráce
V rámci systému vědecké spolupráce (SCOOP) shromažďují národní instituce a organizace ve všech členských státech informace o široce rozvětvených tématech souvisejících se zdravotní nezávadností potravin. Ale jen v omezeném počtu oblastí došlo ke koordinaci vědeckých informací se zřetelem k celkové situaci v Evropě, zatímco v mnoha případech právě pro tuto společnou dimenzi, a tím pro společné posouzení rizika, chybí potřebné informace.
Podpora při analýze
Pro potraviny živočišného původu byl zaveden systém referenčních laboratoří Společenství, které jsou nápomocny Komisi, a laboratořím v členských státech při provádění speciálních rozborů. Referenční laboratoře vyvíjejí průkazné metody a pomáhají laboratořím v členských státech při jejich aplikaci. Je třeba zajistit efektivní ústřední řízení těchto laboratoří, aby tvořily skutečnou síť v zájmu Společenství.
Zřízení Evropského úřadu pro potraviny (EÚP)
Potenciální sféra činnosti úřadu
Kromě „balíku“ opatření navrženého v Bílé knize je podle názoru Komise třeba zřídit EÚP. Úloha úřadu, o který jde, musí být definována se zřetelem k procesu analýzy rizik, který zahrnuje hodnocení rizik, jejich management a komunikaci o nich.
Má-li úřad úspěšně plnit své úkoly, musí se řídit zásadou nezávislosti, nejvyšší odborné kompetence a transparence. S tím je nesporně spjat požadavek, aby EÚP měl při své činnosti na zřeteli vysokou odpovědnost vůči evropských institucím a občanům.
Úřad se tedy musí
orientovat na vědecké poznatky nejvyšší kvality,
být nezávislý na ekonomických a politických zájmech,
souhlasit s veřejnými šetřeními,
představovat vědeckou autoritu a
těsně spolupracovat s národními vědeckými zařízeními a institucemi.
Vstupní země
Země připravující se na vstup do EU by se měly na činnosti úřadu podílet; odpovídá to závěrům zasedání Evropské rady v Luxemburgu, kde bylo zdůrazněno, jak důležité je pro tyto země důvěrné seznámení se s pracovními metodami a politikami EU. Příslušná opatření mají být provedena v průběhu prací na zřízení úřadu.
Časový plán
Pro formální zřízení nového úřadu se počítá s následujícím časovým postupem:
uveřejnění Bílé knihy: leden 2000,
termín konzultací: do konce dubna 2000,
návrh Komise: září 2000,
zmocňující právní předpis: prosinec 2001,
zahájení činnosti úřadu: 2002.
Aspekty právní regulace
Nový právní rámec pro zdravotní nezávadnost potravin
Komise hodlá předložit návrhy nového právního rámce, který stanoví zásady zabezpečení jednotného postupu a principy, povinnosti a pojmy, platné v této sféře. Návrhy mají přihlížet k výsledkům obsáhlých konzultací, které Komise zahájila v roce 1997 publikací své Zelené knihy o potravinovém právu (publikace VÚZE, Praha, 1997), dále mají stanovit společné zásady potravinového práva a vyhlásit zdravotní nezávadnost potravin jako primární cíl potravinového práva EU.
Nový právní rámec pro krmiva
Musí se jednoznačně stanovit, které výstupní produkty (odpady), včetně vedlejších produktů jatek, smějí či nesmějí být použity při výrobě krmiv. Nejjednoznačnější reakcí na současný nedostatek takového ustanovení by byl pozitivní seznam výstupních krmivových produktů; jde však o komplexní a časově náročný úkol. Krátkodobě se musí rozšířit současný negativní seznam. Komise se však zavázala, že střednědobě vypracuje pozitivní seznam. Dále má být navržena revize právních předpisů Společenství, aby se z krmivového řetězce vyloučila uhynulá zvířata a konfiskáty. Jako krmiva by mohly potom sloužit pouze živočišné produkty s osvědčením poživatelnosti.
Dále má být předložen návrh právních předpisů týkajících se hodnocení, schvalování a označování nových krmiv, zejména geneticky modifikovaných organismů (dále jen GMO) a z nich vyrobených krmiv.
Zdraví a správný chov zvířat
Zdravotní stav zvířat je i důležitým faktorem zdravotní nezávadnosti (bezpečnosti) potravin. Některé choroby, tzv. zoonózy, (např. tuberkulóza, salmonelóza a listerióza) jsou kontaminovanými potravinami přenosné na člověka. Tato onemocnění mohou být pro některé části obyvatelstva zvlášť závažná. Listerióza může vyvolat encefalitidu a potraty; rovněž salmonelóza představuje pro veřejné zdraví velký problém. Spolehlivý zásah předpokládá přesný obraz situace. Vyžaduje to tedy kontrolu potravinami přenášených chorob a zoonóz v rámci Společenství a zavedení jednotných ohlašovacích povinností.
Hygiena
Společenství vydalo v průběhu doby obsáhlá ustanovení týkající se hygieny potravin. Patří k nim víc než 20 právních úprav, které mají zajistit nezávadnost vyrobených a do distribuce předaných potravin. Tato ustanovení byla ovšem přijata jako jednotlivé reakce na požadavky vnitřního trhu se zřetelem k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví. Vedlo to k řadě odlišných hygienických ustanovení - podle toho, jde-li o potraviny živočišného, nebo rostlinného původu - která jsou oprávněná jen z důvodů vzniklých v minulosti. Některé oblasti tato ustanovení vůbec nepředpokládala, jako např. výroba potravin rostlinného původu v zemědělském podniku (prvovýroba). Proto má být navržena nová obsáhlá úprava, která by platné právní předpisy nově pojala tak, aby byly v celém řetězci výroby potravin jasné a provázané.
Kontaminanty a rezidua
Pod pojem „kontaminanty“ spadají obvykle látky, které se do potravin nepřidávají záměrně. Mohou pocházet z prostředí nebo souviset se zemědělskými postupy a výrobou, zpracováním, skladováním, balením a dopravou, popřípadě s podvodnými praktikami. Speciální předpisy EU existují jen pro některé kontaminanty, třebaže na úrovni jednotlivých států existuje mnoho opatření. Vede to de facto k nesouladu opatření na ochranu zdraví spotřebitelů v EU, ale představuje to i praktické problémy pro kontrolní úřady a průmysl.
Některé látky se dostávají do potravin jako důsledek záměrné činnosti člověka. Patří k nim rezidua pesticidů a veterinárních léků. Společenství vydalo právní předpisy pro stanovení nejvyšších limitů pro rezidua těchto látek v potravinách a zemědělských výrobcích. Členské státy jsou povinny sledovat dodržování těchto mezních hodnot; příslušné požadavky však nejsou jednotné a dozor se provádí různě. Kromě toho existuje omezený počet akreditovaných laboratoří, které v členských státech tento dozor provádějí. Pokud jde o prostředky boje proti škůdcům, snaží se Komise postupně stanovit mezní limity pro všechny vazby prostředků boje proti škůdcům se základními produkty.
Potraviny nového typu (Novel Food)
Postupy povolování vstupu nových potravin na trh (to znamená potraviny a jejich složky, které ještě nebyly použity ke konzumaci, zejména ty, které obsahují GMO nebo byly z nich vyrobeny) by měly být zřetelnější a průhlednější. Výjimky z těchto ustanovení je třeba revidovat. Komise proto schválí prováděcí nařízení, v němž budou vysvětleny postupy stanovené v nařízení o potravinách nového typu (Novel Food - Směrnice (ES) č. 258/97) a ve vhodný čas předloží i novelizaci k tomuto nařízení v souladu s revidovaným právním rámcem pro záměrné uvolňování GMO podle Směrnice 90/220/EHS. Kromě toho musí být doplněny a sladěny předpisy pro označování výrobků.
Přídatné, pomocné a aromatické látky, obaly a ozařování
Právní předpisy týkající se přídatných, pomocných a aromatických látek se musí v mnohém změnit. Za prvé by měly být prováděcí pravomoci převedeny na Komisi, aby jí byly ponechány společné seznamy přípustných přídatných a pomocných látek do potravin , a měl by být ujasněn status enzymů. Za druhé je třeba aktualizovat seznamy Společenství týkající se barviv, sladidel a jiných přísad. Za třetí musí být doplněna kritéria čistoty u sladidel, barviv a jiných přísad a stanovena kritéria čistoty pro potravinové složky nového původu.
Komise dále navrhne směrnici k doplnění seznamu potravin, které mohou být ozářeny a uveřejní bližší údaje o ozařovacích zařízeních provozovaných v členských státech a dále seznam zařízení v třetích zemích, uznaných jako rovnocenná. Mimo to vypracuje směrnici o složkách přírodních minerálních vod a podmínkách pro úpravu (sycení) přírodních minerálních vod.
Okamžitá opatření
Dioxinová krize ukázala, že současný rámec není dostatečně konzistentní pro přijímání ochranných opatření, je-li zjištěno zdravotní riziko pro spotřebitele. V současné době nemá Komise žádný právní nástroj, jehož pomocí by mohla z vlastní iniciativy provést ochranné opatření v oblasti krmiv nebo zpracovávaných výrobků neživočišného původu, pocházejících z jednoho z členských států. Metody přijímání ochranných opatření jsou v jednotlivých sektorech různé. Jediná možnost, jak odstranit rozdíly a překrýt mezery, spočívá v přijetí jediného neodkladného systémového opatření platného pro všechny druhy krmiv a potravin bez ohledu na jejich zeměpisný původ.
Kontroly
Vývoj legislativy EU
V průběhu více než třiceti let byly v různých částech legislativy EU vypracovány právní předpisy pro úřední kontroly jak na úrovni jednotlivých států, tak Společenství. I když tyto právní akty sledují stejné cíle, liší se v metodách provádění kontrol. Obsahují i odchylky, které mají za následek neúplnou právní základnu pro provádění úředních kontrol jak v členských státech, tak v třetích zemích. Právní předpisy platné pro kontroly potravin musí být ujasněny a aktualizovány, aby se zajistilo, že pokryjí všechny stupně výroby. Kromě toho musí být revidována určitá podrobná ustanovení týkající se zdravotních prohlídek masa, protože již neodpovídají moderním metodám zdravotní nezávadnosti potravin.
Kontroly dodržování právních předpisů EU podniky
Odpovědnost za spolehlivou výrobu potravin spočívá vyváženě na provozovatelích potravinářských podniků, úřadech jednotlivých států a na Evropské komisi. Provozovatelé potravinářských podniků odpovídají za dodržování právních předpisů a za minimalizaci rizika z vlastní iniciativy. Úřady jednotlivých států odpovídají za to, že normy zdravotní nezávadnosti potravin jsou dodržovány potravinářskými podniky. Musí vytvořit kontrolní systémy, které zajistí, že budou pravidla Společenství dodržována a v případě potřeby prosazena. Tyto systémy budou vyvinuty na úrovni Společenství, aby byl zabezpečen jednotný postup.
Je tedy jednoznačně zapotřebí vybudovat jednotný rámec Společenství pro kontrolní systémy jednotlivých států, který by zlepšil kvalitu kontrol na úrovni Společenství. V důsledku toho by se zvýšila úroveň standardů zdravotní nezávadnosti potravin v celé EU. Operativní provádění těchto kontrolních systémů by zůstalo v odpovědnosti jednotlivých států. Zmíněný rámec Společenství by zahrnoval tři zásadní prvky:
První prvek tvoří operativní kritéria stanovená na úrovni Společenství, která musí splňovat státní úřady. Tato kritéria by tvořila nejdůležitější měřítka, pomocí nichž by Potravinový a veterinární úřad ověřoval kompetentní úřady, takže by se mohl vyvinout konsistentní, komplexní přístup pro ověřování jednotlivých státních systémů.
Druhý prvek by spočíval ve vypracování kontrolních směrnic Společenství. Tyto by sloužily k podpoře propojených strategií jednotlivých států a ke zjišťování priorit určených podle rizik a k vytváření co nejúčinnějších kontrolních postupů. Strategie Společenství by umožnila při provádění kontrol integrovaný přístup.
Třetím prvkem by byla intenzivnější administrativní spolupráce při vývoji a operativní realizaci kontrolních systémů. Kromě toho by byly na úrovni Společenství řešeny otázky výuky a dalšího vzdělávání, výměny informací a perspektivnějšího strategického myšlení.
Informace spotřebitelů
Komunikace o riziku spočívá ve výměně informací mezi zúčastněnými o druhu rizika a o opatřeních k jeho řešení. Jde o zásadní sféru odpovědnosti veřejného sektoru při řešení rizik ohrožujících veřejné zdraví. Může správně fungovat jedině tehdy, jsou-li rozhodnutí týkající se posouzení a managementu rizik transparentní a veřejně dostupná. Od roku 1997 sleduje Komise nový přístup k zajištění průhlednosti, kdy poskytuje veřejnosti všechny informace o vědeckých poznatcích a o inspekcích a kontrolních návštěvách. Tato politika je stěžejním prvkem komunikace o riziku. O důvěru veřejnosti je nutno aktivně usilovat.
U všech aspektů zdravotní nezávadnosti potravin je velmi důležitá plná účast spotřebitele a respektování jeho zájmů:
vyslechnutím názorů veřejnosti ke všem aspektům zdravotní nezávadnosti potravin,
vytvářením diskusního fóra (veřejným vyslechnutím) pro vědecké experty a spotřebitele,
usnadněním dialogu mezi spotřebiteli různých zemí jak na evropské, tak na globální úrovni.
Důležité je podnikat všechny kroky politického rozhodování naprosto otevřeně. I když může být nový systém sebelepší, bez této transparence spotřebitelé nikdy nedokáží posoudit význam nově přijímaných opatření a plně hodnotit zlepšení s nimi spojená.
Konečně vyžaduje informace o riziku, jemuž se určité skupiny obyvatelstva nemohou vyhnout, vstřícný postup. Ženy v produktivním věku, těhotné ženy, malé děti, starší lidé a lidé se sníženou imunitou by měli být aktivněji informováni o možné rizikovosti určitých potravin.
K tomu, aby se mohli spotřebitelé uvědoměle rozhodovat, musí mít k dispozici zásadní, korektní a přesné informace. Proto musí závazné předpisy pro označování potravin zabezpečit, že spotřebitel získá znalosti o vlastnostech výrobku, které upřesňují výběr, složení, skladování a užití produktu. Provozovatelé potravinářských podniků by měli mít možnost uvádět další informace, pokud jsou korektní a nejsou zavádějící.
Ve WTO se stalo označování v mnoha různých oblastech, včetně zdravotní nezávadnosti potravin, v souvislosti s dohodou o TBT („Technical Barriers to Trade“, tj. dohoda „o technických překážkách v obchodu“ a SPS („Sanitary and Phytosanitary Systém“, tj. dohoda o aplikaci „opatření zdravotní politiky a politiky ochrany rostlin“) tématem obchodní politiky. Společenství uvedlo, že hodlá vypracovat pro označování multilaterální směrnice. Tyto směrnice by měly zabránit zbytečným právním sporům. Vzhledem k našemu stanovisku k právu spotřebitele na informaci je to pro Společenství předmětem zvláštního zájmu.
V návaznosti na probíhající kodifikaci směrnice o označování hodlá Komise navrhnout novou změnu, která by zrušila existující možnost neuvádět součásti potravin, představují-li méně než 25 % konečného produktu. Úplný výčet obsažených látek na označení nejen zajistí optimální informaci spotřebitele o složení potravinářského výrobku, ale současně poskytne potřebnou informaci těm konzumentům, kteří se ze zdravotních nebo etických důvodů musí nebo chtějí vystříhat určitých látek. V této souvislosti třeba ještě zvážit problém reziduí přísad.
Podle směrnice o označování je nepřípustné připisovat potravině, že působí jako prevence onemocnění, léčí nebo uzdravuje, respektive na tuto vlastnost upozorňovat. Komise nadále zastává názor, že označení a propagace potravin nesmí obsahovat žádná taková tvrzení o zdravotních účincích. Je přirozeně správné, že je vyvážená výživa předpokladem zdraví, avšak tvrzení, podle nichž by konzumace určité potraviny mohla předcházet určité nemoci, ji léčit a vyléčit, svádí spotřebitele ve skutečnosti k jednostranné výživě.
Mezinárodní dimenze
Zásadním principem uplatňovaným pro dovoz potravin a krmiv je, že musí splňovat minimálně stejné požadavky na zdravotní nezávadnost, jaké stanovilo Společenství pro vlastní výrobu.
Společenství je největším světovým dovozcem a vývozcem potravin, přičemž obchod se zeměmi po celém světě zahrnuje stále bohatší sortiment potravin. To tedy znamená, že zdravotní nezávadnost potravin nemůže již být považována pouze za jeden z aspektů vnitřní politiky. Pro mezinárodní obchod potravinami, ať již se do Společenství dovážejí nebo ze Společenství vyvážejí, platí přesně stejné úvahy jako pro zoonózy, kontaminace a jiné problémy. Máme-li splnit tyto požadavky, musíme v souladu se svými závazky v rámci WTO opírat svá opatření o světové normy nebo, pokud tak neučiníme, musí se vědecky odůvodnit.
S rostoucí úlohou mezinárodních organizací a dohod dosáhl mezinárodní regulační rámec pro zdravotní nezávadnost potravin vysoké úrovně. Jde o organizace Codex Alimentarius, Mezinárodní úřad pro choroby zvířat, dohodu WTO o aplikaci sanitárních a fytosanitárních opatření (dohoda SPS), Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO).
Společenství se aktivně účastní v Sanitárním a fytosanitárním výboru (SPS) a jiných výborech WTO s cílem hájit a podporovat v mezinárodním rámci právo zemí, pokud jde o zdravotní nezávadnost potravin a vysokou úroveň ochrany zdraví. V této souvislosti se Společenství snaží jasněji formovat a posílit rámec WTO pro aplikaci principu prevence u zdravotní nezávadnosti potravin, především pokud jde o to, najít pro akční prostor podle této zásady společnou metodiku. Stanovení globálního přístupu k řešení zdravotní nezávadnosti potravin podle Bílé knihy přispěje k posílení úlohy Společenství ve WTO.
Některé třetí země používají ve snaze zabránit přístupu potravin na své trhy argumenty z oblasti ochrany zdraví lidí, živočichů a rostlin, které nejsou dostatečně vědecky podložené. Dohoda SPS zahrnuje právo vyžádat si hodnocení rizika, o něž se toto opatření třetí země opírá. Tato hodnocení rizik je třeba bezodkladně pečlivě analyzovat, odhalovat chyby a slabiny a zahájit konzultace podle dohody SPS.
Vstup Evropského společenství do Codexu Alimentarius a Mezinárodního úřadu pro choroby zvířat je významně urychlován.
V souvislosti s budoucím rozšířením Společenství je velmi důležité, aby kandidátské země realizovaly nejdůležitější zásady smlouvy a zajistily právní předpisy pro zdravotní nezávadnost potravin a příslušné kontrolní systémy rovnocenné těm, které platí ve Společenství. Pro tyto země to představuje velkou výzvu, jak co se týče modernizace jejich výrobních a zpracovatelských kapacit, tak co do zavádění potřebných právních předpisů a kontrolních systémů. V souladu s prioritami stanovenými v rámci předvstupního partnerství bude poskytnuta kandidátským zemím, pokud to bude zapotřebí, pomoc při vypracovávání potřebných právních předpisů s využitím existujících podpor Společenství, včetně zřízení institucí pro praktickou aplikaci a prosazování těchto předpisů.
Závěry
Realizace opatření uvedených v této Bílé knize umožní v zájmu docílení maximální zdravotní ochrany zajišťovat zdravotní nezávadnost (bezpečnost) potravin koordinovanějším a integrovanějším způsobem. Konkrétní opatření (aktivity), jichž je 70, jsou obsažena v příloze výše zmíněné knihy.
Komise soudí, že zřízení EÚP, který má mít funkci vědeckého centra pro celou Unii, přispěje k vysoké úrovni ochrany zdraví spotřebitelů, a tím nakonec k obnovení důvěry konzumentů.
