S odchodem společnosti Eastern Sugar ustoupila s.r.o. ZD Bohuňovice na Hané od pěstování cukrové řepy, která tvořila třetinu až polovinu tržeb rostlinné výroby. Hledala proto nový výrobní program, jenž by jí nahradil propad. Po zralých úvahách se rozhodla pro vybudování bioplynové stanice, říká Václav Stejskal, jednatel bohuňovické společnosti, která obsadila třetí místo v soutěži našeho vydavatelství Zemědělec roku 2007.
ZD Bohuňovice, s.r.o. hospodaří přibližně na 2000 hektarech zemědělské půdy, z toho na 1900 hektarech orné půdy. „Cukrovku jsem pěstovali na 300 hektarech,“ konstatuje Stejskal. Dnes tuto plodinu nahradili kukuřicí, kterou částečně využijí v bioplynové stanici.
Společnost podle něj začala o výstavbě bioplynové stanice uvažovat již předloni. „Rozhodnutí padlo v říjnu 2006, přes zimní období jsme získávali poznatky z fungujících bioplynových stanic a začali jednat o vlastní realizaci. Zjistili jsme podmínky, které jsme musel splnit, abychom dostali dotace,“ vzpomíná. Stavební povolení firma získala v polovině minulého roku a ještě stihla v termínu podat žádost o dotaci i uzavřít smlouvu s dodavatelem.
„V srpnu 2007 jsme začali stavět. Za pět měsíců od prvního kopnutí zprovozňujeme bioplynovou stanici,“ konstatuje s tím, že zařízení je od začátku letošního roku ve zkušebním provozu. Teď budou na řadě terénní úpravy. „Celková investice včetně komunikací dosahuje 43 milionů korun. Z toho by mělo být 50 procent kryto dotacemi,“ upřesňuje.
Výkon bioplynové stanice v současnosti představuje 500 kilowattů (kW), do dvou let ho chce jeho provozovatel a zároveň investor, bohuňovická s.r.o., rozšířit na 750 kW. Vývoj výkupní ceny elektrické energie je podle Stejskala pozitivní, nyní činí 3,90 Kč za kilowatthodinu. „Návratnost nám spolu s dotací vychází na pět let, což je velmi dobrý údaj,“ doplňuje.
Určitý problém jednatel vidí ve využití tepla, vznikajícího vedle elektřiny v bioplynové stanici. „Počítáme, že se využije ve dvou mobilních sušárnách dřeva, na vytápění dílen a administrativní budovy,“ přibližuje. Vytápění je ale otázkou pouhých pěti až šesti měsíců v roce. Společnost proto jedná ještě o možnosti celoročního využití tepla v místním centru zdraví, kde je bazén, sauna a pára.
Nebojí se novinek Bohuňovičtí nemají strach pouštět se do nových, často ještě ne zcela odzkoušených věcí. Právě proto se společnost ZD Bohuňovice jako jeden z prvních podniků rozhodla v roce 1996 pro změnu technologie z klasické orebné na minimalizační. Postupně s ní začala pracovat na celé výměře. „Náklad na minimalizaci je jednoznačně nižší než na orbu, tato technologie je výkonnější,“ konstatuje jednatel. Největší část orné půdy, a to 1000 hektarů, zaujímají přitom obilniny. Převážně jde o jarní ječmen. Na ploše asi 200 hektarů se vysévá řepka ozimá a na 100 hektarech mák.Kukuřice pro bioplynovou stanici spolu s kukuřicí na zrno je na výměře po cukrovce, tedy na 300 hektarech. Pícniny společnost pěstuje také na zhruba 300 hektarech, podotýká jednatel.
ZD Bohuňovice se podle něj zabývá také produkcí osiv, a to ozimé pšenice a jarního ječmene. „Využili jsme toho, že podniky našeho typu mají svoje kvalitní posklizňové linky. Vybavili jsem je mořičkou, váhou,pytlovačkou a zařízeními na vzorkování,“ vyjmenovává s tím, že využívají stávajících kapacit a vlastní pracovníky, kteří se produkci osiv věnují přes zimní období. „Nemuseli jsem tak do této výroby věnovat příliš finančních prostředků.,“ poznamenává. Navíc za výhodu považuje také jistotu, že budou mít kvalitní osivo.
S investicemi však na druhou stranu podnik počítá do rozšíření bioplynové stanice a na výstavbu dalších skladovacích kapacit na zrniny. V současnosti jsou uzpůsobeny na 80 procent produkce podniku a po jejich vybudování bude schopen uskladnit veškerou svoji produkci. „Když jsme začali pěstovat kukuřici na zrno, tak se nám objem zrnin zvýšil,“ vysvětluje a dodává: „mám tady návrhy i na výstavbu lihovaru, kdy bychom dělali líh z kukuřice a přitom využili teplo z bioplynky. Ale zatím to ekonomicky nevychází “.
S chovem prasat skončili Kromě rostlinné produkce se společnost zaměřuje na chov skotu. Celkem má 1100 kusů, z toho 480 dojnic holštýnského plemene. Stejskal podotkl, že provedli už druhou rekonstrukci produkčních stájí v chovu dojnic. „Požádali jsme i v tomto případě o investiční dotace, splnili jsme podmínky a dostali jsme podporu z operačního programu zemědělství přes sedm milionů korun,“ vyčísluje s tím, že na rekonstrukci společnost stejně jako jiné investice financovala z investičního úvěru. Tentokrát činil 15 milionů korun.
Po druhé rekonstrukci, realizované v letech 2005 až 2006, zavedli kejdový systém, kdy podestýlají separátem z kejdy. „Tento způsob se osvědčil. Užitkovost dojnic stoupla zhruba o deset procent. V současnosti činí v průměru 8900 litrů,“ uvedl.
Přestože se podniku v této oblasti poměrně daří, nepočítá zatím s případným rozšiřováním stáda a nákupem další kvóty. „Situace se možná změní, až budou kvóty odbourány,“ podotýká s tím, že mléko dodávají prostřednictvím společnosti Milkagro do Olmy Olomouc.
Kvůli ztrátovosti však vloni společnost skončila s chovem prasat. Cena vepřového klesala, a náklady na krmivo se se vzrůstající cenou obilí zvyšovaly. „Definitivní rozhodnutí padlo na počátku minulého roku,“ sděluje. „Dvě výkrmy jsme zakonzervovali a další objekty jsou určeny k demolici.“ Společnost přitom chovala kolem 200 prasnic a v nejlepších letech dodávala až čtyři tisíce vykrmených vepřů. Stejskal připouští, že pokud by cena vepřového začala být zisková, uvažovali by o obnově této produkce. „Podle mě je to otázka dvou let, než bude jasné, jak to s chovem prasat bude,“ domnívá se.
I některé další záměry společnosti ale nevyšly. Například chov drůbeže na maso, se kterým skončili před deseti lety. „Měli jsme i 20 hektarů chmelnic, které jsme po rozpadu obchodu s chmelem zrušili,“ doplňuje.
Transformační závazky
již investice nebrzdí S.r.o. ZD Bohuňovice je podle jednatele trochu atypická společnost, protože zahrnuje 42 společníků. „Jsou to největší hospodáři původního podniku a jejich dědicové,“ uvádí. Bohuňovický podnik byl zformován v roce 1992 podle transformačního zákona a za další dva roky byla založena společnost s ručením omezením jako nenástupnická organizace. „Všem původním podílníkům jsme nabídli odkup jejich podílu za stanovenou cenu. V loňském roce jsme splátky ukončili Myslím, že jsme se solidně s vlastníky vyrovnali. Teď už k nim nemáme dlouhodobé závazky,“ míní Stejskal.
Vlastní podniková půda tvoří podle něj asi 50 hektarů, dalších zhruba 450 hektarů patří společníkům. „Ale i se společníky máme klasické nájemní smlouvy,“ informuje.
Podnik se přitom snaží o nákup další půdy, zejména na střediscích, kde vlastní nemovitosti. „Pokud nejsme vlastníky pozemků, brzdí nám to další stavební investice. Vlastnictví pozemků je jedno z rozhodujících kritérií při podávání žádostí o investiční podpory,“ prohlašuje. Většina vlastníků však podle Stejskala vidí ve své půdě uložený kapitál a nemá velký zájem prodávat.
Bohuňovická společnost by přitom ráda rozšířila své hospodaření. Úzkou spolupráci má se sousedním zemědělským družstvem Moravská Huzová, jejímž členem je jako právnická osoba.
Společnost ZD Bohuňovice dosahuje ročně kolem 80 milionů korun tržeb z vlastní produkce. „Od vzniku s.r.o. jsme neměli ztrátu,“ uvedl. V současnosti zaměstnává 54 pracovníků, z toho 40 je manuálních a 14 jsou technici a administrativa. „U vedoucích pracovníků se nám osvědčilo rozdělování odměn podle hospodářského výsledku každého roku. Vedoucí jsou lidé kolem 50 let, kteří mají před sebou ještě perspektivu. Jsou to schopní manažeři , neusínají na vavřínech, myslí dopředu, nebojí se riskovat,“ dodává jednatel ZD Bohuňovice Václav Stejskal.
