Zemědělské družstvo „Hraničář“ se sídlem v Loděnici patří k největším a zřejmě i nejznámějším zemědělským podnikům v Moravskoslezském kraji, kde působí již od roku 1961. V tomto průmyslovém kraji nemělo zemědělství nikdy na růžích ustláno a nijak zásadně to nezměnil ani vstup České republiky do Evropské unie. Přesto je ale ve srovnání s většinou ostatních toto družstvo výjimečné, zhruba dvacet procent jeho tržeb totiž tvoří příjmy z nezemědělské výroby.
Z původní výměry zhruba 3500 hektarů zemědělské půdy, které podnik obhospodařoval v polovině sedmdesátých let, zbylo družstvu po transformaci na počátku devadesátých let asi 2830 hektarů. I když jde o klasický zemědělský podnik hospodařící v řepařské výrobní oblasti, na jeho ročním obratu v loňské výši kolem 240 milionů korun se zhruba z jedné pětiny podílela přidružená výroba. Družstvo totiž již od roku 1992 systematicky buduje svoje nezemědělské provozy, čímž o několik let předběhlo současnou zemědělskou politiku, která se snaží přimět zemědělské podniky k diverzifikaci jejich příjmů.
Kvalitní zinek
V Loděnici vsadili na kovovýrobu a zinkování. V areálu podniku postupně vyrostly vlastním nákladem dvě zinkovny na povrchovou úpravu kovů žárovým zinkováním a provoz s tradiční kovovýrobou, jehož program se neustále obměňuje a kde probíhá například lisování, tváření či svařování kovů.
Není obvyklé, aby zemědělský podnik úspěšně konkuroval podnikům průmyslovým, nicméně ZD Hraničář se to daří. Jeho zinkovna je členem Asociace českých a slovenských zinkoven, tedy profesního sdružením, které zajišťuje služby v oblasti techniky, technologie a ekologie.
Samotné žárové zinkování, nosná technologie loděnického provozu, slouží k dlouhodobé protikorozní ochraně výrobků. Ocelové součásti očištěné od rzi, okují a nečistot se ponořují do roztaveného zinku, kde na nich vzniká povlak slitiny železa a zinku s vrchní vrstvou čistého zinku. Výsledkem je stříbřitě šedý povrch, který chrání kov proti korozi. V současné době na tomto úseku pracuje asi 25 zaměstnanců. „Dlouhodobě zinkujeme výrobky pro šest velkých firem a náš sortiment je určený velikostí zinkovacích van 180 a 160 centimetrů. takže jde o menší výrobky,“ říká ředitel družstva Břetislav Hrbáč. Na odbyt a především cenu poskytovaných služeb má ale vliv řada faktorů, které sebeekonomičtější provoz neovlivní. „V poslední době nám dělá největší problémy posilující kurs koruny, který komplikuje spolupráci se zahraničními partnery, a rostoucí ceny zinku i energií. Na zvyšování ceny přitom odběratelé přistupují jen těžko,“ říká. Zároveň však dodává, že zákazníci se do Loděnice vracejí, protože za nižší cenou, kterou nabízejí některé jiné firmy, se obvykle skrývá horší kvalita. Zejména proto nepochybuje ředitel, že se družstvu podaří minimálně dvacetiprocentní podíl přidružené výroby na tržbách udržet i v budoucnu.
Jistota vlastních skladů
Celkem podnik zaměstnává téměř 200 pracovníků. V rostlinné výrobě se zaměřuje na produkci potravinářské pšenice, sladovnického ječmene, kukuřice a cukrovky. Z olejnin pěstují ozimou řepku a mák. Největší výměru, asi 800 hektarů zaujímá ozimá potravinářská pšenice, dalších zhruba 550 hektarů je oseto sladovnickým ječmenem, výměra cukrovky činí asi 500 hektarů ročně, na sto hektarech měli letos řepku a na 180 hektarech mák. Krmivovou základnu pro živočišnou výrobu z velké části zajišťuje celkem 360 ha kukuřice na zrno i na siláž, lupina, vojtěška a píce ze zhruba sto hektarů luk. Ve vlastní míchárně ve středisku Vávrovice připraví ročně až čtyři tisíce tun krmných směsí.
"Veškerou produkci obilovin jsme schopni uskladnit ve vlastních skladech, takže nemusíme prodávat hned po sklizni a můžeme počkat na lepší ceny, budou-li nějaké," říká ředitel s tím, že roční produkce družstva se pohybuje v průměru kolem 9,5 tisíce tun obilovin a řepky. Podstatnou součástí rostlinné výroby ZD Hraničář jsou také osiva, které podnik sklízí z plochy kolem dvou set hektarů a dodává je akciové společnosti OLSEED, jejímž je akcionářem. Každoročně jde o čtyři až pět odrůd pšenice a tři až čtyři odrůdy sladovnického ječmene. Jednotlivě skladované odrůdy osiva zabírají začnou číst skladovacích kapacit podniku, nemluvě o náročnosti jejich posklizňové úpravy pro odběratele, včetně moření a balení. Také to je jedním z důvodů, proč družstvo začalo rekonstruovat novou posklizňovou linku
Vysoká užitkovost
nízké ceny
Živočišné výrobě loděnického družstva Hraničář dominuje produkce mléka
Chov mléčného skotu je umístěn na farmě v Neplachovicích. Tam před deseti lety investicí kolem 60 milionů korun zrekonstruovali budovy a dnes je zde ve volných, stelivových a boxových stájích umístěno asi 600 kusů dojných krav s roční produkcí mléka 5,3 milionu litrů. Z původně červenostrakatého plemene přecházeli od roku 1995 převodným křížením na skot holštýnský a v současné době se zde užitkovost na dojnici blíží 9200 litrům mléka.Celkem má podnik kolem 1500 kusů skotu.
Ve středisku Loděnice chová družstvo 3500 kusů prasat s uzavřeným obrate stáda. „Technologie našeho chovu je na vysoké úrovni, dávkování krmiva zajišťují krmné automaty rozvodem potrubí a celý chov obstarává pouze šest ošetřovatelů. Přes investice i velmi slušnou úroveň chovu je však jeho ekonomika velmi špatná,“ konstatuje Hrbáč s poukazem na nízké farmářské ceny zemědělských komodit obecně.
Z hlediska odbytu si však družstvo podle ředitele stěžovat nemůže. Část sladovnického ječmene dodává do pivovaru Radegast v Nošovicích, část pšenice nedalekému mlýnu Herber, mléko do olomoucké Olmy a maso do masokombinátu Martinov. Obojí prostřednictvím družstva Milagro, které má ve zmíněných společnostech majetkový podíl a jehož je Hraničář akcionářem. Většina sklizeného potravinářského obilí půjde však letos podobně jako loni na intervenční nákup. „Bohužel cena, za kterou vykupuje Státní zemědělský intervenční fond je stále nejvyšší, takže k záchranné síti má intervenční nákup ještě stále hodně daleko,“ soudí Hrbáč.
Lépe nebo hůře?
Vstupem České republiky do Evropské unie se domácím zemědělským podnikům otevřel evropský trh a možnost čerpat finanční prostředky z evropských fondů, ale současně vzrostla konkurence. Situace se změnila, za jednoznečně kladnou však tuto změnu ředitel Hrbáč rozhodně nepovažuje. „Produkční oblasti, kde hospodaří i naše družstvo jsou na tom podle mého názoru momentálně hůř, než byly předtím. Polepšili si oblasti horské a podhorské. Já osobně jsem zklamán tím, co nám vstup do Evropské unie přinesl, nebo spíše odnesl. Když jsem provedl kalkulaci za loňský rok a započítal meziroční pokles cen rostlinných komodit, zjistil jsem, že kdybychom loňskou produkci prodávali v cenách roku 2004, tak bychom měli o 18,5 milionu větší tržby. Přitom dotace našemu podniku meziročně vzrostly o 750 tisíc korun. Jednoznačně tedy propad cen dotace z Evropské unie ani zdaleka nevyrovnají, a to nemluvím o tom, že tyto dotace nejsou nárokové, mohou být kráceny a váže se k nim řada kontrol, při nichž musí podnik obstát,“ vysvětluje Hrbáč a dodává, že by bylo nakonec možná pro všechny lepší, kdyby se dotace zrušily a úměrně vzrostly ceny komodit.
Evropské peníze
Společná zemědělská politika unie však platí a zemědělských podnikům nezbývá než plnit její podmínky a snažit se získat na nezbytné investice prostředky ze strukturálních fondů. To si uvědomuje i ředitel ZD Hraničář. „Některé investice u nás už proběhly, ale ještě nás značné čekají. V prvé řadě do kejdového hospodářství, kdy jsme požádali v rámci operačního plánu o dvanáct milionů korun na vybudování jímek na kejdu, abychom ji mohli skladovat po sedm měsíců jak požaduje unie. Budeme muset řešit také polní hnojiště, což znamená dalších šest nebo sedm milionů korun. A během následujících dvou let nás čeká ještě asi osmnáct směrnic, které bude třeba zavést,“ říká.
Naučit se čerpat „evropské“ peníze bude pravděpodobně v několika příštích letech klíčové pro rozvoj většiny zemědělských podniků u nás. V Loděnici si to vyzkoušeli již u předvstupního programu Sapard, který jim částkou pěti milionů korun pomohl modernizovat technologii chovu prasat. Letos družstvo požádalo v rámci operačního programu o podporu čtyř investičních akcí, jde o již zmíněné jímky na kejdu, o vzduchotechniku do výkrmu prasat, prostředky na opravu střech a zejména o dotaci na vybudování posklizňové linky, na kterou již byl standardním výběrovým řízením vybrán dodavatel. Zatím však není jisté, zda dotaci vůbec získá. „Uvažujeme i o bioplynové stanici, záleží ale na možnostech připojení do energetické sítě a také jde o zhruba 60 milionů korun, které na takovou investici potřebujeme,“ podotýká ředitel s tím, že na rozdíl od některých jiných zemědělských podniků zatím není prioritou ZD Hraničář nákup půdy ale spíše rozjezd perspektivních rozvojových programů, které mohou v budoucnu zajistit podniku příjmy.
